Jak jste prožívaly odchod od rodičů a příchod do nového?

Už brzy budeme mít hotový domeček a přestěhujeme se. Na jednu stranu se moc těším a na druhou mám trochu obavy, jak to všechno zvládnu atd. Doteď bydlím (poslednín rok i s manželem) u své mamky, nikdy jsem jinde nebydlela, tak začínám přemýšlet, jak to obě poneseme. Bydlet budeme sice jen 8 km dál, ale i tak ta změna bude velká (z města a bytu v paneláku na vesnici do domku s velkou zahradou). Zajímalo by mě, jak jste odchod od rodičů a příchod do nového prostředí prožívaly vy.....
Odpovědět
Profilova fotka
ja uz se stehovala tolikrat, ze mi to ani neprijde. Odchod od nasich byl postupny. 4 roky jsem kazde leto na 7-8 mesicu jezdila makat, takze jsme si odvykli a bylo to ok. Uplne jsem se odstehovala cca ve 24, uz bylo konecne s kym a kam. Snasime to dobre, i kdyz je to hoooodne daleko
Odpovědět
Ahoj, já se odstěhovala měsíc po 18. narozeninách na kolej v Praze, do té doby jsem žila u rodičů na vesnici na Hané, nikam mě nepouštěli, žádné kapesné, atd. V Praze jsem byla podruhé v životě, ..., chvilku to byl boj, domů jsem jezdila 1x za měsíc, ale nikdy s mi nijak extra nestýskalo. Doma se každý musel starat o sebe, neměla jsem pokoj, spala jsem v obýváku, se sestrou se akorát hádala,... takže mi ten život na koleji vyhovoval, domů jsem jezdila jen na otočku. Chodila jsem hodně na brigády, takže jsem si koupila oblečení, knihy, atd. za svoje, ne jak na střední, že mi všechno kupovala máma podle svého vkusu :-N Před 5 lety se do P. přestěhoval i můj manžel, takže to už byla pohoda, z koleje jsem se přestěhovala za ním do proajatého pokojíku, pak jsem šli do Brna, tam jsme taky měli 2 menší byty a teď máme 2. rok vlastní. A k rodičům jezdíme pořád tak max.1x měsíčně na otočku (asi jsem divná, ale 2-3 hodinová návštěva u rodičů (mých) jednou za 5-6 týdnů mi bohatě stačí :-N )
Odpovědět
Ja jsem se od rodicu odstehovala v 19 a hned do zahranici a pak jsem se stehovala z jedne zeme do druhe a po letech zakotvila v Anglii (kde jsme se s MP za posledni tri roky stehovali trikrat - ted uz snad naposledy :-D ) a uprimne: nemohla jsem se dockat, az od rodicu vypadnu, snila jsem o tom celou pubertu 8-) A blanko; vubec nejsi divna, ja uz v CR nebyla od roku 2006 a s rodici mi staci se videt na maximalne 2 dny (nebo i min, ale vzhledem ke vzdalenosti, ktera nas deli, by se kratsi pobyt nevyplatil)..loni me nasi navstivili na Vanoce - na tri dny a mela jsem toho plny zuby a priznavam, ze jsem byla rada, kdyz zase jeli :-N :-x
Odpovědět
Holky, teda vy jste dobrodruzi ;-) To já jsem oproti vám úplná domácí buchta... Intry, koleje mě minuly, protože školy jsem měla blízko bydliště a když jsme se s manželem chtěli před dvěma lety trhnout a odstěhovat do Brna, narazili jsme na vysoké nájmy a ceny bytů. Takže ze stěhování sešlo a začali jsme stavět tady u nás. Přišlo nám zbytečný vrážet peníze na rok do nějakého podnájmu, tak jsme zůstali u našich...
Odpovědět
Profilova fotka
allie, bud rada, ze mas s rodici takovy vztahy, ze jste u nich mohli zustat....ja jsem zdrhala, presne jako Zanett
Odpovědět
tak já sice ve vlastním ještě nejsem, ale osamostatnila jsem se po maturitě - to jsem bydlela dva roky na intru pro VOŠ a pak jsme si na poslední rok s holkama pronajali byt. To jsem jezdila domů na víkendy.. poslední rok jsem jezdila spíš k příteli. Teď mám po škole a bydlíme spolu s bráchou sami..naši bydlí kvůli práci jinde a jezdí za náma o víkendu, ale to zase nejsme doma my..tak se docela míjíme. Navíc ještě každý druhý týden bydlím u přítele..mám to takové rozlítané, ale všem to tak vyhovuje a tak jsme se aj s bratrem osamostatnili - museli jsme se naučit řešit spoustu věcí, které za nás do té doby řešili rodiče. Rodiče vidím tak 1x za týden a to vždy jen na pár hodin.. máme spolu dobrý vztah, ale po té době co žijeme každý zvlášť, tak si nedovedu představit, že bysme měli spolu být všichni dohromady víc jak týden..
Odpovědět
Profilova fotka
allie 8 km je podlě mě super. Horší bude spíš ten přechod z bytu do domku, ale i to se dá zvládnout ;-) . Já u rodičů bydlela hodně dlouho, s manželem spolu na 100% bydlíme teprve tak rok. Ale odstěhovali jsme se od mých rodičů daleko( 300km), tak je to pro mě docela těžké. S rodiči mám super vztah, jsou to mí kamarádi a tak je docela těžké být od nich najednu tak odtržená a vidět je tak max. jednou za měsíc... :-N . Ale jak říékám 8 km je naprosto v pohodě ;-) .
Odpovědět
Profilova fotka
já mám s rodiči asi takový normáoní vztah, osamostatnila jsem se hned na vysoké, to jsem domů jezdila tak jednou za 6 týdnů, jelikož jsem měla hodně učení a peněž na cestu taky moc nebylo.Pak jsem už jezdívala na víkendy k příteli. Teď bydlím 400 km od rodičů,vidím je tak jednou za dva-tři měsíce, ale zas vždycky aspoň na celý víkend. Pokaždé když odjíždím tak je mi smutno... :-(
Odpovědět
allie, máme asi podobnou situaci, já sice na intru byla rok, ale pak jsm utekla, protože dojíždění bylo levnější. Už rok před svatbou jsme bydleli s manželem u našich a tak je tomu i teď po roce manželství. Do konce prázdnin se chceme stěhovat a taky to bude těžký, ale to si uvědomuju až teď. Naši nám teď se stavbou hodně pomáhají, i celkově, takže vím o co přijdu, ale my je budeme mít ještě blíž. Stavíme na druhé straně našeho městečka - takže asi cca 1km. Ale myslím, že je to dost blízko, abysme se navštěvovali, když nám bude smutno a zase dost daleko, abysme se neviděli, když nebudeme mít náladu :-D Ale pokud máš dobrého manžela, tak to zmáknete. Můj manžel taky nebydlí u rodičů od 18 let, jen občas tam přespával, takže je otrkanej a mě to holt čeká :-N Ale už se těším, konečně budu paní svého domu. Hlavně na to nesmíš moc myslet a musíš to brát pozitivně ;-)
Odpovědět
Hamar, koukám že jsi ze Šumerka :-) to je kousek. A fakt jsme na tom skoro stejně :-D U nás na baráku maká celá rodina, pomáhaj všichni, což je super. Co můžem, to si uděláme sami. Zrovna teď jsme vylíčili všechny místnosti. Taky se už do svýho těšíme, ale do konce prázdnin se asi nastěhovat nestihneme, ještě nám toho chybí... Taky jsme přemýšleli o pozemku ve městě, ale jsou tady pro nás moc drahý a ten náš máme za pár kaček. Švagr dal ani ne za 1000m2 skoro půl milionu a my měli 1m2 za 15 Kč, máme skoro 3000m2. Takže se nám těch 8km od města doscela vyplatilo a máme jistotu, že tam nikdy nebude žádnej přeplácanej satelit, kde si lidi viděj do talíře.
Odpovědět
allie, na velikosti a ceny pozemku ve městě mám trochu jinej názor. Spočítej si, kolik za celý život projezdíš do města - děti do školy, na pařby, k doktorům, na nákupy... Ale to je jedno. U nás jsme takhle malovali před 2týdny. Taťka měl dovolenou, manžel s kámošem dělali sádroše, my s taťkou malovali a mamka nám vozila papání :-D Prostě manufaktura jak má být :-D
Odpovědět
Jak u nás. Taťuldové přicmrndávali sádrokartonářům a obkladačovi a já s manžou jsme šmrdlali štětkama a válečkama o 106, až mě z toho pak chytly do ruky křeče, jak na to nejsu zvyklá, ale všechno je krásný a barevný, linky docela rovný, tak su spokojená, že to mám, tak jak jsme chtěli. Te'd jenom čekáme, co to udělá, až to zaschne, ale zatím to vypadá dobře. Ještě že ty rodiče máme :-) Z dovolené jsme si dovezli další výbavičku do kuchyně, tak musim vymyslet, kde to skaldovat. Všude totiž máme bedny s krámama do novýho a už jeto tady jak skladiště. Abysme to pomalu začali převážet. Koukala jsem, že vymalovaný máte krásně ;-)
Odpovědět
Článek se načítá
jak říkáš, když na to není člověk zvyklý a najednou to chce rychle a hned, tak to pak bolí :-D Já už mám na baráku dokonce komplet vybavený obývák, o víkendu mám v plánu přestěhovat od našich klavír a pak už jen od tchánovců vybavení do kuchyně, postele a oblečení a je to komplet ;-) No, doufám, že konec srpna, začátek září to jistí :-|
Odpovědět
Ty máš taky klavír????? Já taky, už pro něj mám místo v obýváku. Komplet vybavení kuchyně mám po bytě zabalený a jak budu stěhovat svoje oblečení a boty, to teda nevim. Si budu muset objednat nákldák :-) No ale na to času dost. Ještě nemáme dodělanou koupelnu, kuchyň a podlahy....takže nám to konec srpna asi nejistí ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
nejlepsi na stehovani je, ze se clovek zbavi hodne veci, ktery tak nejak nasbiral.....
Odpovědět
allie: nám taky ještě chybí doobložit horní koupelnu, spodní kompletně obložit a v chodbě položit dlažbu, ale má to být do konce týdne hotový, tak jsem zvědavá, protože dnes na stavbě nikdo nebyl. Ale já se aspoň bavím pomalým přemisťováním, aby toho potom nebylo moc ;-) Já budu mít klavír v páté místnosti - takové pracovničce a zároveň potom pokoji pro hosty :-D Aspoň budu mít klid na hraní, i když poslední dobou moc nehraju :-N
Odpovědět
Já ho chcu mít na očích v obýváku ;-) a těšim se, že si budu moct konečně pořádně zahrát. Přece jen panelákový zdi jsou tenký a to pak potkávám sousedy a ti dvě patra nahoru i dolu věděli, co jsem kdy hrála ;-( Kristi: Pravda,pravda, ale musíš na to mít povahu. Já onehdy probírala skříně a moc toho neletělo. Je mi to líto vyhodit, tak vždycky někoho aspoň málem obdaruju.
Odpovědět
kristi: já taky plánuju všechno pořádně probrat a zbytek poletí z okna :-D A že mi to problém nedělá, ale budu to muset udělat i u manželových věcí, pořád si totiž myslí, že mi nastěhuje všechno do baráku ]-( allie, my ten klavír máme teď v obýváku u našich, takže už bych ho do obýváku nechtěla. Navíc by mi tam zavazel a zbytečně bych přeplácala obývák.
Odpovědět
No každej ať si ho dá kam uzná za vhodný. Švagrová ho má v jídelně. Já ho roky měla na chodbě, teď u sebe v pokoji a hned se mi i líp hraje :-)
Odpovědět
allie, to je jasný, ale teda na chodbě... to z tebe fakt museli mít sousedi radost :-D
Odpovědět
On se nám jinam nevešel :-N naštěstí žádný negastivní ohlasy moje muzicírování nemělo. Párkrát, když hrála sousedka to dokonce znělo dvojhlas :-) Až se odstěhoval brácha, šupajdil do pokoje místo postele :-)
Odpovědět
Profilova fotka
allie: U nás je to podobné, taky bydlíme s mamkou, protože ceny bytů jsou tady šílené a jelikož studuju amanžel teprve pracuje něco přes rok, tak na něj prostě nemáme. A taky jsem pořád tady, na gympl jsem dojížděla 20 minut, na vysokou vlakem 40 minut. A taky se obávám, jak budeme snášet stěhování. Hlavně mamka teda. Zatím vlastní bydlení řešíme, zkoumáme možnosti a vyčkáváme, až budu pracovat. Snad se nám taky brzo něco vyvrbí. My bychom i do domečku chtěli, ale právě ne za městem a ve měste není kde stavět.
Odpovědět
Andělko, taky mám strach z mamčiných reakcí. Na stěhování ji připravujeme dlouho, dokonce jsem jí pořídila i kočičku, aby se pak necítila sama, ale i tak to bude těžký...Druhá věc, ze ktetré mám obavy - že se v tom domě budu sama bát. MM dělá na 3 směny, tak už se tam sama vidim :-S Nedávno nám totiž vykradli za bílýho dne byt a od té doby jsem takovej poseroutka |-|
Odpovědět
Já už chci bydlet. Teď se krásně naprdla tchýně, že jsme k ní přitáhly peřiny a polštáře a ručníky 8-( Jenže v tom našem pokojíku u mamky už je takový skladiště...Sme to tam nechali a šli x-)
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?