Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volné diskuse

Bydlet s rodiči či sami? Zajímají mě vaše zkušenosti

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahojky, myslím, že asi zbytečná otázka, že. Přesto by mě zajímali vaše zkušenosti a popřípadě rady. S manželem teď stojíme před rozhodnutím - přestavět dům u jeho rodičů a mít tak horní patro, které by bylo oddělené, i svůj vchod by jsme měli. Nebo stavět úplně od piky někde jinde tzn. zadlužit se na spoustu let a utrhávat si od pusy. Nebo vyměnit byt za větší (tato varianta nepřipadá ale v úvahu, manžel by v paneláku nechtěl dlouhodobě žít :-| ). Nejlacinější řešení by bylo u rodičů, bohatě by nám stačilo to, co máme na spoření, ale každý mě od toho zrazuje. Nebyl nikdo, kdo by mě tuto variantu schálil. Je to opravdu tak strašné?????? Dík za názory.
Odpovědět
1
…
9
10
tak mi tak bydlíme už skoro tři roky a zatim pohoda :-) je fakt že jsme to brali jako dočasné bydlení než seženem pozemek a rozjedem stavbu-manžel si aspoň ,,ohmatal,, (a já ostatně taky) stavební práce a nebojí se jít do baráčku svépomocí...sousedi takhle bydlí už asi dlouho soudě podle 17-cti leté dcery-a taky jsou stále spolu.... :-) je to o lidech, kompromisech a dobré diplomacii při nějakém problému- ale jde o to jestli to chceš podstoupit... ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
mamina> pokud je to takto, tak chudak mati, ale do toho bych tedy taky nesla... holt kdyz jde o prachy, nejhorsi je vlastni pribuzenstvo - aspon v nekterych pripadech :-|
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Ahoj holky, se zájmem jsem si pročetla příspěvky týkající se bydlení s tchánovci. Taky já se cítím v pasti a nevím jak dál. Je mi přes 3Olet, s přítelelem jsme spolu skoro 3 roky, ale zatím jsme spolu nebydleli. Já mám vlastní menší byt (pro 2 ok, pro rodinu už ne), přítel za mnou jezdí, ovšem dává mi jasně na vědomí, že natrvalo chce bydlet jen a pouze u sebe. Bydlí ve velké dvougenerační vile (je psána na jeho otce), má samostatné patro se vším všudy, nahoře bydlí jeho otec, v přízemí stará babička. Bohužel jsou všichni opravdu bordeláři. Já jsem ze svý vlastní rodiny zvyklá na něco jiného - na pořádek, všechno funguje, krásná zahrada. Což o to, přítele bych snad nějak zdolala a zvládla to, ale tchána ani jeho matku nemám v nejmenším sílu změnit. Mně jde o to, aby to fungovalo na patře, kde jsme my a aby bylo uklizeno ve společných prostorách a na zahradě. Bohužel místo zahrady je naprostá džungle, nedá se tudy ani projít, všechno absolutně bez ladu a skladu. Tchán je takovej samorost, nedá se s ním domluvit. Jak ráda bych tam nechala přistavit kontejner a všechny ty krámy, prkna, stavebniny vyházela. Jenže tchánovou další specialitou je, že nikdy nic nevyhodí, ani ty největší krámy. Já jsem pořádkumilovná, mám ráda útulnej domov, bavilo by mě budovat si hnízdo, mít děti, mám na to to opravdu už čas........ale není tohle past? Už teď se mi tam nechci, vidím budoucí problém, přítel si myslí, že hysterčím a přeháním, že to půjde, pokud se uklidním. Jsem z toho opravdu zoufalá a vynervovaná.....máte podobnou zkušenost?
Odpovědět
mezi rodici a detmi by mela bejt vzdalenost cca 1 000 000km :-) :-) :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@maremma nemam, ale mam tchyni, ktera nic nevyhodi....vsude je tam kramu jak na kostele, i kdyz teda jsou aspon uklizeny. do tohohle bych asi fakt nesla...
Odpovědět
@maremma - no ono je to asi tak so starsimi ludmi nic nevyhodia a dum a okoli plne kramu :-| podla toho co si opisala ja bych do toho asi nesla, uz ked mas strach z toho ted tak potom to podle mna bude len horsi :-( Skus sa este s priatelom porozpravat ci svoj nazor nezmeni mozno na kupu vacsieho bytiku, neviem ako ste na tom financne :-)
Odpovědět
@maremma-já to mám podobně jako ty,i když ne až tak moc.budeme bydlet u přítelových rodičů.v domě je udržován pořádek,tchýně si na to potrpí,ale není tam sterilně čisto.to bych nesnesla já.prostě normálně. ovšem na zahradě to vypadá hůř.i když je udržovaná,tchán tam v průběhu let postavil nějaké boudy asi 3 které slouží na seno, jako kůlna,atd. mě zahrada nezajímá,to jsme domluvení že oni se o ní budou starat dál,dokud budou moc. tenhleten bordel se vyveze někam dopryč.s tchánem se taky až tak nebavím,ale s tchýní jo,takže mám spojence. navíc barák je psán na přítele,tudíž to bude vše jak chceme my,což oni akceptují,sami nám to navrhli :-) myslím že tchána ani jeho matku nepředěláš,jsou už prostě takový,pokud nechtěj nic vyhodit a přítel si ještě myslí že hysterčíš tak je něco špatně. každopádně já bych tam šla a starala se jen o to svoje patro a zahradu bych oželela.
Odpovědět
Ahoj, tak my bydlíme již třičtvrtě roku s manželovýma rodičema. Neříkám, že je vše perfektní. Někdy mám sto chutí bouchnout s dveřma a dělejte si co chcete. Zrovna děláme rekontrukci toho domu, my budeme bydlet dole a tchánovci v patřě (chtěli to tak sami). Během rekonstrukce to někdy skřípe s tchánovci, ne se vším souhlasím. Ale věřím, že rozdělením bytů to bude lepší. Samozřejmě budou společné prostory, ale myslím, že se s tchýní dokážeme dohodnout na úklidu těchto prostor. O zahradu se ráda starám i sama a v tom mi tchýně dává vcelku volnost, nebo se domluvíme. Je pravda také to, že tchýně občas dost se snaží zasáhnout do toho jak vyřešíme náš prostor v bytě, ale naštěstí můj manžel stojí vždy pevně u mě a bojuje za naše názory a plány - bez něj bych už společní bydlení vzdala. Tímto společným bydlení řešíme finance, na hypotéku bychom nedosáhli i tím, že mám smlouvu na dobu určitou, takže asi tak. Neříkám, že to byl můj sen bydlet s rodičema, někdy to je očistec, ale většinou se to dá. Všechno to je o komunikaci, důležité je si dát od začátku jasná pravidla. Ać je mi to někdy nepříjemné, tak musím si i před tchánovcema dupnout a důzarně je upozornit, že takhle ne. Tchán mi před nějakou dobou dokonce řekl, že se mu na mě líbí, to že si do ničeho nenechám kecat a řeknu na rovinu co jo a co ne... :-)
Odpovědět
@marttule-tak to se mi líbí konečně někdo s vcelku pozitivním názorem,i když už jich tady bylo víc.někdo to společné bydlení odsoudí rovnou ,aniž by ho zkusil. souhlasím že vše je o komunikaci a přítel se za nás má postavit,to je opravdu důležité. :-)
Odpovědět
muj nazor je - pokud je to alespon trochu mozne - bydlet sami. Bydlime s manzelovymi rodici ctvrtym rokem a nemuzu rict, ze bychom meli nejake konflikty. Naopak jsem donedavna rikala, ze jestli jsou nekde rodice, se kterymi by se tak dobre bydlelo, tak jsou to oni. Ale ted posledni rok jsem mela pocit, ze zacina byt trochu divna atmosfera, coz vyvrcholilo tim, ze se rodice stehuji do domku po babicce. K zadnemu stretu nebo hadce nikdy nedoslo, myslim, ze jsme si oboustranne vychazeli maximalne vstric a snazili se nezasahovat si vzajemne do soukromi. Myslim ale, ze problem byl v tom, ze si proste kvuli nam rodice prestali pripadat, ze jsou doma ve svem. Coz po desitkach let bydleni asi neni nic moc. Pisu to hlavne jako reakci na to, jak psala 1985lucie, ze byt je psany na pritele, tak vsechno bude, jak bude chtít ona s pritelem. Jiste - pravne i "moralne" na to mate narok, ale je otazka, co to udela se vztahy v dome do budoucna. A kdyz se vztahy pokazi, reknes jim, at se teda odstehuji, kdyz se jim to nelibi?
Odpovědět
jeste abych to upresnila - do toho domku po babicce jdou rodice z vlastni vule, my jsme je naopak presvedcovali, aby zustali s nami. Proste jsem tim chtela rict, ze i pro ty rodice to muze byt dost tezke, kdyz se k nim prestehuji mladi.
Odpovědět
@orisek1 já věděla že jsem to napsala asi trochu jinak než to je. prostě barák je psaný na přítele ale to neznamená že my bouchnem do stolu s řeknem Takhle to bude a ne jinak,to vůbec ne.jen prostě jeho rodiče občas říkají tohle si můžete udělat až tu budete bydlet jak chcete,ale nemyslí to třeba něco u nich v kuchyni nebo tak. určitě bych jim nikdy neřekla a ani nemůžu říct at se odstěhují,opravdu taková zase nejsem. ono hodně lidí říká bydlíme s rodiči ale jak to myslí? to je otázka.my třeba nebudeme mít vůbec žádné společné prostory,budeme mít oddělené byty v tom baráku.budeme mít vlastní vhcod a já se s nimi uvidím mín než ted když jsme u nich o víkendu 2 dny. tak to jen pro vysvětlení,aby si nikdo nemyslel :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Ahoj, ono se to nezdá, ale lidi stárnou a mění se. Většinou stará generace s mladší má jiný pohled na věc. Čím jsou tchánovci starší, tím je to horší. Já bych do toho nešla. Znám to z příbuzenstva, že pak jsou pod jednou střechou pošramocené vztahy. Já a manžel bydlíme na pozemku vedle tchýně a je to perfektní. Když nechceme, nevidíme se. Pokud ano, máme to k sobě pár kroků. Je jasně dáno, kde jsou hranice pozemku a vzájemně se nevměšujeme. Vycházíme spolu velmi v klidu. Ale pod jednou střechou bych s ní nebyla.
Odpovědět
Já rozhodně nechci dělat z nouze cnost, také bych si představovala bydlet samostatně ikdybychom si měli postavit třeba vedle nich. Bylo to řešení současné situace. Já si tam zatím vyloženě doma necítím, to doufám že se tak začnu cítit až zaklapnu dveře za naším bytem a do této části mi nemá kdo co mluvit. Naučila jsem se vyslechnout si názor a když se mi nelíbí, tak se mi nelíbí a udělám si to stejnak podle sebe. Jsou a budou tam třecí plochy, to nezpochybňuju - s tím jsem ale počítala, když jsme do toho šli. Zatím víme jednu věc a to, že nás takhle přestavba nijak extra nezadluží. Všechno má své pro a proti a vím že většina lidí ti řekne spíš ten názor proti. Vím, že mají pravdu, ale je tam to ALE...
Odpovědět
marttule-bohužel je to tak jak píšeš,většina názorů je proti a dost lidí tvrdí něco jen proto že se to říká a nikdy to nezažili.když si vzpomenu jak byl přítel štastnej když jsme k bydlení u jeho rodičů svolila tak bych neměla to srdce to odmítnout,už taky kvůli penězům,nebudeme mít téměř žádné dluhy. jako já si to taky nechci představovat jak to bude vše nádherný a super,určitě se třeba problémy vyskytnou,ale je to všechno o komunikaci.navíc jeho rodičům je přes 60 ,do práce nechodí,takže paráda třeba na hlídání. nám teda bude ten nový byt u nich stavět firma,takže to je taky bez problémů.
Odpovědět
ahoj holky, pridam svou zkusenost, my bydlime uz skoro ctyri roky s mymim rodici, mame dvougeneracni barak, takze my obyvame horni patro. Nicmene protoze jsem studovala a studuju nebyl cas udelat kuchyn (do te jsme se pustili az ted po svatbe a uz bude brzo hotovo) takze defacto jsme ctyri roky s nasima sdileli kuchyn. Za celou tu dobu nbyl jediny konflikt, zadny problem. Nedelam si iluze a presto, ze moji rodice jsou dost velci volnomyslenkari, pohodari a nekdy maji i hlucnejsi mejdany nez my :-D, tak vim, ze problemy urcite jednou nejake prijdou, ale jak psaly uz nektere z vas, vse je o toleranci a domluve. u nas se vzdycky stavela na prvni misto komunikace, takze kdyz nekoho neco stve, rekne se to a probereme to, mozna i tim, se nehadame. Nasi jsou uzasni, s mym muzem jsou kamaradi a pomahaji nam s prestavbou. Navic je to pro nas i samozrejme finance lepsi a ikdyz mame pozemek, mame kde stavet, tak si nechceme brat hypoteku a 30 let neco platit, zijeme dost akcnim zivotem, takze chceme spis cestovat a poskytnout detem vse co muzeme, takze tohle je pro nas idealni reseni. Navic i zahrada je tak velka, ze se tam spis hledame :D Takze moje zkusenost zni: muze to fungovat a suprove :-)
Odpovědět
@terezkap-tak to vás obdivuji ,takovou dobu bych s tchýní ani se svojí mámou v jedný kuchyni nevydržela :-) ale je hezký že nemáte problémy a dokážete se domluvit,vždycky je to podle mě o lidech.
Odpovědět
JJ slo to, ikdyz se samozrejme hrozne tesim do svoji kuchyne :-D delam spoustu veci jinak nez mama to je jasny, ale fakt to bylo o domluve :-) ted se tesim, jak si ale svoji kuchyn povedu jen po svem :-) kazdopadne jsem mohla mame dost pomoct, minuly rok mela rakovinu, takze jsem se v podstate starala celou tu dobu o dve domacnosti, ale ji se tim hrozne ulevilo a mohla odpocivat. Hlavne budou cim dal starsi, ja jim muzu pomoct a oni nam muzou hlidat, pokud nejsou vyrazne problemy, tak myslim, ze je to idealni stav :-)
Odpovědět
Já tedy musím zatím obývat jednu společnou kuchyň s tchýní, ale když vařím já, tak jí vyháním a ona je ráda že nemusí vařit. Tohle mě třeba zrovna na tom štve, že počítá že uvařím. A jakmile budeme mít každá svou kuchyň, tak nekompromisně stanovit pravidlo, že každá domácnost vaří si sama. Stejně tak z naší kuchyně jsou dveře na zahradu, také jsem jim jasně řekla, že si z nás nebudou dělat průchoďák. Neříkám, že jim to občas nedovolím, ale nesmí to být samozřejmost. Jsou prostě věci, které třeba moje tchýně má zažité a myslela si , že to automaticky budu dělat stejně, chvíli to trvalo než jsem jí o tom přesvědčila, že já si dělám věci po svém, ale teď už ani nepípne. A takhle se to musí vymezit se vším a pak to má šanci, že to bude fungovat. :-) Samozřejmě, že jednodušší a pohodlnější je bydlet ve vlastním. Vlastní bydlení také to úskalí pokud platíte hypotéku, stres s tím, aby jste nepřišli o práci a měli ji z čeho platit. Mám dost známých, kteří hypotéku mají a bojí se o práci protože nemají rezervy v rozpočtu...
Odpovědět
Jo jinak u nás padá výhoda hlídání dětí. Tchýně je dost aktivní, má dost svých zájmů, práce takže s hlídáním nepočítám. Ale mý rodičové se již těší až budou mít nějaké vnouče :-)
Odpovědět
určitě pak taky chci vařit ve své kuchyni,to je jasný a oni taky.sice nám tchýně navrhla že na začátku můžeme chodit na jídlo k nim-třeba když už budem bydlet a ještě se nebude dát vařit-ale to jsme odmítli.jídlo se dá vždy nějak udělat i v horších podmínkách.možná bych využila tak jejich koupelnu ale jen fakt kdybych musela. já když jsem doma u nás ,bydlíme ted v podnájmu tak je to tady se sousedy daleko horší,než s tchýní . jinak z kuchyně dveře na zahradu-to bych asi měla trochu strach že to nebudou respektovat.
Odpovědět
tak ja som za samostatné bývanie, a to mám dobré vzťahy ako so svokrou tak aj s mamou. Nič to však nemení na fakte, že pri spoločnom bývaní by muselo byť veľa kompromisov. Aj ja obdivujem tie, ktoré so svokrou vydžia pod jednou strechou.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Profilova fotka
Ahoj, my máme teď čerstvě po svatbě a řešíme pravidla pro bydlení s rodiči - mými. Už před svatbou jsme tu téměř bydleli, ale teď už se jedná i o placení různých poplatků, vaření, uklízení... doteď nám klapalo, že každý dělal, co mohl, ale nějak mám teď víc pocit, že to chce nutně pravidla :-) naši navrhují společné vaření, že to bude snazší (že vařit svíčkovou jen pro dva je blbost), já si to na jednu stranu myslím taky, na druhou bych měla radši tu svobodu a vařila si, co kdy chci já (kuchyně je společná)... stejně tak s uklízením, nechci, aby mě máma upomínala jako malou, že je potřeba vytřít, na druhou stranu to chci dělat tehdy, když na to mám náladu :-D nemáte tipy, jak žít s rodiči, se kterými jsme měli doteď dobré vztahy, v jedné domácnosti, nepozabíjet se, nerozvést se a být spokojeni? Je to vyhlídka do té doby, než dostudujeme (přítel za 4 měsíce, já za 9 měsíců), najdeme si práci a dají nám hypotéku... ;-)
Odpovědět
@sari_nka myslím že tu chvíli než dostudujete a najdete práci už to nějak vydržíte.samozřejmě pravidla je potřeba určit. máš společnou kuchyň s tvojí maminkou,ne s tcyní,což bych vnímala jako plus. u nás se situace změnila, koupili jsme vlastní baráček,a opravujeme.takže bydlení s rodiči se nekoná. nakonec jsem ráda,ukázali se jisté problémy.
Odpovědět
sami!!!!! žiji s tchánovci 2,5 roku a nerekonstruovat domek, tak skončím brzo v blázinci 8-( (jsou skvělí, ale mají rozdílné požadavky na úklid a hygienu) a navíc se ukázali také jisté problémy v rodině (byť ne přímo s nimi).
Odpovědět
Profilova fotka
bydlela sem s byvalym pritelem u jeho rodicu.. oni nahore, my dole , jeste s babickou, ikdyz byli celkem fajn, tak nam porad za a, bud davali nejakou praci za b. se vyptavali kde jsme byli, co jsme tam delali, proc sme tam byli tak dlouho, kdyz se mohlo tohle a tohle udelat.. a sorry, ja žiju jen jednou na to, abych pak v duchodu narikala,, ze mi zivot proplul mezi prsty a ted uz jsem stara a k nepotrebe.. práce neutece, nemá nožičky...:) rikam pracovat ano, ale ne na ukor vseho...takže už nikdy! muj nynejsi pritel chtel, abych se k nemu nastehovala nez nam postavi hnizdecko, ale ja ne, je to taky velkej dum , patrovy, ale uz nikdy... radsi budu dal platit najem a mit svuj klid...
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
zažili jsme a nikdy více, i když byly oddělené všechny pokoje, kuchyň, i koupelna. byla tendence mámy chodit pořád nahoru, řešit nějaké problémy, voloviny, úkolovat, že málo děláme, teď se bude dělat to a to, cpát nám jídlo, protože si přece neuvaříme..nebo jenom člověk jde po chodbě a už vykouknutí a jdeš s holkama na kafe?to se pak člověk bál vylézt. už bych to nechtěla, tohle bylo o lidech, s některými rodiči asi vyjít jde, ale přece jenom, když to jde být sám.. :-D
Odpovědět
1
…
9
10
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?