Nespavost, neustálé přemýšlení o rekonstrukci, málo odpočinku a nízká výkonnost.. Aneb trocha psychohygieny neuškodí :-)
Máte to taky?
Jak to řešíte?
Co vás motivuje?
Jak odpocivate?
PS: my začali v září, stihli naplánovat, vybourat podlahy,podrezat, změnit par dispozic.. Ale připadá mi,že dal už schází energie..
ano a neustale premyslanie ci to co je naplanovane je nazozaj najlepsie. nedostatok energie riesime prave sportom.. aj 20 minutovy beh alebo len taky domaci strecing - nejake drepy brusaky a kliky na 15 minut su dobry nakopavac... a doprajem si minimalne 6,5 hodiny spanku, ked tak poobede 20 minutoveho slofika. najlepsia psychohygiena je proste pohyb :-D ale stavat zaciname az na jar
@pavlik74 ja nespim, nebo spise blbe usinam, jen kdyz je s necim problem, co musim reklamovat... toho uz mam fakt plny zuby a to dohadovani nesnasim a zaroven me strasne zere, kolik to stalo a ze to stoji za kulovy. Jedine reseni je to proste vyreklamovat a vyhadat. Nemotivuje me uz snad nic.A jak odpocivam? Vzhledem k tomu, z emam rizikove tehotenstvi, tak hodim dite do skolky, pak dobry obed a domu nohy nahoru :-D jinak doporucuji sem tam proste vypustit... jezdit i tak na dovolenou, ten tyden se nic nezblazni... nebo si udelat pekny vecer a jeden vecer se na to proste vykaslat....
Já se z depky dostanu akorát fyzickou prací, které je na stavbě víc než dost. Zatím mi teda nehrabe. Vlastně mě uklidní to, že můžu pracovat :). Nejhorší jsou ty dny, kdy se něco podělá a musí se najít nové řešení.
Motivuje mě to, že mě to strašně baví. V práci 9 hodin namáhám hlavu, takže je vlastně vysvobození, když můžu dělat rukama.
Můžu říct, že co trávím na stavbě cca 5 dnů v týdnu, tak konečně dobře spím :).
Nemusím dělat žádný sport a přesto jsem se zbavila velkého zadku. Vlastně se trochu děsím, co budu dělat, až to bude hotové (i když cesta je ještě dlouhá), to zase nakynu :-D.
obcas urcite, je potreba prejit z "hrabaci" na jinou cinnost
nejvetsi pricina je podle mne moc informaci v dobe internetu kdy se tam clovek vsechno snazi najit a na kazdou vec najde 10 nazoru a pak ma z toho hlavu jak patraci balon
hlavne je potreba to nebrat moc vazne :-)
Mě už trochu hrabe z hledání toho pravého domu, myslím si že hledáme už přiliš dlouho. Bojím se pomyslet co nastane až něco koupíme a začneme s rekonstrukcí :-D Ráda si přečtu jak všichni řešíte stres a únavu :-)
@ladyseta mě hrabe z hledání pozemku, z toho,že se nedokážu pro žádný rozhodnout, že je to tak obří rozhodnutí za miliony, že mě začne stresovat, že to asi není ještě ono:) ale je to tím, že lidi z Prahy,kvůli financím, musí hledat někde úplně jinde, než jsou zvyklí od narození žít a to není úplně lehký. a taky mnou, že mám jasnou představu a nedaří se jí najít a když, tak se tam vyskytnou nějaké problémy technické nebo s majiteli...jsm etím umoření, stavba bude oproti tomu pohodovka:)
To nic. To můj manžel mě v noci budil ať jdu do kuchyně počítat palubky. Pak mě seřval, že to nejdu udělat. A nakonec zase usnul..... :-p Nebo někdy hledal v peřinách metr. ....
Mne staci reko bytu k tomu, abych měla dost. Vsude kam vejdu, tak si prohlížím dvere, sanitu, obklady, pojmenovavam typ baterii, ktere tam maji a obcas se v noci vzbudim a napadne me nejaka spásná myslenka :-D nekdy zas si mam neco vybrat a nemam potrebu se v tom stourat (no prostě nejaka dlazba na balkon, a co jako? Neco tam dejte.. :-D) ale jinak to jde docela dobre, snažím se si nic nepripoustet a resim vse, jak prijde a s chladnou hlavou (vse se k dobremu pos..e). Me jedine, co me ve sve podstate rozcililo je to, ze musim premyslet za temer všechny pracovniky, jestli počítají s tim, ze tam bude tohle a tamhleto, aby to pak nepredelavali se slovy, ze je to nenapadlo/neuvedomili si a jejich vety nezacinaly větou: "Ja jsem myslel.." :-D
@joy_ Tak to máme naprosto stejné, čím déle hledám tím déle si tříbím představu jak by to mělo vypadat a tím méně je pravděpodobné že se objeví něco co bude splňovat mé představy :-D a nedejbože když se máme shodnout s přítelem dohromady, je to frustrující ... 8-(
Jak už tu někdo psal, je potřeba to brát s rezervou, když nejde o život, jde o h...
No tak to prostě nebude dokonalý, nebude to děsně in, ale hlavně, že v tom se mnou budou žít lidi, který mám ráda. Postupem času jsem přišla na to, že je fakt úplně jedno, jakou máme podlahu, dlaždičky, baterie, dřezy, skříňky atd. Důležitý jsou úplně jiný věci.
A ideální pozemek taky neexistuje. Pokud je na úžasným místě, nemá sítě, pokud je má, má blbý sousedy, pokud jsou sousedi dobří, tak za pár let se to může změnit, vedle vyrůst panelák atd. atd.
Život je krátký na to, aby se člověk zbytečně stresoval hloupostma ;-)
Když si přečtu některé dotazy (prosby o radu) ve fotoblogu, tak mi je jasné, že jediný normální jsem tady JÁ! A to jsem skromný a sebekrtitický - to jsou dva moje nejvýraznější povahové rysy :-D
PS: dům nemáme nej, pozemek má rovněž své mouchy - třeba za plotem na severní straně ( :-D ) atd.. Je třeba si uvědomit, že "tady" je člověk pouze na chvíli a život si má užít a neřešit kraviny. A nakonec život vždy bude jeden velký kompromis - prostě něco za něco - tomu se nevyhne nikdo...
Do práce vstávám v 5:30 a vracím se v cca 17:00 - 3 hodinky jsem s rodinou a večer do 23:00 pročítám, vymýšlím, plánuju atd. Hraju závodně fotbal, rybařím atd... momentálně máme 3 měsíční miminko a každá minuta s ženou a miminkem je takový relax, který mě nabíjí dostatečně :)
Popravdě, dům stavíme z 95% ve dvou sem tam nějaký kamarád. Ale je fakt, že mě to samo strašně baví a naplňuje :)
@maximsoon Zítra mě čeká přeházet hromadu písku, jinak o ni přijdem, protože potřebujem uvolnit cestu bagru. Už se těším, počasí má být pěkné ;-). Navíc nic nepotěší tak jako dobře vykonaná (vlastní) práce.