Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volné diskuse

Jak dlouho Vám trvalo to nadšení z nového bydlení?

Určitě se taky někomu stalo, že po nastěhování do domu/bytu, kvůli kterému se třeba na zbytek života zadlužil hypotékou a plánoval jak tam šťastně stráví celý život, po nějaké době došlo, že to není bydlení, kde by chtěl opravdu žít navěky věků. Jak dlouho Vám trvalo to nadšení z nového bydlení? Přišla tahle fáze, že byste se nejradši hned odstěhovali pryč, kdyby to šlo? Nebo jste přesvědčení, že jste udělali to nejlepší, co jste mohli? Je tu někdo, kdo si touhle fází prošel a bylo to jen dočasné rozčarování? Možná smutek z "opuštění rodného hnízda". Přešlo Vás to a jste nakonec šťastní v místě, kde žijete? A naopak, je tu ten, koho to trápilo víc a víc, až to nakonec vzdal a odešel jinam? A třeba i v případě, že partner byl naopak na tom místě spokojený a chtěl zůstat a byl to nakonec i důvod rozchodu? Jak dlouho Vám to rozhodnutí odejít trvalo? Jaké komplikace to přineslo - se zdlouhavým prodejem apod? Co bylo pro Vás to zásadní - sousedi, okolí... kvůli čemu jste se odstěhovali? Jste zpětně za to rozhodnutí rádi? Snad s těmito myšlenkami nejsem sama :)
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
Mne drzi nadseni z noveho bydleni vetsinou 5 let, pak mam pocit ze uz neni kde co menit, ale je pravda ze zatim jsem vystridal pouze 2 byty :) Ted se chystam na barak tak tam mne to snad vydrzi dele.
Odpovědět
@nxt10 Mě první vlna "nespokojenosti" chytla po narození první dcery :-N všechno v baráku mi přišlo špatně, blbě rozmístěné (rekonstruovali jsme starý baráček a s nosnými zdmi jsme se báli hýbat) atd. Pak se to trochu usadilo a druhá vlna nás chytla, když jsme se dozvěděli, že náš starosta "dovolil" nastěhování desítek nepřizpůsobivých tmavých spoluobčanů :-( a bohužel nás nespokojenost drží dodnes. Kvůli momentální situaci v realitách a hordě přistěhovalců je náš "nový" dům neprodejný za námi požadovanou cenu a my jsme v pasti. Pokud bysme měli kupce, stěhujeme se ihned :-N Už mám čtyřstránkový seznam co chci a nechci v dalším bydlení (pokud to časem klapne) :-D
Odpovědět
Já jsem se stěhovala neustále, ale vlastní jsem měla třikrát, vždy byt. První to byla taková mladistvá nerozvážnost, kdy jsme se v polovině kompletní rekonstrukce s přítelem rozešli a byt jsem si nikdy neužila, jen jsem si tam něco odmákla. Druhá akce byla z rozumu, měla jsem nějakých pár peněz a měla jsem šílenou potřebu koupit byt, nedokázala jsem žít s pocitem, že nic nemám. Tak jsem koupila byt v lokalitě, kde jsem to vůbec neznala a vlastně mě ten byt vůbec nezajímal :-). Bydlela jsem jinde a tenhle byt jsem měla prázdný a postupně ho zařizovala na pronájem. Jenže život mě opět překvapil a já jsem do bytu musela. Docela to šlo, ale od začátku jsem věděla, že to není konečná a teď jsem si pořídila svou srdcovku a opět tuším, že to také nebude navždy. A také mi tam plno věcí nesedí. Nikde to není ideální, co bylo slíbeno nedopadlo atd. Nakonec si říkám, že je to ponaučení, že člověk by se neměl upínat a stavět pomníky :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Doufám, že mě to nikdy nepotká. Na bytě/domě až tak závislá nejsem a je mi fuk, jak vypadá, důležitý pro mě je, kdo tam se mnou bydlí. Takže když tam mám partnera, jsem spokojená, i kdyby to nemělo koupelnu ;-)
Odpovědět
Tak mě to nadšení drží už pět let..-) První byt jsem taky milovala, ale byl malý, tak jsme se stěhovali. V druhém bytu jsem si nezvykla kvůli hlučným a bezohledným sousedům. V domě jsem denně nadšená. .-)
Odpovědět
@slabici Tak přesně to sem si právě taky říkala, když jsme domek vybírali. Byl to přítelův sen - mít vlastní starší domek s "duší", který by byl v dobrém stavu a postupně by se udržoval a rekonstruoval. Tím svým nadšením mě úplně nakazil. A přesně takový jsme našli. Bohužel postupem času zjišťuju, že mi asi není až tak úplně jedno, kde a jak bydlím. Je to tu hezké, o tom žádná, ale je mi na příklad líto těch peněz, které vrážíme do rekonstrukce z výplat. Nečiní mi každý ten náš malý pokrok takovou radost a říkám si, že by mi bylo snad líp v "bezúdržovém" bytě, kde bychom peníze místo rekonstrukce a údržeb, mohli utratit za dovolenou..
Odpovědět
@nxt10 každý, kdo má dům, počítá s pravidelnými výdaji, o tom žádná. Ale pokud šťastná nejsi, taj buď si zvykneš, a nebo fakt půjdeš, a je to jen otázka času. Co na to přítel? Třeba by to chtělo pořádnou dovolenou, nebo dvě, nějakou dobrou véču, a sedlo by si to...
Odpovědět
Profilova fotka
@nxt10 stalo se mi tohle přesně v našem posledním bydlení,tedy 10. v řadě....dům vždy chtěl manžel,vyrostl v něm a tak ty roky,co jsme bydleli v bytě ve městě, poměrně trpěl...vzhledem k tomu,že jsme se tak rozhodli stavět na místě,které od dětství znám a kde jsem prožila spoustu času,tak jsem s tímto vůbec nepočítala,že by se mi něco takového mohlo přihodit...a docela se i do domu těšila...ale první měsíce,roky byly pro mě hodně krušné,nebýt právě toho,že to bydlení bylo na místě,ke kterému jsem měla osobní a rodinné vazby,tak vím,že bych to bývala v sobě nepřekonala a šla odtamtud pryč za každou cenu...prostě realita byla někde jinde než představy,je rozdíl někde trávit víkendy,prázdniny,dovolené a pak tam žít trvale,atd...trvalo to asi dva roky,než se to začlo lámat a dnes bydlíme 5 let už a jsem šťastná už v domě jak blecha a už bych pryč nešla ani náhodou...čím bydlíme déle,tak mám dům a bydlení raději...jsem ráda,za tuhle životní zkušenost,hodně mi dala...vím,že to tak mělo být,že jsem si tímto obdobím musela v životě projít... ;-) A otázka rekonstrukcí-těch jsme si za náš dosavadní život s manželem užili až až,takže dům jsme věděli,že jen novej,a komplet od firmy hotovej..žádný letitý dodělávání postupné,či předělávání nějakého stávajícího,co pak taky nikdy nemusí skončit...ono dost věcí si člověk musí v životě odžít,aby věděl,jestli je to pro něj to pravé... :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nxt10 ahoj, momentálně se bohužel taky potýkám s podobnými myšlenkami a uvnitř mě se to všechno nějak pere. 2 roky jsme s přítelem bydleli v podnájmu v praze, ale podařilo se mi najít krásný podnájem v řadovém baráčku kousek od metra, bydleli jsme tam sice i s domácími, ale byli to starší lidi v důchodu a pronajímali přízemní patro které bylo upraveno na 2+1. Bylo to tam fajn, v praze jsem bydlela celý život ale po necelých dvou letech když jsme s přítelem věděli že spolu chceme být do budoucna jsme zatoužili po vlastním bydlení. a tak jsme začali hledat. každý z nás měl trochu jinou představu, celý život jsem vyrůstala v paneláku takže jsem myslela že koupíme v praze nějaký byt, jenže přítel si tak zvykl na baráček a zahrádku že chtěl koupit baráček, jenže ty ceny! pro nás normální lidi absolutně nedostupné a když celkem dostupné tak minimálně 30 km za Prahou, což se mě nechtělo, přítel pořád dyt seš v Praze autem za chvíli... autem, ano... jenže já potřebovala abych se dostala případně i autobusem a neprocestovala celý den, jenže místa s baráčky které nacházel, tam jezdil autobus párkrát za den, já už přemýšlela do předu, a je tam školka? škola?... nakonec sme došli k alternativě že se ted dost staví novostavby a přízemní byty mají předzahrádku... jenže v Praze zase za nesmyslné ceny. byli jsme už bezradní když jednoho dne jsme objevili přesně takové bydlení kousek od Prahy a autobusem relativně dobře dostupné, v místě je školka, ve vedlejší obci škola, prostě ideál. Jeli jsme se na byt podívat a hned mě uchvátil, řekla jsem si ano tady bych chtěla bydlet. a tak jsme do toho šli. zadlužili jsme se na 30 let. moje nadšení trvalo chvíli a začali se ukazovat neduhy bydlení v novostavbě. jak říkám, bydlela jsem v paneláku a tam je taky slyšet všechno ale tahle novostavba, tam snad i spadnutí špendlíku u sousedů nad námi u nás zní jak kdyby jim na zem spadlo kladivo :-( navíc jsem se těšila jak budu na zahrádce si užívat a nechápu kdo vymýšlí to, že udělají balkony tak že nám tam sousedi prostě čumí. ještě máme fakt smůlu že nad námi bydlí rodina se 2 dětmi, to jaký dovedou dělat doma celý den bordel o tom ani nemluvim, celkově jsou prostě hluční. sedím na zahradě, oni vylezou na balkon a hulákaj tam jak na pavlači :-( bydlíme tady rok a třičtvrtě a už jsem z toho celkově nějaká otrávená, v podstatě poslední rok je krizovka a už jsme hodně vážně uvažovali že půjdeme pryč.... teď zatím jsem ve fázi že nevím co dál... ale je mi jasné že tady navždy nezůstaneme. jak se naskytne jiná lepší a finančně pro nás dostupná možnost, jdeme pryč. byt je krásný, ale mám ráda klid a to tady máme jen když sousedi vypadnou někam pryč. uvažujeme že budeme hledat baráček, protože tam asi jedině má člověk klid.
Odpovědět
@pokyska Ahoj, úplně Tě chápu, jenom chci říci, že i v domě, když natrefíš na blbé sousedy jako my, tak tě to absolutně otráví, celé jaro , léto, podzim den co den řvou, dělají párty do ranních hodin, absolutní bezohlednost, takže také zvažujeme jít jinam, někam ale na samotu bez sousedů. Absolutně mi to mozek nebere, jak někdo může být takhle bezohledný, my byli vychováni ke slušnosti a ohleduplnosti, ale v dnešní době je to spíše pro zlost......
Odpovědět
Já se vždy podívám, kolik mám a je mi jasný, že to ideál nikdy nebude :-). Nechci se zadlužovat na sumu, která by mě tížila a snažím se uvažovat už spíš obchodně. Pokud je byt v dobré lokalitě, o které je jasné, že se snad nezmění nějakým zásahem města, tak je to vždy dobrá investice. Tím myslím dobrou lokalitu v Praze. Držím se těch pravidel - hypo do max 25% příjmu, xvýplat na účtě pro strýčka příhodu a spoření třeba na důchod je také třeba. Nemluvě o nějakém životě. Také je dobré vědět, že čím větší podíl vašeho majetku dělá dům či byt ve kterém bydlíte, tím je na tom člověk hůř. Protože tahleta nemovitost vám nic negeneruje, tedy možná ten krásný život, to jo :-)
Odpovědět
@nxt10 něco podobného jsem prožil i já a tedy přidám svůj názor, koukám, že budu první chlap, ale budiž. Kdysi jsem bydlel v panelovém domě, malá bytovka s 12ti byty, které jsme stavěli svépomocí. Bydlel jsem tam asi 17 let a nikdy jsem si na to nezvykl. Vadil mi tenhle způsob bydlení, vadil mi hluk od sousedů, vadil mi uzavřený prostor, nebylo kam se hnout, několik hodin jsem trávil na balkoně a přemýšlel, proč tam vlastně jsem ! Po čase mi přestalo fungovat manželství ( zkazil jsem ho já sám, dnes vím, že 50% na tom mělo vinu i to bydlení ), odstěhoval jsem se do 80 let starého rodinného domu, ve kterém jsem prožíval dětství a pubertu.Našel jsem si novou ženu, znovu se oženil a začal jsem dům pomalu rekonstruovat, v bytě už máme novou kuchyň včetně podlahy, obývák, ložnice, letos je na řadě koupelna, okna. Pokud bude fungovat zdraví a budou peníze, čeká mě fasáda. To hlavní, jsem štastný, v létě sedíme do večera na zahradě, grilujeme, sekám trávu, na podzim hrabu listí, prostě balzám. Na druhou stranu musím přiznat, že jsme se my lidé stali rozmazlenými ...vzpomínám na dětství, kdy jsem jezdil k prarodičům na vesnici, kde jsme se koupali jednou za dva dny, kdy se musela ohřát voda v brutaru, na záchod jsme chodili ven do kadibudky v teple i mrazu, kde to byla samá pavučina a přesto jsem tam jezdil rád a miloval jsem to tam. Děda jezdil do práce dálku buď na kole, nebo autobusem, babička pěšky na nákup, neměli auto, nebyly supermarkety, kde se dalo koupit vše....běhali kolem zvířat,.pak šli na pole, vraceli se večer utahaní, přesto byli štastni.....zamysleme se...
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@verunka01 to máš pravdu, bohužel jsem slyšela že jsou i takové případy, například dneska postaví řadové domy, je jich vedle sebe naflákáno třeba 10 - udělají jim nudle zahrady, takže vylezeš na zahradu a dobrý den sousedi, žádné soukromí. s bydlením v dnešní době je to celkově na prd. když má člověk omezené finance není moc možností, ani já ani přítel jsme nic nedostali, nezdědili a museli jsme si tudíž vzít nesmyslnou hypotéku.. @wel ono se to fajn píše 25% příjmu... upřímně dáme na bydlení 80% jedné výplaty... ač jsme dali do hypotéky svoje finance a vzali si tak 85% kde jsou příznivější úroky, i přes to platíme víc než bych chtěla... a to jsme ještě chytli období kdy spadli úroky na hodně nízkou hranici. k tomu ještě voda, teplo a energie a je to. chtěla jsem byt v Praze, jenže sehnat slušný byt třeba do 2,5 milionu? to mi příjde skoro nemožné a to pak člověka čeka ještě ve většině případů rekonstrukce, která také něco stojí... bohužel bydlení prostě je čím dál dražší záležitost, podnájmy jsou drahé a člověk není ve svém, tržní ceny bytů jsou šílené a státní či obecní byty? to už dneska skoro nefunguje...
Odpovědět
@yaryn Ano, uplne si vybavuju chalupu, vune sena, ja spinava od blata uz rano, cely den na cerstevm vzduchu nehlede na pocasi mezi kralicima bobkama, vzdy jen sebehnout do chalupy na polevku, ve ktere stala lzice. Nechali me svym panem, sami tvrde pracovali a nikdy se mi nic nestalo, nikdo me nehlidal na kazdem kroku, neresili ochranu hracek, jestli jsou pro me ,,zdrave,, jestli strava je spravne vyvazena, jestli mam ten spravny denni rezim a pritom ziju, jsem zdrava a mam krasne vzpominky na detstvi. :-)
Odpovědět
@yaryn Niet nad to, rano, pri -20, rychlo sa prekopavat 50 cm snehu ku kadibudke. Na take som uz stary.
Odpovědět
@pokyska Souhlasím ale zaujala mne jedna věta "Podnájmy jsou drahé a člověk není ve svém".To "ve svém" je myslím dost velké české specifikum a myslím,že už přichází doba,kdy si většina obyvatel bude muset uvědomit,že na vlastní bydlení prostě nedosáhne.Tím se zařadíme k "normálu" v běžných zemích,kde také není běžné,aby 80% obyvatel bydlelo ve svém.
Odpovědět
Tak já se také přidám. My šli z města z podnájmu do vlastního domku na vesnici. Zařídili jsme si ho přesně podle našich představ, byl nádherný, řadovka, ale sousedé ok. Jenže, pak se nám narodilo první dítě, a idylka vzala za své. Na vsi nic nebylo, ani chodníky, s kočárkem jen do pole nebo do lesa... Byli jsme tam nešťastní - já tedy asi víc, než manžel. Vyhlídky do budoucna nic moc - pořád jen vozit děti autem, do škol, na kroužky... No zkrátka, rozhodli jsme se, že půjdeme pryč. A sice zpátky do města, do bytu. Na domě jsme nelpěli, bylo s ním beztak docela práce, zahradu oželíme, radši volný víkendy trávíme mimo - v přírodě, na koupáku, na hradech... Co se dalo, jsme si s sebou přestěhovali do bytu (včetně kuchyně) a jsme tu spokojení. Rozhodli jsme se před dvěma lety, dům jsme třičtvrtě roku prodávali a čtvrt roku rekonstruovali stávající bydlení. Nyní jsme tu šťastný se dvěma dětma, a skoro každej den si říkáme, jak jsme rádi, že jsme tuhle velkou změnu udělali. Byli bychom fakt nešťastný. Držim palce každýmu, kdo tohle řeší, protože je to fakt těžký ;-)
Odpovědět
S tim, ze chcete bydlet v dome se musite narodit.. to dle mne nejde "vypestovat" a casem si zvyknout. Kolem a na dome nebude nikdy nic jineho nez prace (pokud nemate miliony na uctech, a zaplatite si na to lidi) ano v byte by mi bylo "lepe" (bez prace), ale neni nic hezciho nez to, jak vam kvete zahrada, mate cerstvou zeleninu atd.. souhlasim s @yaryn a citim to podobne
Odpovědět
Tak teď se mi poslední pár dnů honí hlavou ta samá myšlenka. V sobotu jsem se přestěhovala z nemší 2+ 1 pavlačového typu do něco větší 2+1 do ,, lepší lokality,, a teď přemýšlím, jaké to tu bude, tam jsem bydlela 12 let, ale vždy jsem chtěla pryč a když jsem pryč ,tak mám stach jestli se mi tu bude líbit, protože když jsem se byla dívat na byt poprvé vůbec se mi nelíbil, pořád jsem nechápala proč, protože ten samý typ má moje teta a ten se mi líbí. Možná ,že to je tím,že je po rekonstrukci (hrozné) a tak doufám, že až to bude vše podle mých představ,tak to tu bude taky zabydlené, dřív to paní pronajímala a ten byt podle toho vypadá. Tak a přesvědčuji všechny kdo se se mnou přestěhoval, že jim vytvořím opět DOMOV
Odpovědět
@tulipaki My to máme stejně. Když jsme vybírali jestli se přesuneme za město, kde můžeme mít velký pozemek s tím, že budeme následujících třeba 12 let dělat řidiče dětem a budeme na relativní samotě a nebo za stejných podmínek pořídit pozemek velmi malý v městské části, kde je školka, škola, obchody, lékaři, mhd, kino atd., tak jsme přemýšleli asi tak půl minuty a bylo rozhodnuto:-)
Odpovědět
@adelkav určitě, ta lokalita je strašně důležitá. Vzhledem k tomu, že jsme museli pořád všude dojíždět a sedat do auta, přesně jsme věděli, co od našeho nynějšího bydlení očekáváme. Takže všechno co potřebujem, a do budoucna budem potřebovat, zvládnem obejít pěšky, a za to jsem fakt ráda.
Odpovědět
Všem hrozně děkuju za reakce. Pomáhá mi aspoň to, že v tom nejsem sama. V okolí jsou všichni spokojení, tak mě moc nedokáží pochopit. @lucinkafr Samozřejmě jsme počítali s vyššími výdaji, než v bytě.. sice finančně vycházíme, ale nemůžeme si dát nic "bokem". Asi by mi to nevadilo, ale tím, jak jsem si k tomu místu nějak nevytvořila ten citový vztah, tak už se mi do něj ani nechce tolik investovat a momentálně bych raději trávila volný čas snad kdekoli jinde, než prací kolem domu. S přítelem to řešíme už snad čtvrt roku. On mě bohužel nedokáže pochopit, protože jemu se tady líbí a splnil si tím ten svůj sen. Takže je pro nás jediné východisko, že buď tady spolu budeme nebo já odejdu a on zůstane. Což nechci už z toho důvodu, že si jinak skvěle sedíme a vím, že on sám by to neutáhl, asi by musel jeden pokoj pronajmout nebo nakonec dům taky prodat. Na druhou stranu v téhle chvíli vím, že na tomhle místě nechci zůstat do konce života. Takže obě řešení jsou pro mě se "špatným koncem". @gigi2 To jsem ráda, že jsi nakonec v současném bydlení spokojená :) Právě si říkám, že je hrozná škoda, že sem před těma 2 rokama nevěděla to, co vím teď. Udělala bych všechno úplně jinak :) @pokyska Máme to hodně podobně :) Nejsme sice z Prahy, ale z většího krajského města. Odstěhovali jsme se pryč jen o 10 km. Spoje jsou jakž takž, ale stejně většinou jedeme autem a to auto je dost limitující. Jen když jsem jela v té pondělní kalamitě těch 10 km hodinu a půl, tak jsem nostalgicky vzpomínala, jak se mi tohle přímo ve městě nikdy nestalo, abych se kvůli sněhu nedostala domů. V novostavbě bych teda taky nečekala, že by byl větší hluk než v paneláku. Držím palce, ať vám to dopadne dobře a něco lepšího se fakt naskytne :) @yaryn Jako prcci jsme taky u babičky s dědou trávili prázdniny a chodili jsme do kadibudky, čistili si zuby nad kanálem a spali na molitanu, protože jsme neměli zrovna postel. A v dětství to bylo skvělé dobrodružství. Ale ano, dost jsem zpohodlněla a takhle bych dlouho žít nedokázala :) @tulipaki Sice nemáme dítě, ale mám to takhle se psem. Když s ním chci jít na procházku, tak za 20 minut máme prošlou celou vesnici. Pak mám další tři možnosti na pole a do lesa a takhle pořád dokola. Když chceme jít někam dál nebo jinam, tak musíme zase vzít auto. A když jdu s ním k večeru, tak můžeme jenom obejít vesnici, protože dál už není osvětlení. Když si představím, že bysme tady teď měli mít děti, tak z toho mám pomalu noční můry :)
Odpovědět
@nxt10 no, přesně. Než jsme měli dítě, tak to bylo v klídku. Celej den v práci, domů se jen vyspat, a víkendy pohodička na zahrádce s grilem. Jenže, jak jsem zůstala celý dny doma, tak to fakt taková pohoda nebyla. Když jsem chtěla absolvovat trochu delší procházku s kočárem, musela jsem skočit do auta a odvézt se do města :-(
Odpovědět
@ivasz To si bohužel taky začínám myslet, že si asi nejde zamilovat dům a práci kolem postupem času :( Nejsem zrovna obdivovatelka květin, snažím se mít tu zahradu spíš na grilovačky, pro dovádění se psem a v budoucnu teda případně pro řádění dětí..
Odpovědět
@nxt10 jo a taky nás nikdo nechápal. Ono to neni až tak obvyklý jít z domu do bytu. Pro nás ale bylo důležitý, že jsme se s manželem shodli. Kdyby totiž nebylo tohle rozhodnutí oboustranný, byl by to docela problém.
Odpovědět
@tulipaki No přesně to si myslím, že až přijde dítě, bude to ještě mnohem horší - ať už finančně, tak volnočasově. Přítel by i chtěl zůstat na rodičovské, abych nebyla celý dny jen doma. Ale to stejně asi není řešení toho našeho problému. I co se týká kamarádů, tak přes léto třeba občas někdo přijede na grilovačku, ale většinou se nikomu nechce, protože by museli autem, tudíž by si nemohli dát ani sklenku nebo tady přespávat a tak se stejně radši scházíme ve městě a jsme zase my ti, co musí vzít to auto nebo si sehnat nocleh.. nebo se stavit jen na otočku na kávu. Máš štěstí, že přítel to cítil stejně. Já doufám, že k příteli přijde tahle fáze taky, ale nevypadá to.. A kdybych teď odešla, obávám se, abych nelitovala, že jsem kvůli bydlení zahodila jinak dobrej vztah.
Odpovědět
Profilova fotka
@maitland promin ale je to tak.. v podnájmu vyhazuješ peníze oknem, dáváš je někomu do kapsy a nemůžeš si tam nic pořádně předělat, nikdy nevíš kdy ti dají výpověď, je to částečně limitující pokud by to tak chtěl člověk řešit celý život, dočasně nebo pro lidi kterým nedají hypotéku, ok. ale až jednou splatíme byt, či dům tak budeme ve svém, bude to za dlouho ale bude to naše a vím, že moje děti třeba pak nebudou muset řešit to co jsme řešili my. nám nikdo byt bohužel věnovat nemohl.
Odpovědět
@nxt10 asi by to měl promyslet i přítel, kdybych byla šťastná někde, kde můj přítel ne, asi bych se hodně nutila,.ale snažila bych se.jít tam, kde bude šťastný i on, přece láska je důležitější než dům. Pokud by na to přistoupil, asi by to lehké nebylo, protože by hledal takový odraz toho současného domu, ale zkusit by to měl, už.jen kvůli tobě.
Odpovědět
@lucinkafr S přítelem to určitě řešit ještě budeme, tak třeba názor ještě přehodnotí :) On to tak vidí zase z jeho pohledu, že tenhle dům je to, na čem jsme se oba dohodli, takže bych se spíš já měla snažit být šťastná tady. Možná ho přesvědčím, abysme se přestěhovali jinam, ale na druhou stranu nevím, jestli on by se s tím smířil - že se kvůli mě vzdal svého snu a šel někam, kde pravděpodobně on nebude úplně šťastný. Já mám své argumenty, on má své argumenty a na tomhle se zatím nejsme schopni nijak rozumně dohodnout a najít kompromis, se kterým bysme byli oba spokojení..
Odpovědět
@pokyska S poslední větou souhlasím,ano vaše děti nebudou muset řešit bydlení.To ,že peníze za pro nájem jsou vyhozené oknem je takové známé klišé.Stejně tak mohu považovat za peníze vyhozené oknem přeplacení hypotéky.To jsou také peníze,které jakoby zaplatíte navíc,než je skutečná hodnota nemovitosti.Každý způsob bydlení má prostě svá pro a proti.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Jak dlouho to bude celé trvat?
23. 09. 2016 6
Jak dlouho vám trvalo než jste našli vy…
11. 07. 2014 7
Fotky našeho bydlení + zloděj
02. 05. 2014 60
Za jak dlouho jste se nastěhovali po om…
21. 09. 2013 16
Bydlení v rušné lokalitě, jak se vám ži…
29. 08. 2013 10
Jak dlouho jste stavěli domek svépomocí?
16. 08. 2013 17
Dojíždění při bydlení v domě, jak ho ře…
24. 03. 2013 52
Dočasné bydlení. Není to zbytečná inves…
25. 03. 2012 3
Jak dlouho jste stavěli svépomocí?
23. 10. 2008 14
Časopisy o bydlení. Jaký je nejlepší?
22. 07. 2008 38