Holky, co všechno děláte na stavbě?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahojda! Stavíme domek svépomocí, začli jsme s výkopovýma pracema (tedy bagr začal) posledního května, nyní máme první patro téměř hotové, čekáme, až nám přivezou strop. Muž vyžaduje mou denní přítomnost na stavbě, musím dělat i vyloženě chlapské práce, jako tahání 40 kg pytlů s maltou, přidávání cihel, teď akustických, jsou těžký jak ... Mám radost, že to roste, ale jsem už pěkně zmordovaná. Mám i dost náročnou práci, na stavbu jezdíme takřka denně po práci + tam trávíme dovolenou. A když bych ráda zůstala doma a něco dělala tady, tak dost remcá, takže vždycky povolím. Jak to bylo u vás?
Odpovědět
@kacka.l Tak to je síla teda. Ona už začala remcat i moje máma, ať šetří budoucí mámu svých dětí, ale evidnetně jak hrách na stěnu.. Bývá mi to dost líto, že nemá pochopení.
Odpovědět
@kajalka To je fakt blbé!!! Můj muž to po mě nechtěl, já sama, viděla jsem jak je unavený, ale fakt se to nemá!! Víš co, zkus to párkrát říct, že to dělat nebudeš.. po desáté snad už ani necekne. :-) :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Poté, co jsme s manželem kromě elektřiny zrekonstruovali během 10let postupně 2 byty, kde jsem do 5.patra bez výtahu tahala pytle s pískem, maltou, vynesla sta kila suti,vytrhala všude podlahy, vystěrkovala nové, zrepasovala osmery staré dřevěné dveře a 12 oken,obložila koupelnu jednu komplet sama včetně mozaiky,štukovala nově zdi a různé jiné byla moje jediná podmínka při stavbě domu, že na něj ani nehrábnu prstem a vše nám udělaj na klíč a i se tak stalo. Zase jsem se ale musela srovnat s tím, že různé drobné detaily nejsou, tak , jak bych si to představovala a jak bych si s tím bývala pohrála sama, ale těch je jen pár. A pak,co ale vidím jako hlavní negativum tohoto postupu, alespoň pro mě je, že k tomu domu tím pádem rozhodně nemám takovej vztah, jako jsem měla k těm bytům předtím,kde jsem se nadřela jak kůň... A tím že je to už přes 3 roky a nějak mi to začíná scházet a nějaký menší byt by se už hodil pro potomka, tak už od jara pokukuju po inzerci a hledám na příští rok nějaký byteček k rekonstrukci.... :-)
Odpovědět
@kajalka Nedej se držím ti pěsti.
Odpovědět
@gigi2 Tak to je uz opravdu zavislost :-) a zrejme celozivotni konicek :-)
Odpovědět
A ještě se vás zeptám, jak moc jste konzultovali koupi různých věcí? Já mám totiž v poslední době i pocit, že muž si nakupuje a vždycky mi to jen oznámí. Např. koupil zvedák za 3 tisíce, motorovou pilu za 2 tisíce, okružní pilu za 3,5, atd. Prostě peníze jen tečou a já o tom už ani nemám přehled. A když pak chci jít nedejbože na menu do hospody, abych se nemusela ještě starat o jídlo (za 65 kč), tak to je keců, jak neumím šetřit. Já nevim, když to tak píšu a čtu si to po sobě, nejradši bych do všeho kopla... :-|
Odpovědět
Profilova fotka
@kajalka Tak nářadí bylo samozřejmě na manželovi, ale přišel, oznámil, probrali jsme,jestli na to jsou penízky, popř. jsme si to zašli půjčit ke švagrovi apod. Podlahy, dlažbu, spotřebiče, nábytek a další vybavení jsem vybírala já, ale taktéž jsem zašla za manželem, aby jsme to probrali. Naštěstí mu bylo jedno co jsem vybrala :-D Samozřejmě jsem vybírala s ohledem na finanční možnosti.... ;-) Tvůj manžel by byl nejradši, kdybys měla uvařeno za půl hoďky a honem běžela makat, ne? :-o Nehledě na to, že bys měla dodělat školu :-| Upřímně - opravdu jsem zvědavá, jak ten váš vztah dopadne..... =-)
Odpovědět
@mavor Ty jsi noční pták :-) Školu naštěstí už mám, ta práce je v rámci celoživotního vzdělávání zdravotníků, ale neméně důležitá. Popravdě jsem taky zvědavá, jestli to ustojíme, teď jsme se cestou do práce v autě hádali, až jsem se rozbrečela a muž sjel z krajnice, naštěstí tam byl ještě kousek pevný země. Teď se spolu nebavíme. Nechtěla jsem, aby se stavba stala naším středobodem světa, taky už jsem zažila hodně párů, co se během stavby rozešli. Pro jednoho z nás se ale středobodem stala. :-|
Odpovědět
@kajalka Opravdu Vám nezávidím a držím pěsti, aby Vás stavba nedohnala k rozchodu. Já bych ze stavby svépomocí měla stres a nikdy bych to nepodstoupila. Promluvte si o svých pocitech v klidu se svým partnerem. Nechce to hádky, ale probrat vše u stolu (ne za jízdy autem!). Klidně bych mu dala přečíst i tuto diskuzi, pokud by to unesl.Myslím si, že žena není od přírody stavěná na tahání těžkých věcí, od toho máme přeci chlapy! Taky mě dost zaráží, že finančně neřešíte nákupy na stavbu. Asi bych manžela nechala koupit, co potřebuje, ale nikdy by se u nás nestalo, že by větší finanční položku se mnou nejprve nerozebral. Po pravdě, pokud by mě partner pořád štval a stavba odhalila jeho ne moc dobrý charakter, tak bych od něho raději utekla sviňskými kroky...
Odpovědět
Tak já dělám na stavbě taky dost věcí, natírám, nosím a podávám věci, přidržuju, vozím kolečka, teď budeme bílit.. Ale vždy pouze to co unesu, jinak řeknu manželovi a udělá si to sám nebo si domluví kamarády na výpomoc..
Odpovědět
Já myslím, že v tuto chvíli vlastně nejde už ani o domek, ale o krystalickou ukazku charakteru vaseho muze - pritele. Behem stavby na domku - jeho pomniku - se ukazuje, ze je to velky sobec, ktery si chce zit po svem a lidi, kteri ho provazi zivotem, se bud prizpusobi a nebo mohou jit. Ja ho na jednu stranu chapu, take si chci zit po svem, ale to vyzaduje opravdu zit po svem, nikoliv spolehat na lidi kolem me, ze si z nich udelam sluhy a oni mi dopomohou k memu snu. Drzim palce a preji pevne nervy a jasnou mysl :-)
Odpovědět
@kajalka já si stavbu řídím sama dělám na ní co je potřeba včetně tahání těžších věcí (ale 40 kg keraštuk prostě nezvednu:-) na druhou stranu já to dělám ráda a dobrovolně. Myslím že diskuze není ani o tom co může žena dělat, ona v principu může dělat téměř cokoliv, ale opravdu o tom vztahu. Třeba můj manžel k těmhle věcem nemá vztah nebaví ho to a nechce to dělat na domě max vykopal nějakou díru nebo třeba vymaloval. Jinak dělám vše já a najímám si řemeslníky,. Ale tak jsme si to na začátku řekli máme to tak nastavený. Taky se mi stalo že jsem to na něj vytáhla že já dřu na stavbě a on je doma, ale nebylo to fér já to tak chtěla. Druhá strana je že s ním na stavbě pak už nekonzultuji nic všechno do poslední dlaždičky v koupelně je moje rozhodnutí, spolu řešíme pouze finance na stavbu a jejich čerpání. Takže ač je naše situace lehce nestandardní funguvat může pokud se na tom obě stany dohodnou. Doma bych si v klidu sedla manželo vysvětlila svůj pohled na věc a na tom bych si trvala. Pokud se ti stavba ještě úplně nězhnusila doporučula bych počkat, jakmile se dostanete do interierových věcí, bude toho mnohem víc co budeš moct v klidu udělat a bude tě to bavit :-) Jo a platí to co napsala @gigi2 mám k tomu domu úplně jiný vztah všechno v něm znám, vím si rady mám radost z každé blbosti, v bytě kde jsme pbyli předtím jsem tohle nezažila: -)
Odpovědět
Článek se načítá
@kajalka delam co je potreba od zametani, pres sadrovani elektriky, noseni malty v kyblich, i 40kg pytel prenesu kdyz je potreba natiram, schanim v eci na stavbu. nestavi nam frma, takze si delame vse sami a jeliko chcem brzo bydlet, je potreba abych prilozila ruku k dilu. ale vzdy se spolu na vsem dohodnem, jak by jsme to chteli a tak. drzim palce at dobre dostavite a vse je ok
Odpovědět
My jsme kompletně rekonstruovali sice jen byt, ale za to ve 4. patře bez výtahu, což také skýtá různé záludnosti :-D Dělala jsem vše, s přítelem (teď už bývalým - rekonstrukce byla začátek konce) jsme tahali až nahoru jen ve dvou celý Ytong na vyzdění jádra, škrábala jsem strojově zdi, prakticky vše, co se tahalo nahoru, jsme vlastně tahali jen my dva (a to bývalý vážil necelých 70kg a já mám necelých 50kg :-D), pytle, nábytek, vše, co bylo potřeba...plus jsem pak ještě každý den večer vytírala samozřejmě všechna čtyři patra, obstarávala jídlo, dělala poskoka a vše jsem zařizovala i formálně, platila, plánovala, počítala obklady do koupelny a dlažbu, všechno a pak ještě po nocích pracovala, bývalý nebyl moc organizační typ a nedokázal se hecnout ani při jednání s řemeslníky, apod. Brala jsem to, že to děláme pro nás (haha :-D) a že pokud by něco nešlo, řeknu ne a tak jsem to řekla i jemu (i když ten Ytong byl teda kritickej). Myslím, že jsme se v tomhle uměli dohodnout a docela nám to šlo od ruky. (Ve finále mi ani nevadilo, že já dělám někdy možná až příliš náročnou fyzickou "chlapskou" práci - mohla jsem říct ne, ale spíš to, že on se leckterých "chlapských" záležitostí, které jsem od něj čekala, neuměl zastat,měla jsem pocit, že tak trochu dělám chlapa nejen fyzicky a celé to táhnu a navíc tam byly i některé další věci, což nás nakonec také poznamenalo.) Příteli bych řekla na rovinu vše, tak, jak to tu píšeš. Zkus mu třeba říct, že uděláš vždy svoje maximum, ale jakmile řekneš ne, tak by to měl respektovat, protože se na to opravdu necítíš/máš jiné povinnosti/budeš pak dělat to a to, když on bude mít hotovo. Pokud to tak nebude, myslím, že by byl důvod uvažovat o nějakém závažnějším opatření, protože bych to brala tak, že mě nebere jako rovnocenného partnera a bohužel nikdy brát nebude, ať už půjde o bydlení či o cokoliv jiného - Zedníka nebo služku si může zaplatit. Ono nejde ani o to, kdo co dělá, ale jestli tomu předchází nějaká společná dohoda a pravidla, což u vás ani moc není |-|
Odpovědět
Profilova fotka
@dracula @wel Taky jsem už dříve psala ať dá manželovi přečíst tuhle diskusi, možná by to trochu pomohlo... Ale myslím si spíš, že by ho to řádně vytočilo.... A souhlasím, pokud se v manželství začnou řešit důležitější věci jako je stavba, finance, dluhy, děti apod. pak se teprve ukáže pravá povaha manžela. A zdá se, že manžel @kajalka je pěkný sobec a řeší si na ní svoje mindráky. A troufám si říct, že jiný nebude. Možná se situace trochu uklidní při dodělávání vnitřku, ale projeví se opět při řešení jiných problémů.... A určitě se projeví i jako sobec při případné rozvodu..... Taky si myslím, že si měli hned na začátku stanovit pravidla, možná by se o něm dozvěděla něco víc ještě před stavbou.... Každopádně sobec zůstane sobcem. A pokud ho v tomhle jednání ještě podporují jeho rodiče, okamžitě bych od téhle rodiny utekla....... @hlava_jako_patraci_balon
Odpovědět
Ach jo, holky, tohle se tak strašně blbě čte. My už jsme kvůli něčemu podobnýmu chodili před 2 lety do manželský poradny a tenkrát nám to hodně pomohlo. Evidentně efekt vyprchává.. Máte pravdu, soustředí se hodně na dům, on se v tom realizuje. Dost mi ublížil tím, že diskuzi o dětech naprosto utnul a nehodlá se o tom dál bavit. Musela jsem v sobě udusit veškerý touhy a vždycky mě dost zasáhne, když otěhotní další a mnohem mladší v našem okolí. Ale nechci mu křivdit. Je moc pracovitej, vím, že to dělá, aby jsme jako rodina měli jednou kde žít. Jen si neuvědomuje, co svou zaslepeností dělá, no. Můžu si za to trochu i sama, vrhla jsem se do toho s nadšením a elánem, bohužel síly došly. Dělám psychicky i fyzicky docela náročnou práci, všechna dovča padá na barák, jsem už unavená a bolí mě ruce. Kdybych od začátku jen přicmrndávala, nikdo by nečekal víc.
Odpovědět
Profilova fotka
@kajalka Hele, já ti nevím.... pokud jste už jednou zažili krizi a teď se opakuje, mělo by ti to něco říct! On opravdu jiný nebude! A mám takový pocit, že kdybys s ním nakonec měla dítě, že to bude ještě horší.... Chceš mít vůbec s tímhle člověkem dítě a nebo ho chceš jen kvůli sobě, kvůli tomu, že ti tikají biologické hodiny? Nejde o vás! Jde o to dítě! Tohle si rozmysli včas! Je fakt, že když jednou ukážeš co umíš, tak se to po tobě chce pořád a nikdo se nezabývá tím, kde na to máš brát sílu - teda zatím jsem se s tímhle setkávala hlavně v zaměstnáních.... Od manžela mi to přijde hodně sobecké :-N
Odpovědět
@kajalka Vím, že to není lehké :-( Ale hlavně se neobviňuj, jasně, ideální situace je ta, že se vše pěkně domluví předem a pak se to dodržuje, ale v ideálním světě nežijeme a realita dost pokulhává...Nikde není psáno, že si nemůžete promluvit teď a pokusit se nastolit pravidla, která by vyhovovala oběma, kde je vůle, bývá i řešení ;-) Minulost nevrátíš, ale můžeš změnit budoucnost. Jen ta vůle musí být na obou stranách a přiznám se, že si podle toho, co píšeš, myslím, že to nebude jednoduché, tím spíš, když je to opakovaný problém a on do toho padá znovu, logicky, člověk se od základu mění jen velmi těžko |-| A že to dělá pro vás, je sice hezké a věřím, že je pracovitý a má Tě rád, jen by si přes samé odhodlání měl uvědomit, že se taky takhle může stát, že přes ten pracně a nekompromisně vybudovaný práh nebude mít koho přenést, protože jaksi zapomněl, že na společný život je potřeba dvou :-( Situaci Ti vůbec nezávidím, já jsem šla do budování bytu taky s úplně jinou představou, než jaká byla za dva roky realita a to celé pro mě byla docela lekce, za kteoru jsem ovšem vděčná. Nikdo jiný než vy dva do vašeho vztahu nevidí, nevím, jak vám to jinak klape/neklape, ale z toho, co píšeš, myslím, že ho máš ráda, tak bych tomu rozhodně dala ještě šanci, sedněte si, proberte to, řekni mu, že nejsi spokojená, že se strašně těšíš na vaše bydlení a půjdeš mu naproti, jak budeš moci, ale že takhle to prostě nejde. Nedávala bych ultimáta ani nijak nevyhrožovala, ale dala bych si záležet, aby pochopil, že jsi opravdu vysílená a v dané situaci nešťastná. Možná bych i odjela na víkend nebo na pár dní někam pryč - k rodičům, apod., alespoň si odpočineš a on bude mít šanci si to přebrat a aby mu došlo, že tam nemusíš být. Pokud to dopadne na úrodnou půdu, jen dobře a budu Ti to strašně moc přát, ale pokud ne, tak je to zkrátka na Tobě...z mého pohledu nemá valný smysl setrvávat s člověkem, který mě sice má rád a plánuje se mnou budoucnost, ale absolutně ignoruje moje potřeby a to tedy asi navíc i ne poprvé, ale je mi jasné, že mě se to mluví. Každopádně držím palce. Když chodil do poradny, tak je jasné, tak Tě asi ztratit nechce, možná jen občas potřebuje důrazněji nasměrovat na společnou cestu ;-)
Odpovědět
@kajalka já jsem toho názoru,že starého psa novým kouskům nenaučíš :-| . Ale jak psala @hlava_jako_patraci_balon ,tak když byl ochotný chodit do poradny,tak tě asi nechce ztratit. Ono se dost špatně čte některé věci tady,co ti holky píšou,že je sobec ap. Ale .... asi je to tak. Do vašeho vztahu vidíš nejlíp ty a ty musíš zvážit,jestli stojí za to. Protože tady toto je už spíš na rozchod. Můj manža je strašně hodný chlap. Pořád ho miluju i po 12-ti letech co jsme svoji (+5 let jsme spolu chodili) a do každé práce ho musím vyloženě dokopat :-) . On by po mě nechtěl těžkou práci,ale já dělám to na co se cítím. Kolik dřeva jsme se z lesa natahali a nebyly to nějaké sušky,ale fakt špalky, tak jsem dělala co jsem mohla. To samé s reko, kterou jsme na baráku dělali. Můj sen je nový dům a vím,že jedině na klíč,protože by jsme se rozvedli. Ale jsem odbočila. Souhladím s @mavor ,že tahleta diskuze by tvého muže jen rozčílila,protože on bude ten typ: co se kde vykecáváš a co mi kdo bude radit, ženské plky ap. Ty si s ním musíš sednout a rozumně si promluvit, jinak .... to nemá cenu. :-(
Odpovědět
Ahojky, me asi vsechny holky nebudou mit rady. Ale u nas je to tak, ze manzel vydelava a ja stavim. To znamena, ctu, shanim a vybiram materialy, prekresluju nas domek, shanim jaky bude postup stavby, taham cihly, zdim od zakladu az po stity, tahala jsem omitky, stuky. Minuly tyden jsem delala betonove podlahy, jen jsem mela kluka k ruce, aby michal a vozil mi to od michacky. Sama jsem vyrabela jsem podlahy na rostech z OSB a dreva, aby byl manzel prekvapeny, az prijede z prace. Sadrokartonove rosty, veskere odpady jsem pocitala a delala sama, elektriku jsem natahovala jen s dopomoci atd.. proste asi z 90% jsem tam delala uplne sama a 100% toho domku, co je svepomoci, mi proslo rukama. Tento tyden je fyzicky docela narocny, protoze musime dojet s kanalyzaci a vodou cca 110 m az k pripojce a co nezvladl bagr, tak jsme se uz i s muzem ohaneli krumpacem. K tomu vsemu se postarat o 2 male deti... Jsem uplne vyrizena, uz to trva 2. rok. Dalsi rok bych uz stavet nechtela. Zene nas dopredu nutnost. Nemame kde byt, tak musime pohnout kostrou. Pro zatim jsem vzdala praci a makam na baraku kazdy den 8 -12 h. Urcite nejsem zadna chlapna, vse mi trva dele nez zednikovi, ale manzel je kazdy tyden 3 dny na sluzebce a kdyz budu porad cekat na nej, tak to nikdy hotove nebude. O zdravicku se tu zminovat nebudu, to by pak odradilo kazdou zenskou. Ale na druhou stranu, kdyz vidim sousedku, zacinali jsme spolu, jak jen komentuje jak toho mame hotovyho a oni nic a pritom neda styblo krizem, to si radsi maknu.... :-N :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@kaacka Nechápu lidi, co si neváží zdraví, protože je jen jedno.... K čemu je pak barák, když zdraví neslouží??? Obětovat se baráku se vším všudy? :-N Kdo se pak postará o děti kdyby něco??? Mají mámu jen jednu..... =-)
Odpovědět
Profilova fotka
jak jsem psala výš - dělám na co stačím ale nedřu se .. přesně tak - co by z toho bylo? jinak je pravda, že vztah stavba svépomocí hooodně po znamená, první rok šel, druhý horší a ted se fakt do všeho musí přítel dokopat .. je to náročné - nebaví to mě ani jeho .. už bude konec a další domy opravdu jen na klíč .. ale ustáli jsme to a bude za necelé 2 měsíce svatba :)
Odpovědět
@mavor OK, ja beru tvuj nazor, taky to slysim, ale jak vysvetlit detem, ze vana neni a nebude, ze lavor je lepsi, ze kdyz v zime mrzne, tak si vodu proste musime donest v barelu, jinak neni o WC ani nemluve, kdyz jde teplomer silne pod nulu, tak premyslime jestli nezmrzneme... Proste bydlet musime za kazdou cenu, dalsi rok uz to v tomhle provizornim bydleni nevydrzime!! a krasavici muzu delat zase potom ;-) Samozrejme zdravi si vazim, jak se rika " na hn... jsem ho nenasla..", ale neni bohuzel zbyti. Prace na baraku me zatim bavi, ikdyz je toho uz moc. Ale kdybych mela tu moznost se znovu rozhodnout, coz jsme udelali uz tenkrat pred 5 lety v uplne jine situaci, tak bych se dnes rozhodla jinak.... ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@kaacka Nj, tak ty jsi v úplně jiné situaci než kajalka.... Neznám celý tvůj příběh, tak nemůžu soudit.... Člověk dělá chyby aby se z nich poučil, jsme přece jen lidé :-) Nikdo se nenarodil s návodem na život ;-) A je pravda, že se člověk obětuje hlavně kvůli dětem. Tak ať brzy bydlíte :-)
Odpovědět
@mavor diky moc za podporu :-) snazime se a myslim, ze tyhle Vanoce uz bydlet budeme :-) Dneska jsem uz uplne vystavena, ale mrknu na Kajalcin pribeh zitra... Diky a pa
Odpovědět
@kaacka Já tě budu mít ráda ;-) a nevadí mi, že jsou takové ženské jako ty. Já kdybych na to měla, tak to taky udělám. Ale tady jde spíš o to, že vy jste se s manželem nějak domluvili a domluvit se dokážete. Což u @kajalka asi moc nefunguje. Jinak přeji, ať se podaří do vánoc bydlet a hlavně spokojené bydlení :-) . Každý má nějaký svůj příběh proč .... ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak já četla jen prvních pár příspěvků a pak tutu stránku, ale: @kajalka tu píše nějaký svůj pohled na věc, realita může být taková, ale i odlišná. To je prostě internet, napsat se dá cokoliv a to co jedna strana může vnímat tak a tak, tak druhá strana to může vidět jinak. Nikdo do jejich vztahu nevidí, je tu zastoupená jedna strana. Ale myslím si, že tady jde úplně o něco jiného, než o pomáhání na stavbě. Nebudu psát, že tvůj muž je sobec, protože ho neznám a nežiju s vámi, takže neznám skutečnost a jeho pohled na to, jak to vidím on. Každopádně číst tuhle diskuzi bych mu nedala, chlapy jsou na tohle háklivý a myslím, že by byl oheň na střeše :-( No k věci: Pokud bych si nebyla na 99% chlapem jistá, pokud by jsme si nebyli vzájemě oporou, neměli vyřešené důležité životní mezníky (např. stavba domu, dítě...) a x dalších důležitých, vzájemných věcí, tak bych hoooodně přemýšlela právě třeba nad tím, zda s tímto člověkem budu stavět dům nebo si pořídím dítě. Znám spoustu lidí, co se během stavby rozvedli nebo to bylo téměř na rozvod. Myslím, že stavba domu je hodně stresová záležitost a pokud to prostě v tom vztahu neklape už v zásadních věcech (komunikace), tak při těch stresových se to ještě vytříbí a je to pak všechno na houby. Zkus si s ním sednou, v klidu vše probrat a hlavně mluvit jasně, nazývat věci pravými jmény a jednat na rovinu. Žádný náznaky, možná...já nevím...bla, bla. Jasně, stručně, bez hádek. Nebo mu vše hodit na papír-bude mít alespoň čas se nad psaným slovem zamyslet a nejedenat ihned impulzivně, bez rozmyslu. Třeba se zrovna manžel teď chce realizovat v domě, aby až bude vše hotovo, jste mohli mít děti a přivést je do nového domu. ještě dotaz: a to jste se třeba před svatbou nebavili-co děti? Kdy je mít a vše kolem?
Odpovědět
Profilova fotka
Když to teď tak tu čtu, tak mi to nedá a ještě musím něco připsat,co vidím ve svém okolí. Jako chápu, že "pracovat" na stavbě, ať už jeden z manželů, či oba se dá rozdílně,od drobných prací občas až po každodenní několika hodinou práci po zaměstnání,takže každý tuhle intenzitu může vnímat po svém. Já konkrétně bych se domu neobětovala se vším všudy na 100% prostě nikdy.Když to vidím v okolí,co si pár našich známých doslova ve dvou, plus pár lidí těch odborných profesí postavili domky,trválili s tím roky života a dneska, když je vidím, tak mi všichni řekli, že by do toho nikdy znova nešli,že to odnesli zdravím,že jim proklouzlo dětsví dětí mezi pytlema s pískem a míchačkou a už to nikdy nedoženou,ani si to za ty ušetřené peníze zpět nekoupí,a vztah manželský jim to zrovna též neutužilo,jedni se dokonce rozvedli.... Asi to už taky vidím jinak, protože mám syna na hranici dospělosti,kdy už se člověk neubrání určitým výčitkům, že vždy se dítěti mohl za ty roky věnovat ještě více(což je přesně u nás ta doba, kdy jsme rekonstruovali ty byty, jak jsem psala výše), ale mít dneska malé děti a ten dnešní rozum k tomu,tak s nima radši bydlím v malém bytě, ale co víkend s nima někde jsem v přírodě, na výletě a plně se jim věnuju, než řeším nějakou stavbu domu, která je stejně nekonečná... Každý to zná, nejdříve se kolem toho měsíce běhá po úřadech, pak se pár let staví, pak se dělá terén kolem domu, nějaká ta zahrada a pak zase ta průběžná údržba domu i zahrady taky něco času zabere, nehledě na to, že stále je co vylepšovat,takže nekonečný kolotoč. A takový ty řeči,jak se malé děti(myslím tím do školního věku, protože pak už mají tolik jiných povinností a hlavně zájmů a koníčků, že jim až tolik zahrada nedá) mají na zahradách krásné dětství, jak si tam lítaj celej den jak se jim chce, tak to asi ano, ono co jim taky jiného zbyde, když rodiče lítaj kolem stavby domu,či o víkendu se sekačkou,možná by ale radši šly s rodičema do ZOO...
Odpovědět
@gigi2 To je přesné. Taky to tak vidím. Stavbě a všemu okolo bych život neobětovala. Doslova mi před očima vyvstává obraz jedněch mých kdysi dobrých kamarádů. Uvědomuji si, jak se stavbou změnili. Když svépomocí tito dnes již bohužel jen známí dostavěli, tak si tu svou pomyslnou "kuličku hnoje" (majeteček), kterou před sebou jako hovniválové kulí, nyní vylepšují. Radují se z každé maličkosti, kterou na domě udělají. Máme na sebe málo času jako kamarádi. Pořád oni něco dělají. Pořád se pinoží jen po zahradě. Mají dvě malé děti a nikam s nimi krom zahrady nebo návštěv lidí ve vesnici nejdou. Je to taky na dětech vidět. Letos jsme s nimi byli na dovolené u moře. Oni byli po deseti letech. Děti byly z moře úplně paf, ale nelíbilo se jim tam. Voda byla slaná, vlny moc velké... Nebyla to jejich zahrada. Měly jiný režim než doma. Nejsou na to zvyklé. Takže pořád byly unavené, plakaly... (jednomu je 5 let, druhému budou 3 roky). Nejsou zvyklí na změny. Tato rodina má dle mě omezený výhled na svět. Nic pro mě. Člověk by měl mít větší obzory před sebou. Zároveň vidíme, jak tato rodina nám závidí náš život. Oni mají vše nej a pořád se s námi porovnávají. Mně tohle nic neříká. Ať si každý žije dle svého. Ale kamarády v nich už tolik nevidím. Spíše jsou to známí. My jsme si nechali postavit na klíč, vnitřní zařízení ani zahradu nemáme tak dokonale zařízené jako naši známí, ale zato vždy počítáme ročně tak, aby aspoň na jednu dovolenou zbyly peníze. Cestujeme po výletech, aby náš syn neznal jen zahradu. Měla jsem syna až v 28 letech a priority jsem si naštěstí uvědomila včas. :-) Vlastně jsme ani stavět nikdy nechtěli, vše vzniklo jako rychlý nápad a bylo nečekaně rychle realizováno. Od myšlenky jsme do roka měli vše hotovo. Vlastní stavba asi 4 měsíce práce. Stačilo. Smekám před zakladatelkou této diskuze a všemi, kdo obětují své nervy i zdraví stavbě. Pokud to nebude mít žádné následky do budoucna, tak jen dobře. Přeji všem, aby si v životě uvědomili, co chtějí a je pro ně důležité a jak chtějí toho dosáhnout. Každý by měl být v životě šťatný... To by pak bylo na světě krásně. :-N
Odpovědět
@lendy1 O dětech jsme se bavili jen ve smyslu "až budou děti", jinak vůbec. Muž vždy tohle téma totálně zazdil. Já po nich dřív ani tolik netoužila, ale v posledním roce už mi hormony řvou jak o život. Už před těma 2 lety mi psycholog v poradně řekl, ať s dětma moc neotálíme. Pak o tom začla i gyndařka, endokrinoložka a onkolog. Snažila jsem se o tom doma mluvit, když už se blížilo stavění, bylo jasný, že se budem stěhovat do mnohem levnějšího podnájmu a dostala jsem v práci smlouvu na neurčito. Řekl mi na to, že dokud nebude dům, že v žádným případě, že by na dítě neměl čas. Teď opravdu rozumím tomu, že by čas neměl, pokud s ním nejsem na stavbě, tak bych ho viděla za celý den taky jen cestou do práce a z práce. @dracula Nesmekej, nejsem z týhle situace vůbec štastná. Hlavně zdraví a nervy obětovat nechci. Ani svoje manželství. Jenže jsem v tom asi sama.. Teď jsem tam 2h trčela jak péro z gauče, je tam jeho rodina, jen jsem tam popocházela z místa na místo. Tak jsem mu řekla, že jdu dom dělat tu seminárku, že na tohle fakt čas nemám, no to bylo keců! Hlavně teda ze strany tchýně. ]-( On výčitky, že nepomáhám, místo, aby řekl "jasně, jdi, kdybysme tě potřebovali, tak zavolám". Doprčic, to je na ho.no!
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?