Tak nějak jsem po vysoké zůstala v Praze a pořídila si za podpory rodiny úvěr a byt 2+KK. Po roce s nastěhoval přítel a po dvou jsme se vzali. Bylo jasné že jednou až přijde rodina budeme chtít větší, tak jsme se v roce 2007 začali shánět po výměně za nějaký větší. Na podzim nám štěstí přálo. Našli jsme inzerát paní z druhého konce sídliště, která musela privatizovat byt a neměla na splátky a skoro ani na provoz bytu. Byty se nám oběma líbili ( nám děsně moc) Tak jsme si smluvili doplatek a čekali na až vznikne družstvo. Paní už rozprodávala věci tak jsme se s manželem domluvili, že bychom tam za těch pár měsíců chtěli bydlet už tři. Tak jsem otěhotněla a čekali jsme na ustavující schůzi družstva. Co se ale nestalo paní se během měsíce zamilovala do movitého pána a týden před schůzí a podpisem smlouvy nám poslala sms, že nic nebude. No vydejchávali jsme to dlouho! Tak jsme oslovili realitky, že prostě zkusíme prodat a koupit. No ale víte jak to chodí, realitka se moc nesnažila, tak se nám v září narodil Ondrášek a my byli stále v našem starém. Pro dva úžasný byt....ale ve třech, jen tak tak...no prostě chtěli jsme víc!
Tak když byly Ondrovi asi 3 měsíce a mě došla trpělivost s realitkama, tak jsem to zkusila sama. Za týden jsme měli kupce. Sice s ním a zprostředkovatelskou realitkou a jeho platbami byly dost problémy, ale prodej vyšel. Problém byl v tom, že byt do kterého jsme se původně měli stěhovat byl tak úžasně řešený, že nám prostě žádný jiný typ nevyhovoval. Naštěstí se sem tam prodával nějaký byt ve vedlejším stejném domě, než byl ten původní, tak jsme tam nakonec našli jsme ten pravý. Sice v šíleném stavu ( po cikánech), ale klidný i se slušným výhledem.
Tak jsme se pustili do reko, sice s dost omezeným fin. rozpočtem, 8-mi měsíčním dítětem bez hlídání a s minimem manželovi dovolené, ale nějak jsme to zvládli a na přelomu června a července jsme se stěhovali......