Ahoj, chtěla jsem se jen zeptat, jestli nejsem blázen🙂
před 8 lety jsem se přistěhovala k partnerovi, svému současnému manželovi. Měli s ex pronajatý byt, ale nevydrželi v něm, jen cca rok a pak se rozešli.
Zpočátku jsem, asi ten první rok po bytě různě nacházela voňavky po ex, jejich pohlednice co jim psali známí, atd... tak mě to občas tak nějak kolejilo. Ale stěhovala jsem se k němu pomalu a postupně, byt byl kompletně zařízený, takže mi přišlo zbytečné dělat nějaké extrémní změny. Hodně jsem jich ale udělala, a bylo to dobře. Mnoho zásadních věcí ale změnit nelze, byt je v nájmu a víc jak polovina nábytku je pana majitele. Já byla zpočátku z bytu nadšená - krásná novostavba, nový nábytek.. co víc si přát. Postupem času mi to ale začalo čím dál víc vadit - ten fakt, že si to tu nemůžeme udělat podle svého.
Nedávno jsme koupili nový byt, který bude jen náš. Bude v horší čtvrti, takže se trošku bojím, abych nebyla zklamaná. Teprve nám ho staví, takže bohužel ani nevím, jak bude vypadat. Bude překvápko.
Ale co chci říct - už v podstatě od té doby co jsme podepsali hypotéku, v našem současném bytě nějak nemůžu vydržet. Všechno mě tu irituje. Vzpomínám na dobu, kdy mi to tu přišlo všechno krásné a wow. To bylo tak před těmi 8 lety. Ale ted já nevím... jestli se moda změnila, nebo už jsem zestárla? Už mi to tu přijde hrozné, i když okolí říká že není.
Do stěhování do nového bytu nám chybí už jen cca 7 měsíců a já se tu poslední dobou cítím špatně. Nechce se mi tu vůbec uklízet, nevidím smysl v žehlení, které jsem dřív dělala ráda, přijde mi, že se sem nevejdeme, což ale není pravda.
Nevím jak je to možné, poslední dobou nejsem ani schopná uklidit si svůj pracovní stůl. Nevím co s tím, do ničeho se mi nechce a když se podívám na jakýkoli kout v našem bytě, je to nereprezentativní. Poslední dobou jsem naprosto i ztratila schopnost tu vůbec uklidit tak, aby to tu bylo hezké.
Je to určitě tím, že byt je malý a my jsme tu za těch 8 let nastřádali víc věcí a už se sem prostě nevejdou 😞
Jediné co mě dokáže uklidnit, je když se odhodlám pár věcí vyhodit. Nechce se mi ale, bolí mě to, ale pak se mi vždy uleví.
Poslední dobou už se cítím i nějaká unavená, vyšťavená a nevím proč. Jako by to tu na mně padalo.
Chtěla jsem se zeptat, zda to může mít spojitost skutečně s takovou "hloupostí", jako že se mi nelíbí byt, nebo co to se mnou je....
A jestli jste to zažili a přejde to.
Trochu se bojím jedné věci - že až se přestěhujeme do nového a vlastního a uplyne dalších osm let, budou moje pocity stejné jako ted a budu mít zas chuť vše vyměnit. Ale snad ne !!!! 🙂
Díky, že jste to dočetli až sem🙂
Ahojky,myslím, že po čase je to všude,člověk zlenivý a jak píšeš, přestane se mu to časem líbit 😁 my máme děti, prvotní nadšení mít všechno tip top mně už pomalu upouští,taky po 9 letech přestávám mít energii a vše zase měnit,a to jsme se už jedno stěhovali do komplet nového...no a teď po 5 -ti letech by to chtělo zase nové židle například...moje sousedka z dětství si kupovali vše skromněji,no o to často vše měnili... třikrát nová kuchyň,nový nábytek v obýváku atd...na jednu stranu neměli vše v nejlepší kvalitě,na druhou častěji vše měnili a měli se na co těšit 😁
Mám to podobně. Když mi pronajímatel řekl, že chce prodat byt, já si našla jiný. Než jsem se ale mohla přestěhovat, musela jsem čekat 2 měsíce. Vidina nového bydlení mě v tom starém tak otrávila, že jsem také nechtěla už vůbec nic dělat. Běžný úklid, žehlení, ani na nákup se mi nechtělo. 😂
Nedokážu říci, jestli tě tyhle chmury po přestěhování za dalších pár let znovu nepřepadnou. Ale budete už ve svém, tak to bude možná trochu jiné. Po čase může člověk přestěhovat nábytek, nebo ho vyměnit, nové tapety nebo co já vím ... a zase se budeš cítit chvíli lépe. Budeš ve svém a nebudeš limitovaná žádnými podmínkami.
Myslím že to bude asi přirozený stav a vývoj psychiky. Hlavu vzhůru - světlo na konci 7měsíčního tunelu je na dohled!!! 🍀
@m2s díky🙂 my od podepsání hypotéky a započetí stavby bytového domu čekali 2 roky😄 takže možná proto už mám tak šílenou frustraci z toho🙂
Mojí kamarádce už se taky omrzel jejich byt - ale naštěstí se tak stalo asi po 18 letech, kdy si nábytek kupovali, což je super ! I tak ale se jim nechce měnit úplně všechno - přesněji řečeno, kamarádce by se chtělo to kompletně celé přebudovat, její manžel je spokojený tak jak to je😄
a protože se nebudou stěhovat, tak ty vylepšováky a rekonstrujkce u nich prostě budou postupný. Tak ta taky depkaří...
(nehledě na to, že mají 4KK (!!!!) a ona tvrdí, že se tam se dvěma dětmi a jejich zájmy NEVEJDOU 😄DDD ) já ji chápu. ale musím se smát, my žijeme ve 2kk
Asi je to nějakej syndrom vyhoření z toho bytu. Asi bych to nehrotila, už tam dlouho nebudete. Zaměřila bych se na novej byt a stěhování - třídění věcí, zařizování...
@xhex díky. jo, jako syndrom vyhoření to vypadá... když tu jsem, nejradši bych si jen lehla a nic nedělala a bolí mě koukat se okolo. nejradši bych zavřela oči, abych se nemusela na nic kolem koukat.
@myfairlady ty to máš aspoň v cizím, ale já to mám ve vlastním 👀🤦 ..... taky mi zřejmě chybí ten 🐴 , ale co mám dělat když chlap taky směnuje 😇😁 .... ....né, teď vážně : já jsem taky vyflusnutá, nic mě nebaví, nic netěší, žádná změna k lepšímu na obzoru ... jsem pořád nedospaná, ožívám až v noci .... pořád v práci, k tomu zahrada, stále nedostavěnej barák ( detaily uvnitř ) ....do toho děcka furt nějakej problém 🥺 stres, stres a stres ze všech stran .... ožívám a je mi líp jen venku v přírodě ...snad to přejde a doufám, že na to nečekám marně ...
@myfairlady myslím, že ten pocit ohledně bytu je spíš výsledek nějakého jiného problému. zkuste se zamyslet nad tím, co se v minulém roce událo špatně a mělo to na vás vliv, může se to přetavit do této nespokojenosti. i když taky to chápu, bydlíme taky v nájmu, 4 roky a jak se blíží stěhování do vlastního vysněného domečku, taky mi to tady začíná víc vadit. tak se snažím na tom všem hledat spíš to pozitivní, určitě se něco najde.
@maty56 já si myslím, že je to vyustění těch uplynulých 8 let.... on někde 8 let žít a nemít možnost si určit jak to tam bude vypadat, je takové vyčerpávající.
Nebo pro mně jo.
Tím stejným jsem si prošla také, jak přes kopírák. 10 let jsme rekonstruovali dům. Když jsme ho dokončili, byla jsem neskutečně hrdá a nadšená. Po 2 letech jsem začala být nešťastná z toho domu, tak jsme koupili pozemek vedle v ulici. Začali jsme stavět a já počítala dny do stěhování. Bez energie, bez potřeby udržovat starý dům. Teď rok bydlíme, nadšení je tu stále, ale už to není jak v prvních týdnech. Jenže váš byt bude váš, prostě každé 2 roky vymalujete, vždy si něco nového koupíte a obměníte. To bude úplně jiné, podnájmem jsme si s manželem také prošli. My na domě teď děláme pergolu. Už vím, že za 10 let ji budu předělávat, třeba jinou dlažbu dáme a je to pro mne úplně ok. A možná postavíme 3.dům, kdo ví.. I to bude v pohodě, prostě vy i my jsme lidé, kteří potřebují tvořit a posouvat se dál... Přeji krásné bydlení. P. S. :Až se nastěhujete, budete mít energie na rozdávání. Neskutečná radost. Vlastní je prostě vlastní.