Stěhování se daleko od rodiny, nebo ne? Názory a zkušenosti

3. zář 2018720
avatar
Autor

registrovaný 22. 10. 2017

42 příspěvků ve fóru

29. čvc 2018

Hezký večer,

chceme se stěhovat s manželkou do vlastního domu, kde se chceme natrvalo usadit a založit rodinu. Milujeme Jižní Čechy a chtěli bychom zde žít, problém je v tom, že oba pocházíme ze severu Čech a máme zde komplet celou rodinu (dost širokou), všechny kamarády, kolegy, známé apod. bojujeme tedy s otázkou, zda se odstěhovat a chtě nechtě trošku narušit naše (doposavad skvělé rodinné a kamarádské vztahy) a nebo se vzdát snu bydlení v jižních Čechách (sever se nám vážně nelíbí) a hledat pozemek někde blíže rodiny/kamarádů. Vzdálenost mezi současným bydlištěm a tím vysněným je kolem 250km (cca 2,5-3 hodiny cesty autem).

Máte s tím někdo zkušenosti? Rodina rozhodnutí samozřejmě respektuje, ale nelze si nevšimnou, že (hlavně rodiče) trošku trpí představou, že neuvidí vnoučata, tak jak by chtěli, že se nebudou moci "jentak" stavit na kafe apod. Samozřejmě je to omezení i pro nás - nebudeme moci děti "jentak" dát na hlídání, neuvidíme rodinu a kamarády tak jak doposavad.

Díky moc za názor/zkušenost s podobnou situací. Nečekám, že toto rozhodnutí někdo udělá za nás, jen mě zajímají cizí podněty a případné zkušenosti pokud někdo musel řešit podobné dilema. Zda to za to stojí Moc děkuju

  • avatar

    registrovaný 22. 2. 2011

    163 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Já osobně bych určitě dala přednost rodině, mám bohužel sestru trvale žijící v USA a "není to ono", nedokážu si představit vidět rodinu jednou za rok i když dnes už jsou technické prostředky někde jinde než dřív ale vidím jak mi rodina "ubývá" a postupně ti starší odchází a jeden nikdy neví jak dlouho tu ty své blízké budeme mít. Určitě i tam u vás se najdou hezké místa kde by se dalo pěkně žít a ty vytoužené J. Čechy bych řešila pořízením chalupy nebo rekreačními pobyty.

  • avatar

    registrovaný 18. 3. 2016

    456 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Tohle je jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě. Ono je v podstatě úplně jedno jestli se přestěhujete 250 km od rodičů nebo jen 50km. Každý den k vám stejně jezdit nemohou. Ani Vám jednou nepohlídají dítě až bude nemocné a vy budete potřebovat jít do práce.

    Za mě bych do toho šel. Ale musíte se ženou být oba plně rozhodnutí.Protože ty první roky budou těžké.
    Budete začínat od nuly. A jeden pro druhého musíte být oporou.

  • avatar

    registrovaný 12. 11. 2011

    135 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Jako malá jsem vídala svoje prarodiče minimálně - jedni bydleli cca 200 km, druzí 250 km opačným směrem... tenkrát mě to docela mrzelo, měla jsem i výčitky, když na tom nebyli zdravotně dobře a naši se nemohli postarat - resp. dost složitě (a to jsem byla opravdu malá, přesto jsem to vnímala).. teprve nyní, když mám vlastní děti a vidím, jak se obě babičky i dědečkové ve svých vnoučatech vidí, mi naplno dochází, jak to museli prožívat a jsem opravdu ráda, že máme oboje prarodiče na dosah... nejen, že nám opravdu hodně pomáhají (po porodu jsem měla deprese a nebylo to jednoduché), junior je šťastný, když má všechny kolem sebe a až jednou bude potřeba, pomůžeme my jim... Pro mě domov není místo, ale lidé..
    Mimochodem - bydlím také na severu a s místem jsem opravdu spokojená..

  • Sponzor fóra
  • avatar

    registrovaný 18. 10. 2017

    404 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Pro nás je domov tam kde máme poblíž rodinu a přátele. Máte děti?Co když bude potřeba hlídání nebo pomoc?Otázka je proč se vám líbí na jihu ?On je rozdíl jezdit někam na dovolenou a pak tam žít a nemít nikoho s kým by člověk sdílel radosti i starosti.

  • avatar
    Autor

    registrovaný 22. 10. 2017

    42 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Děkuji všem za zapojení se do diskuse. U nás je výhoda, že jsme časově velmi flexibilní a nemáme problém kdykoli/kamkoli dojet, u rodiny je to složitější. Jinak děti zatím nemáme, rodinu plánujeme. Proč se nám na jihu líbí? Těch věcí je více, ale v prvé řadě je to prostředí/příroda (lesy, louky, háje, pole, rybníky) zkrátka nás uchvátil klid a pohoda jihočeských vesniček v pošumaví. Jezdíme na jih poměrně často na chatu ke kolegovi z práce, máme tak přímé srovnání se severem, kde je stav přírody, ovzduší a celkový krajinný ráz úplně jinde. Zkrátka hezké vesničky na severu moc nevíme kde hledat + nám zkrátka přijde, že na severu jsou všichni věčně naštvaní, zamračení a negativní, z jihu takový pocit nemáme, ale možná se nám to jen zdá.

  • avatar
    Autor

    registrovaný 22. 10. 2017

    42 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    @kuldacz  můžu se optat na nějaké tipy na vesničky na severu, kde je klídek? Koukal jsem na Vaše album a vypadá to tam pěkně 🙂

  • avatar

    registrovaný 17. 9. 2010

    3 455 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    @pavelmortos  bydlíme na jihu s rodinou a věřte, že i tady jsou lidi zamračení a negativní....my naopak rádi jezdíme na sever k manželově babičce až za Frýdlant a také se nám tam moc líbí........dají se najít krásná místa i tam....nevím, kde přesně žijete.........netrhala bych rodinu, pokud to není nutné a snažila bych se najít nějaké pěkné místo tam "u vás"

  • avatar

    registrovaný 28. 1. 2012

    628 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Odstěhovat se ze severu 120 km k Praze do místa,kde jsme nikoho neznali,bylo to nejlepší,co jsme mohli udělat. Ten pocit,když můžeš pustit děti ven bez toho,že bys o ně měl strach,tak ten je k nezaplacení.

  • avatar

    registrovaný 31. 5. 2014

    108 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    Je to dost riziko.Oba budete v cizím prostředí, budete si s kamarády a známými volat nejprve denně, pak obden a nakonec se to smrskne na SMS k Novému roku.Může nastat šílená ponorka.Další modelová situace nastane až žena zůstane doma s miminem a Ty budeš chodit do práce.Logicky si najdeš nové kamarády a začleníš je do svého života.To se manželce na mateřské asi nepovede(třeba jo) aby si našla i ona nové známé ............Hele je to risk.Může to Váš vztah posílit tak mohutně, že spolu vydržíte dalších sto let, nebo Vás to rozdělí po pár týdnech.Pokud máte pevný vztah, je hezké se o to podělit s kamarády a příbuznými, aby Vám záviděli a viděli ve Vás nedostižný vzor, pokud se Váš vztah rozpadne, je dobré mít kamarády a známé aby Vás podrželi a viděli ve Vašem příběhu něco, čeho se vyvarovat.Jak napsala výše mitoma, domov je tam, kde máte rodinu a přátele.Howg.

  • avatar

    registrovaný 11. 8. 2011

    5 106 příspěvků ve fóru

    29. čvc 2018

    @pavelmortos  pravdu má @kossakowski1980 v tom, že je jedno zda budete bydlet od rodiny 250 nebo 50km, samozřejmě čím blíž tím líp. My se stěhovali více méně za praci abychom to měli oba blízko do práce. Od obou rodin to máme cca 65km, kamarádi a známí pžichízejí a odházejí, máme nové, život jde dál... otec se stěhoval za mamkou 100km, veškeré naše příbuzenstvo jsme tak navštěvovali cca 5x do roka, teď jsem s přítelkyní ještě dál, občas tak s mamkou vyrazíme na výlet za strejdama a tetičkama, max 2x do roka, jejich děti vyrostli, mají svoje děti, mají svůž život, už není taková potřeba je navštěvovat... Kousek od nového bydlení máme šváru, jejich děti... takže zase jiná možnost návštěv... sami zatím děti nemáme, rodiny máme rádi, ale za zadkem je nepotřebujeme, hodně cestujeme, vystačíme si sami a neměli jsme s odstěhováním problém ( jedni rodiče ano ) za tu dobu co tu jsme, cca 6let nás navštívili jednou 😃 my u nich nesčetně krát... 😉 nechybí ani nevadí mi to.... takže to je asi na každém jedinci nebo vás dvou jaké máte priority a jak se rozhodnete, ať to bude jakkoliv, vždy to "někdo odnese"

  • avatar

    registrovaný 21. 5. 2008

    2 583 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Napíšu to z pohledu někoho, kdo ten krok udělal, byť teda ne zcela dobrovolně. Vyrostla jsem v Pardubicích, vystudovala v Brně (stejně jako můj muž) a být to na mě, z Moravy bych se asi nehla. Nicméně manžel dostal místo v Rakovníku, takže sice nerada, ale šla jsem s ním. Prvních několik let, kdy jsem dojížděla do práce do Prahy a v Rakovníku trávila jen noci a případné víkendy, jsem to tu nenáviděla. Muž si v práci, logicky, našel přátele, já s ohledem na to, že jsem s místními vlastně nebyla v kontaktu jsem neměla jak. Takže jsme se pratelili s jeho kolegy (část z nich jsme znali už z Brna). Az když jsem změnila práci a přestala dojíždět, našla si přátele zde, jsem si uvědomila, jak krásné místo k žití Rakovnicko je a nakonec jsme zde zakotvili nastalo. Rodiny máme daleko (u Pardubic), takže jsme bez hlídání pro děti, což je někdy dost problem (k většině lékařů to ještě nějak jde, ale třeba k zubaři? Vždy musím "otravovat" někoho ze známých). Muž bývá celkem často pryč i na delší dobu a byt na vše sama není úplně snadné. O (ne)možnostech realizace (cvičení, kurzy - s vyjimkou online - ap.) ani nemluvím. Nicméně obávám se, že blízkost bydliště k rodině by nám to nevyřešila, babičky prostě nemáme hlídací, i kdybychom bydleli vedle. Jedni prarodiče jezdí na návštěvu jednou za mesic-dva, druhou babičku jsme neviděli už téměř rok a půl.

    Takže za mě - máte výhodu, že změnu chcete oba. Ale dobře promyslete, jestli zvládnete řešit ty každodennosti. Ve dvou to jde, ale s dětmi už to pak je i o tom, že bez zajištěného hlídání může "kariéru" dělat jen jeden. Druhý bude vždy méně flexibilní kvůli dětem a to je taky období, kdy může přijít děsná ponorka...

  • avatar

    registrovaný 5. 6. 2018

    934 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Já to zase napíšu z pohledu čerstvého rodiče. S mými rodiči bydlíme (zatím, stavíme domek), manželčini rodiče bydlí asi 7km ve vedlejší vesnici. Obě babičky i dědečkové jsou neskutečně šťastní, když můžou s vnukem trávit jakýkoliv čas. Jelikož máme bezproblémové dítě, zatím 😃, které spí celou noc už od prvního měsíce, tak jsme už toho párkrát využili a s manželkou si vyrazili na dobrou večeři nebo jen tak posedět s kamarády. Samozřejmě, babička hlídala.

    My teď stavíme v úplné jiné vesnici, kde taky neznáme téměř nikoho. Ale je to relativně kousek od rodičů (3 a 10 km).

    Mám pár známých, co bydlí třeba ve Švédsku, v Německu, v Americe a taky to zvládají. Ale rodičům je strašně líto, že vnoučata vidí jen párkrát do roka.

  • avatar

    registrovaný 15. 2. 2018

    475 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Zůstala bych a to ještě víc,když plánujete rodinu, já se odstěhovala jen 40km od rodiny a ztratila kamarády, rodina nemůže tolik vypomahat s malou a celkově jsem tady tak nějak sama, i kdyz mám nové kamarády, manželovu rodinu...není to ono..záleží jak jste faxování na rodinu atd..ale žít jen dva s dětmi a mít rodinu daleko není nic moc. Co si v jižních čechách koupit chalupu? A třeba až časem, až budou vaše děti velké se odstěhovat..taky by jsme spíš s manželem žili v Itálii 😃 ale rodina je pro nás nezbytná a nenahraditelná..ale každý to má jinak..

  • avatar

    registrovaný 2. 3. 2011

    133 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    šla jsem bydlet za manželem hodně dlouho jsem si zvykala a někdy to pro mne nebylo lehké když se narodilo první dítě připadala jsem si moc sama nikoho jsem neznala a takový půl rok jsem s kočarkem jezdila úplně sama nebyla jsem tip člověka který se rychle seznamuje. Chyběla mi blízká rodina dnes je to asi 9 let ale stejně rodina člověku chybí takže můj názor je takový že já bych od rodiny a přátel takto daleko nešla , hlavně pokud už jsou děti opravdu chybí někdo kdo by je občas pohlídal situace jsou různé a také časem je potřeba si odpočinout a hlídání se řeší špatně. Mě se na severu moc líbí směr od České Kamenice dál - Kytlice, Jedlová, Chřibská tam je nádherně tam bych chtěla chaloupku já 🙂 Nadruhou stranu máte obrovskou výhodu že je to přání vás obou tím by přechod jinam byl hodně snadšší ale musíte si být jisti hodně štěstí při rozhodování rozhodujte srdcem 😉

  • avatar

    registrovaný 15. 2. 2018

    475 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Ještě jedna poznámka, když nebylo dítě, tak mi ani nevadilo, že bydlím dál od rodičů, to bych žila kdeloliv,flexibilita byla dobrá ale s dítětem jsem fakt poznala, že je mnohem,mnohem lepší mít rodinu blízko, flexibilita úplně zmizela 😃 nic nestíhám 😃 jsem ráda, když jsem něco potřebovala zařídit, že tchýně mohla hlídat a že naši jsou už v důchodu a můžou si lauru taky brát kdykoliv..já to tedy viděla i u kolegyně, která měla rodinu daleko a její manžel rodinu neměl, měli jedno dítě(teď už dvě) museli to nějak zkoubit s prací a bylo to dost komplikovane, i ona sama si stěžovala, jak to je blbé, když rodina není blízko a nemají žádnou možnost hlídání..samozřejmě pro někoho není problém najmout si někoho na hlídání, ale...

  • Sponzor fóra
  • avatar

    registrovaný 22. 7. 2017

    627 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Zalezi na povaze kazdeho. My se prestehovali 200km od rodiny a vubec nam to nevadi. Mame svuj klid, delame si, co chceme a kdyz je nejaka rodinna seslost, proste sednem do auta a za 2,5 hodky jsme u rodiny. Jasne, prarodice budou urcite chybet az budem mit nekdy deti, ale to se proste bude muset nejak vyresit. Ono staci pri vyberu baraku pocitat s tim, ze chcete mit jeden plnohodnotny pokoj pro navstevy a pak i hlidani bude zvladnutelne - proste treba prijedou prarodice na par dnu. A totez s kamarady - proste prijedou na vikend na navstevu a bude taky fajn.

  • avatar

    registrovaný 2. 4. 2008

    51 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Každý může napsat svou zkušenost, ale rozhodnutí je na vás, někdo to snese dobře, někdo až časem zjistí, že to byla chyba... To byl náš případ - stěhovali jsme se cca 50km od rodiny a přátel s tím, že to přece není zas tak daleko, abychom pravidelně nejezdili na nášvtěvy atd. Tehdy jsme měli jedno roční dítě, babičky stejně nikdy nehlídaly, takže mi nepřišlo, že bychom o něco moc přišli. Samozřejmě z pravidelných návštěv kamarádů byly spíš výjimečné návštěvy (prostě nebyl čas, jen cesta samotná zabrala skoro hodinu atd.), do nové obce jsme úplně nezapadli. Po cca 7 letech jsme se stěhovali zpět na naši původní stranu a jsme moc spokojení (až na to, že 7 let práce a investic do předchozího domu bylo zbytečných). Pro mě byl paradoxně větší problém ve vzdálenosti od přátel - s těmi původními máme takové vztahy a vazby, že to prostě novými nahradit nešlo (navíc v tom novém bydlišti měli mezi sebou lidé přátelské vazby a společnou historii a do toho se opravdu těžko zapadá, i když byli velmi přátelští a snažili se, stejně to nebylo ono). Pokud jde o pomoc rodiny, nevyužíváme ji nějak ve velkém (babičky hlídací nebyly a nebudou nikdy), ale občas se něco sejde a vzájemná výpomoc je lehce realizovatelná (dojezdově do 5-10 minut). Celkově asi i povaha obyvatel v původní lokalitě je pro mě víc čitelná a známá. Takže já bych to opravdu velice zvažovala. Znám několik lidí, kteří se odstěhovali z původní domoviny - v některých případech je to dobré, většinou ale pořád mají v hlavě pod pojmem "domov" úplně jinou lokalitu, než kde žijí...

  • avatar

    registrovaný 30. 5. 2010

    250 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Jinak člověk vnímá krásu nějaké krajiny, když tam občas jezdí a jinak ji vnímá, když tam žije.
    Mně se takhle zalíbily Orlické hory. Shodou náhod jsem se do jejich podhůří o pár let později prestěhovala. Vydržela jsem tam čtyři roky. Pak jsem se vrátila zpět na jižní Moravu a už se odsud nehnu. Tam v říjnu nasnezilo, v dubnu to slezlo. Každodenní vykopávání auta zpod snehu a odhazování sněhu jsem nenáviděla. A lidi tam taky nebyli takoví, jak se původně zdálo.
    Moje babička říká - kdo se kde zrodí, tam se hodí. A na me to teda sedí. A do hor uz jen na výlety.
    A jak.pisou někteří, jiné je to s dětmi, jiné když je člověk sám. Nechtěla bych děti připravit o blízkost babiček. Vidím to teď, jak tam jsou rádi..přetrhat fungující rodinné vztahy bych vážně nechtěla. A je jisté, že v průběhu let by k tomu došlo.
    Všechno se dá zvládnout a určitě byste to zvládli. Otázka je, jestli to za to stojí. Hezká místa a dobří lidi jsou všude, jak na jihu, tak na severu. Ale rodina je jen jedna.

  • avatar

    registrovaný 20. 6. 2016

    1 650 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    U nás to v podstatě ani jinak nešlo. S manželkou jsme se potkali na škole (což já měl 200km od rodiny a ona něco pod třista. Kdybychom se ale přestěhovali k jedné nebo druhé rodině, ten druhý by to měl ke své ještě dál, než to máme teď. Tak jsme zůstali ... na škole jsme si tu našli spoustu kamarádů, kteří občas pomůžou, když je to plánované, tak i rodiče mohou přijet pohlídat děti ... rozhodně jsme rodinná pouta nepřetrhali a navštěvujeme se pravidelně. Naopak si myslím, že máme lepší rodinné vztahy než kdybychom bydleli hned vedle.

  • avatar

    registrovaný 5. 1. 2013

    253 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    S manželem jsme se dali do kupy na druhém konci světa - v tu dobu jsme byli od ČR 10 tisíc km a to už bylo daleko. Já pocházím z Hané, manžel ze středních Čech a když jsme řešili bydelní tady, tak jsme se rozhodli pro rodiště manžela (hlavně kvůli pracovním příležitostem, blízkosti Prahy). Od svého rodiště jsem cca 350 km a zvykla jsem si bez problémů. Na Moravu jezdíme co dv měsíce, maminka jezdí často za námi. Kamarádi i příbuzní mají vždy dvěře otevřené, takže teď přes prázdniny se u nás vystřídalo už spousta lidí a v podstatě se už cítím jako domorodec. Za těch 10 let, co jsem tu, jsem litovala jen dvakrát a to, když se narodili děti, že pro naše bylo obtížné jet jen tak na kukačku do porodnice. U obou to ale zvládli i přes velkou vzdálenost.

  • avatar

    registrovaný 10. 6. 2010

    1 671 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    My jsme jednu dobu bydleli asi 150 km od mých rodičů a bylo to úplně v pohodě. S mamkou jsme si skoro každý den volali a jezdili jsme na návštěvy. Teď bydlíme taky 150 km ale od manželových rodičů a taky je to úplně v pohodě. Tchýně si sice zabublá, že má vnoučata daleko, ale když jsme ji dvakrát za rok požádali o pomoc s hlídáním, tak stejně neměla čas (nebo se jí nechtělo). Není to o vzdálenostech. Jedinou výhodu bydlení blízko rodičů vidím pro dobu, kdy zůstane jen jeden z rodičů, tak aby mu byly děti nablízku nebo pokud je potřeba o rodiče pečovat.

  • avatar

    registrovaný 14. 3. 2018

    107 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Já to udělala. Taky ze severu o 3 hodiny dál. Nové místo jsem milovala. S rodinou jsem se viděla tak jednou za půl roku.
    Za dva roky přišel zlom, když od nás odjížděli. Uvědomili jsme si, že bez rodiny to není ono.
    Mimochodem, taky jsem měla pocit, že lidé jsou na severu věčně naštvaní. Taky to byl jeden z důvodů stěhování.
    Po návratu jsem zjistila, že to není úplně pravda. Měla jsem jen negativní pohled. Naopak teď se mi tu žije velice dobře. Jaký si to uděláš.. 🙂

  • avatar

    registrovaný 29. 7. 2010

    119 příspěvků ve fóru

    30. čvc 2018

    Já bych do toho šla...s rodinou se můžete nadále vidat a spoustu nových přátel potkáte i v novém bydlišti.důležité je..kde se vám líbí. Pokud nemáte dětí a nemusíte je brát že školy....kroužků ..od kamarádů atd..udělala bych to.
    My např v okolí babičky nemáme a dá se to zvládnout...o to víc jsem samostatnéjsi...některé ženy, které bez pomoci nedokážou ani jít s kočárkem nakoupit nebo k dr...to budou mít jednou těžké. Není to vždy výhoda...

  • avatar
    Autor

    registrovaný 22. 10. 2017

    42 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    @lucil07  Děti nemáme, prve plánujeme. Jasně, ono se všechno dá, jedna stránka věci je ta pomoc, která by taková nebyla, ale jak píšete dá se to zvládnout. Druhá stránka věci je to "ošizení" dětí a prarodičů o babičku/dědečky a vnoučky.

  • avatar
    Autor

    registrovaný 22. 10. 2017

    42 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    @monis123  omlouvám se ale moc nerozumím, 2 roky jste tam žila, milovala jste to tam a pak po jedné návštěvě co od Vás rodiče odjížděli jste si uvědomily že chcete zpátky na sever? Jak jste to pak řešily s domem, ten jste prodali a koupily bydlení na severu? Díky, P.

  • avatar
    Autor

    registrovaný 22. 10. 2017

    42 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    Jinak ještě jednou díky všem za diskusi. Vaše zprávy nám dodávají dost podnětů pro zamyšlení. Potíž je v tom, že tady na jihu máme vytipovaný fakt TOP pozemek splňující všechny naše požadavky kdežto na severu nemůžeme najít vážně vůbec nic slušného. Jsme z Ústí nad Labem (vyrůstal jsem v okolí Teplic) a vím, že pár km od těchto dvou měst žít fakt nechci (složení obyvatelstva, kriminalita, smrad/špína z těžby, průmyslu apod.). Stěhovat se někam k Frýdlantu jak tu někdo doporučoval vůbec nic neřeší, protože je to je více jak hodina cesty a jak už tu někdo psal jestli se odstěhujeme 80km od rodiny a nebo 220km už je skoro to samé = aby to mělo smysl tak by jsme měli být max půl hodiny cesty od rodičů a najít půl hodiny od Teplice nebo Ústí nějakou pěknou vesničku/klidné místo, kde bude k dispozici slušný pozemek mi zatím přijde jako celkem nadlidský výkon 😞

  • avatar

    registrovaný 14. 6. 2015

    160 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    @pavelmortos  A okolo Děčína se vám nic nelíbí? Musím říct, že je tam opravdu nádherná krajina, co třeba Fojtovice, nebo Heřmanov? Mají tam s pohodě starostu, zkuste se jich zeptat jestli neplánují nějaké pozemky prodat.

  • avatar

    registrovaný 22. 2. 2011

    163 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    Ještě mne napadla jedna věc, co tak postavit na tom vašem vytouženém pozemku v Jižních Čechách dvojdomek a vzít aspoň jedny rodiče sebou, to by bylo také řešení 🙂

  • avatar

    registrovaný 21. 2. 2011

    2 270 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    @pavelmortos  hlavni je jak to citite vy dva, jestli chcete bezte do toho, je to vas zivot
    my jsme oba z Prahy a zacinali jsme v Milovicich cca 50 km od obojich rodicu, navstevy probihaly 5-6x do roka, tchyne je razeni ze cokoliv je vice jak 10 km od Prahy je silena vzdalenost 🙂, predloni jsme se presunuli na Vysocinu a vicemene se nic nezmenilo frekvence navstev zustala stejna, hlidaci ani jedna babicka nikdy moc nebyla takze u nas se prakticky nic nezmenilo tim jestli jsme od rodicu 50 nebo 150 km, ale to je samozrejme silne individualni
    drzim palce jih mne vzdy pritahoval vic nez sever, ostatne jednou to vidim na nejakou poustevnu v Novohradkach 😃

  • avatar

    registrovaný 20. 6. 2016

    1 650 příspěvků ve fóru

    31. čvc 2018

    @pavelmortos  Nechci se Vás dotknout, ale není to jen o tom, že jako místní si ani neuvědomujete jaká krásná místa v okolí máte? Děčínsko, nebo například Hřensko je podle mě úplně top. Ale třeba i Krupka, kterou máte hned za rohem je z pohledu turisty dost atraktivní místo.

Přidej příspěvek

avatar

    Nenašli jste co jste hledali?