Dobře izolovaná střecha zabrání nejenom tepelným únikům v létě, zajistí i pohodu během letních tropů. Minerální izolace, na rozdíl od tvrdých pěnových hmot, výrazně zlepšuje i akustický komfort podkroví. Bubnování deště a krup se zmírní na polovinu, náklady na vytápění se správným zateplením můžou klesnout až o 90 %.
Šikmou střechou běžně uniká přibližně čtvrtina tepla z domu. Je to zcela přirozené a běžné. Jsou však případy, kdy podíl tepelných ztrát šikmou střechou může jít až k 50 % z celkových ztrát.Špatná volba materiálů, špatné provedení, netěsnosti a improvizace na stavbě, to jsou nejčastější důvody těchto ztrát. Zvláštní pozor bychom měli věnovat budovám s velkou střešní plochou a členitostí, jako jsou zejména bungalovy.
Typické rozložení úniků tepla z rodinného domu.
Aktuální požadavky ekonomicky optimální tloušťky tepelné izolace ve střeše začínají na 260 mm běžné izolace. U nízkoenergetických a pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350 – 450 mm.
Vždy je nutné izolaci provést minimálně ve 2 vrstvách, abychom přerušili tepelný most. Dřevo je sice výborný přírodní materiál, vede ale teplo 4,5x rychleji než běžné izolace. Sebelepší izolant mezi krokvemi nám nezabrání „prochladnutí“ krokví, na které následně navazuje kondenzace vzdušné vlhkosti a vznik plísní.
Zajímavou možností je i systém nadkrokevního zateplení, kde střídáme tuhé hranoly z EPS s měkkouvýplňovou minerální izolací.Oproti podobným systémům je nadkrokevní systém Isover technicky vyspělejší, přitom ale jednodušší a cenově výhodnější.
Volba izolačního materiálu by měla být ovlivněna nejenom cenou, ale i použitím do konkrétních konstrukcí. Pokud máme krokve dále od sebe (1-1,2 m), není vhodné používat velmi měkké skelné vlny, mezi krokvemi nedrží a vypadávají. Druhým extrémem jsou potom velmi husté vlny, které jsou primárně určeny do fasád, nebo do podlah. V šikmé střeše sice budou fungovat, ale hrozí zde riziko otevření spáry mezi krokví a izolací. Takto tuhé desky nemají žádnou flexibilitu a nedokáží se přizpůsobit tvaru mezery. Otevřené spáry nemusí být vidět běžným okem, zobrazí se ale při termografickém snímkování, což už je pozdě. Kritická místa jsou např. styky s pozednicí apod.
Častým neduhem střech je provádění parozábrany. Měla by se umísťovat co nejblíže do teplého interiéru a zároveň by se neměla nikde propíchnout. Lze ji zabudovat i dovnitř střechy, kde ji posuneme max. do první pětiny (1 díl R před parozábranou, 4 díly R za parozábranou). Když parozábranu schováme moc „hluboko“ do střechy, riskujeme kondenzaci vzdušné vlhkosti. Když parozábranu umístíme těsně pod sádrokarton, riskujeme její propíchnutí při montáži SDK, nebo při vedení kabelů, instalací světel apod.
Firma Isover v současné době nabízí třetí generaci polyamidové parobrzdy Vario s proměnlivým difuzním faktorem. Tato folie je unikátní v tom, že částečně odpouští chyby na stavbě při její montáži. Špatnými napojeními na prostupující kabeláže, komíny, odvětrání, napojení na nosné konstrukcea různými propíchnutímise dostává do střešní konstrukce vzdušná vlhkost. Ta následně kondenzuje, drží se ve dřevěných prvcích, nebo se začne někde hromadit. Toto bohužel není žádnou výjimkou. V případě nefunkčního odvětrávání pod taškami se ale tato vlhkost drží v konstrukci, kde dává živnou půdu plísním a houbám. Zabránit tomu samozřejmě lze dodržováním technologických postupů. Když chceme mít jistotu, že střecha bude bezpečně fungovat i přes drobné „nedorazy“ při její montáži, použijeme folii Vario. Tato folie se dokáže „otevřít“ a pustí přebytečnou vlhkost do interiéru a nechá dřevěné prvky a tepelnou izolaci dokonale vyschnout.