Původní, tedy stávající stav - Vyklízení, třízení, probírání. Kromě toho, že je to toho všeho hodně nechci jen jít a vyhodit...je to taky po babi a dědovi..nesmírně...drsné, těžké...loni odešli... :-(15/19
Vyklízení, třízení, probírání. Kromě toho, že je to toho všeho hodně nechci jen jít a vyhodit...je to taky po babi a dědovi..nesmírně...drsné, těžké...loni odešli... :-(
  • marvacnezávidím ti to rozhodování ... vybrala bych si asi něco z toho , co si dovedu přímo představit ve spojení s nimi , co jsem zaručeně viděla je držet v ruce , používat 🤔
    • marta_uLoni jsme dělali to stejné, obrovské třídění po mých prarodičích. A tento rok mě to čeká znovu, až se budeme stěhovat zpátky do domu. Dočasně jsem to dala do krabic, ale všechno se mnou zpátky nebude moci jít. Je to hrozné, úplně vám rozumím.
      • dita_a_ivanMy koupili náš dům od lidí (věk cca 60), kteří ho měli jako dědictví po svých rodičích (80+). Odstěhovali si "vše cenné" (dle fotek z realitky vs. co tu zůstalo prostě každou blbost), ale třeba svatební fotografie těch starých lidí tu zůstala.. takže asi tak
        • vladimira_l
          AUTOR
          @marvac  Děkuji za příspěvek. Myslela jsem i tak na ostatní, že chápu to, kteří tím taky prošli...či myslím si to. Je to náročny...a s těmi věcmi....babi byla opatrná, některé věci jako skleničky a hrníčky se ani nevytahovaly...něco dám ještě v rodině ale to co si necháme, to se prostě bude používat...ne schovávat...ať je z toho radost i vzpomínka zároveň.
          • vladimira_l
            AUTOR
            @marta_u  To jste hodná...my teda něco i dali do kamen se vzpomínkou na ně...osobní věci jako ručně psaná psaní, dopisy...vzpomínky, vtipné psané proslovy z jejich oslav...to nemůže nikam přijít...takže tak...jinak jsme minimalisti...takže co lze, jde pryč...od věcí, papírů, oblečení...ale je to něco teda, to vše projít,
            • vladimira_l
              AUTOR
              @dita_a_ivan  To se mi snad zdá...ti lidi jsou...nevim, něktěří to mají prostě jinde, evidentně :-/
              • marta_u@vladimira_l  Jj, my jsme se to taky snažili pojmout co nejvíc minimalisticky. Oblečení, které bylo vhodné k dalšímu použití jsme dali na charitu, stejně tak třeba nepotřebný nábytek na nábytkové banky, některé kousky jsme si nechali vzpomínku. Hlavně jsem měli hrozně moc porcelánu a skla. Něco se rozdalo po rodině a něco ještě zůstalo. A osobní věci jsme si samozřejmě nechali.Ale ne každý je takový, někdo to prostě vyhodí vše a udělá za tím tlustou čáru.
                • romik67je to někdy hodně smutné, před dvěma měsíci nám umřel tatínek, čeká nás taky třídění jeho věcí, hlavně oblečení, nějak se nám do toho nechce, člověk by si nejraději nechal všechno, ale to nejde...