Příběh retro porcelánového vypínače

6. říj 2014

Chcete vědět jak to začalo ? Přečtete si příběh retro porcelánového vypínače.

Vše začalo na půdě babiččina vesnického domu, kde jsem jako malý kluk jezdil každé prázdniny. Právě v tom prostoru pod střechou domu se nacházel vybudovaný pokoj. Stoupalo se do něj po dřevěných točitých schodech, které vrzaly a večer budily strašidelný dojem. Na to místo jsem se vždycky těšil. Malý útulný pokojík se starým lampovým rádiem, postelí s přehozem a vůní sušených hrušek navršených v košíku. Večer jsem se tam tajně vkrádal, doprovázen zvuky vrzajícího schodiště a šátral po stěně, na níž byl malý, možná porcelánový otočný vypínač, který se zapínal zvláštně silným cvaknutím. Ten zvuk pro mě znamenal téměř zázrak, hned po něm se totiž místností rozlilo příjemné světlo, jež mě vítalo a stávalo se němým svědkem mých klukovských her. 

Byl bych se radoval z toho potěšení do konce života, nebýt toho, že jednoho krásného dne můj malý „zázrak“ prostě zmizel. Místo něj čněl ze stěny plastový hranatý vypínač šedé barvy. Když jsem to zjistil, seběhl jsem dolů za dědou a ptám se, proč tam není ten otočný vypínač!? Děda povídá: „Už byl starý a opotřebovaný a občas už nefungoval. Tak jsme ho museli vyměnit.“ Cítil jsem se, jakoby mi ukradli nejmilejší hračku.  A tehdy se vnitřně zařekl, že jednou ten vypínač vrátím na své místo.Jako puberťák jsem na ten slib dávno zapomněl. Léta míjela, já jsem se oženil a začal pracovat blízko babiččina domu. Měl jsem malou elektrikářskou firmu, jezdil jsem po regionu a montoval vypínače, světla a dělal to, co bylo potřeba. Pak přišel rok 2002 a s ním i rozhodnutí, že se budu věnovat tehdy neznámým inteligentním budovám. Následujících osm let jsem pak trávil realizací těchto projektů. 

Hned po tomto velkém projektu jsem ale pochopil, že moje srdce i hlava touží dělat jednoduché a nekomplikované věci, které přinášejí lidem radost, když prostě jsou a dějí se. Stále jsem měl v hlavě právě ten jediný vypínač u babičky na půdě. Jeho tvar, zvuk a jeho příběh, zůstával živý a pořád stejně okouzlující. Začal jsem tedy hledat a pátrat, až jsem narazil na firmu Fontini ze Španělska. Slovo dalo slovo a najednou jsem měl první vzorky porcelánových vypínačů. Byla to láska na první pohled a já věděl, že po letech konečně splním své předsevzetí. Že vrátím kouzelnému místu z mého dětství  podobu, kterou jsem miloval a tolik důvěrně znal.

A  ta láska přetrvává ve mně jako vášeň až do dnešních dnů…

Váš Milan Bláha

  • eveluskaHezký příběh 🙂 Náhodou repliky starých bakelitových vypínačů se nedělají? Neuvažujete o jejich zařazení do sortimentu? Také tohle "kličkové" ovládání.
    • Retro vypínače a svítidla
      PRO
      AUTOR
      Myslíte ,že by ty bakelitové nestály za výměnu za porcelánové ? Já myslím že ano ... Hezký den přeji M.
      • eveluska@nenodesignltd  to myslim, ze ne 😬 jsou puvodni a jsou ze stejneho materialu (i barevne) jako napr. stolni lampicky na chalupe apod. Pak treba pri uplne celkovy rekonstrukci by se to dalo, ale to je uplne jina budoucnost a rozpocet, v soucasnosti totalni sci-fi 🙂
        • mrkvickaaaSkoro brečím, prababička měla tyhle vypínače taky, fungovaly až na druhý pokus. V sednici hučel piliňák a já se bála každý večer, zalezlá pod naškrobenou bílou damaškovou peřinou, že bouchne, lozila jsem na kamna, i když mě vyháněli, a čekala, až se na plotně dovaří oběd a ohřeje voda na nádobí... jestli to opravdu máte, jak píšete, tak vím, o čem mluvíte 🙂