Už když jsme se s manželem před pěti lety brali, doufali jsme, že to jednou přijde... náš dům na vesnici.. Jelikož tenkrát nebyl k mání pozemek museli jsme se spokojit s bytem 2+1 ve městě.. Po třech letech bydlení v bytě jsme se začali o stavbu více zajímat. Mojí rodiče vlastní velikou zahradu cca 3000m2,na které se nedá stavět k vůli ochrannému pásmu vepřína , který je od zahrady asi 600m.,(takhle mi to pořád říkala starostka obce), ale mě to nedalo a vypravila jsem se na staveb. úřad . Zde mi bylo řečeno, že by se stavět dalo, ale až za ochranným pásmem, což bylo asi někde v polovině zahrady . A tím bylo vše rozhodnuto.. Mojí rodiče nám darovali zahradu cca 1000m2. Ušetřili jsme asi 500tis. na pozemku. což zvítězilo nad faktem ,že dům bude stát od asfaltové cesty a začátku pozemku 60m . No budeme mít nejdřív příjezd a zahradu a na konci pozemku ten domeček. a pak to začalo to lítání po úřadech , vše se komplikovalo, projektanta jsme po osmi měsících vyměnili na jiného a pak už to šlo jako po másle..