Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Montované domy, dřevostavby

Ekonomické stavby - stavěl jste s nimi někdo?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj, vím že ty diskuze tady už byly, ale jsou prázdné víceméně a dost staré, zajímá mě, jestli má někdo aktuánlí max rok/dva starou zkušenost s touto firmou, četla jsem pár diskuzí mimo, ale jsou takové všelijaké, některé dobré a některé ne, tak mě zajímá, jestli má někdo osobní zušenost odsud. -Moc děkuji
Odpovědět
1
2
3
…
6
@netrvalka Dobrý den, jak to dopadlo nakonec se stavbou Vašeho domu s ekonomickýma stavbama? Také jsme tam byli a tak přemýšlíme zda do toho jít. Děkuji za informaci Dvořák
Odpovědět
S firmou jsem měl tu čest z druhé strany. Je mi s podivem, že tolik lidí je ochotných vybrat si naprosto nefunkční dům podle katalogu a nechat si nadiktovat systémy vytápění a další dost podstatné parametry domu (světlé výšky místností, zateplovací systémy, absence úložných prostor atp.). Navíc mě až zaráží, kolik lidí podepíše něco, co si ani nepřečte. U této společnosti platí 10x víc, že nejdůležitější je si vše přečíst! Protože každý podpis vás bude něco stát a opravdu se nejedná o drobné, jde o staticíce. Nedejte na to co vám říkají, jde jim jen o peníze. Stejně jako chyták na projekt zadarmo... upřímně... myslíte, že projektanti pracují zadarmo, nebo že Vám firma skutečně projekt zaplatí?? S finančního hlediska je určitě mnohem výhodnější najít dobrého finančního poradce, projektanta a najít dobrou stavební firmu. Protože budete mít dům, ve kterém si budte mít kam dát vysavač, koště nebo zavařovačky. Sprchu, která nebude pod šikminou a podkroví ve kterém budete moc spát i v létě. Dům jaký jste chtěli a za peníze, které opravdu utáhnete. Věděli jste, že téměř všichni "zaměstananci" nemají ani stavební vzdělání? Je to čistě manažerská firma a jak myslíte, že to všechno uživí? Určitě ne projekty zadarmo a domy za slibovaných 8 tis. za měsíc. LIDÉ, PROSÍM, PŘEMÝŠLEJTE NEŽ NĚCO PODEPÍŠETE. Nevěřte jim ani slovo, vše chtějte písemně a nechte si to prověřit právníkem ! Bohužel to není paranoia, ale zkušenost k nezaplacení.
Odpovědět
Dobrý den, hledám poškozené zákazníky ES v posledních dvou letech a hlavně ty, kteří jsou ochotni jít do soudního sporu.
Odpovědět
Profilova fotka
@xajaneckova to nevim co je na jejich stavbách levného teda :D
Odpovědět
Dobrý den, mám špatnou zkušenost a už dva roky mám stále prázdný pozemek. Musím říct, že jsem hlupák, o kterém píše projektant007. Protože jsem se nechtěl zabývat zařizováním všech těch papírů ohledně povolení stavby a podobně. Pan Fryček z ES mi slíbil (před podpisem smluvy) naprorosto všechno. Bohužel se ukázalo, že jakmile není vše již předem dokonale zajištěné a je na pozemku nějaký drobný problém, tak nejsou schopni téměř nic zařídit. Když je na to upozorníte a nedejbože jim řeknete, že něco udělali špatně tak jste zařazeni do kategorie arogantních zákazníků a začnou s vámi komunikovat minimálně. Moje story s ES je dost složité a problém se dělí mezi jejich neschopnost a neochotu a mezi neschopnost a pomalost Libereckého stavebního úřadu. O ekonomických poradcích ES nemá cenu ani mluvit, to je naprostá hrůza. Pan ředitel se sice tváří jako lidumil, ale brání své neschopné zaměstnance zubynechty :-). Začínat znovu, tak bych si poradil úplně jinak a myslím, že bych už dávno bydlel.
Odpovědět
Zdravím všechny bohužel jsem se také nachytali na jejich sliby. Ale chci se vás zeptat zdali někdo v tomto období nemá také spor? protože podávat trestné oznámení sám je holí nesmysl a jejich hatmatilské smlouvy jim nahrávají do karet chtěl bych spíše podat hromadné trestné oznámení. Popřípadě je tady někdo kdo se společností ES vyhrál spor? Díky za odpovědi
Odpovědět
@7tomas7 já jsem ochoten
Odpovědět
@alfajan za co je chcete žalovat?
Odpovědět
Profilova fotka
@janamartish Možná by přece jen alespoň anonymizované IP adresy nebyly na škodu. Možná je to náhoda, ale příjde mi zvlášťní, že od prvního příspěvku projektant007 tady spolu komunikují jen uživatelé, kteří si shodně založili účet v červnu 2017 a žádné jiné příspěvky nemají.
Odpovědět
@jakuda Kdo bude chtít, lehce svojí IP schová nebo několikrát změní....
Odpovědět
Profilova fotka
@atilius To je pravda, ale je to další komplikace, která normálního uživatele (zvlášť když bude IP anonymizovaná) nijak neublíží. Možná by to pomohlo, možná ne. Nevím.
Odpovědět
@scerny za nedodržení termínu, už rok nic neudělali a na pozemku není ani hnuto kamínkem. A pořád mají z něčím problém
Odpovědět
Článek se načítá
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Profilova fotka
http://kraken.slv.cz/36ICm3483/2014
Odpovědět
Profilova fotka
horni link poslany mnou pojednava o rozsudku jmenem republiky ....je to dlouhe cteni
Odpovědět
Profilova fotka
36 ICm 3483/2014 Jednací číslo: 36 ICm 3483/2014-209 (KSOS 36 INS 12666/2014) ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Palkovským v právní věci žalobce: David anonymizovano , anonymizovano , bytem Ke Křižovatce 466, 330 08, Zruč-Senec, zast. JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem Sady 5. května 36, 301 12 Plzeň, proti žalovaným: 1) Mgr. Kateřina Siudová se sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava, insolvenční správkyně dlužníků Viktorie anonymizovano , anonymizovano a Dalibora anonymizovano , nar. 23.03.1971, oba bytem Dobratice 362, PSČ 739 51, zast. Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava, 2) Dalibor anonymizovano , nar. 23.03.1971, 3) Viktorie anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dobratice 362, PSČ 739 51, oba zast. JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek, o určení pravosti pohledávek 376.510,-Kč, 156.132,- Kč a 106.991,-Kč takto: I. Žaloba na určení, že dílčí pohledávka č. P4/2, přihlášená žalobcem ve výši 376.510,-Kč z titulu zajišťovací směnky z 16.03.2010 do insolvenčního řízení dlužníků Viktorie a Dalibora anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 12666/2014, je pohledávkou po právu, se zamítá. isir.justi ce.cz II. Žaloba na určení, že dílčí pohledávka P4/3 ve výši 156.132,-Kč a dílčí pohledávka č. P4/4 ve výši 106.991,-Kč, přihlášené žalobcem z titulu smlouvy o půjčce z 16.03.2010 do insolvenčního řízení dlužníků Viktorie a Dalibora anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 12666/2014, jsou pohledávkami po právu, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 na nákladech řízení 16.456,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované č. 1. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným č. 2 a 3 na nákladech řízení společně a nerozdílně 30.985,70 Kč státu na účet Krajského soudu v Ostravě č. 19- 4123761/0710, KS 1148, VS 3642348314, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V. Zástupkyni žalovaných č. 2 a 3 JUDr. Evě Janíkové, advokátce se sídlem Frýdek-Místek, Farní 19, se na odměně za zastupování žalovaných č. 2 a 3 v řízení před soudem prvního stupně přiznává odměna ve výši 30.985,70 Kč. Odměna bude advokátce vyplacena po právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Krajského soudu v Ostravě. Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 15.10.2014 ve znění podání ze dne 26.10.2015 se žalobce domáhal, aby soud určil, že pohledávky č. 2 ve výši 376.510,-Kč, č. 3 ve výši 156.132,-Kč a č. 4 ve výši 106.991,-Kč, žalobcem přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 12666/2014, jsou po právu a zjištěné. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne 16.03.2010 uzavřel s dlužníky smlouvu o půjčce č. 433/07-100315, na základě které půjčil dlužníkům částku ve výši 250.000,-Kč. Půjčka byla účelově vázána na úhradu 6. zálohy na cenu díla, které měla zhotovit společnost Ekonomické stavby s.r.o. Smlouva o půjčce byla zajištěna směnkou vlastní, vystavenou dlužníky dne 16.03.2010. Žalobce částku ve výši 250.000,-Kč uhradil v souladu s čl. 1.2. smlouvy přímo zhotoviteli díla a spol. Ekonomické stavby s.r.o. potvrdila příjem částky potvrzením ze dne 25.05.2011. Dlužníci přípisem ze dne 24.08.2010 požádali spol. Ekonomické stavby s.r.o., aby platbu ve výši 170.758,-Kč, která byla zaplacena z jejich hypotečního úvěru na účet společnosti, poukázala žalobci na úhradu jeho pohledávky z titulu poskytnuté půjčky, a to tak, že částka bude nejdříve použita na úroky a poté na jistinu. Žalobce zúčtoval z částky 170.758,-Kč částku ve výši 153.114,20 Kč na jistinu a částku ve výši 17.643,80 Kč na úroky. Žalobce tak do insolvenčního řízení přihlásil pouze zbývající část směnečné sumy ve výši ICM R 196.886,-Kč, která se skládá z jistiny ve výši 96.886,-Kč a smluvní pokuty ve výši 100.000,-Kč. Žalobce poskytuje klientům společnosti Ekonomické stavby s.r.o. půjčky tak, že vždy převede jednorázově určitou větší finanční částku za účelem poskytnutí půjček na účet spol. Ekonomické stavby s.r.o. a tato částka je pak v účetnictví společnosti vedena na účtu č. 379 účetní osnovy. V tomto případě se jednalo o sumu ve výši 8.000.000,-Kč. Žalobce poté učiní pokyn, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce, a účetní společnosti zúčtuje z účtu konkrétní finanční částku, kterou žalobce zákazníkovi půjčil ve prospěch konkrétního zákazníka. Co se týče smluvní pokuty, ta je dle žalobce přiměřená a úměrná vzhledem k výši zajištěné pohledávky. Žalobce do insolvenčního řízení dlužníků dále přihlásil pohledávku č. 3 ve výši 156.132,-Kč, skládající se z jistiny ve výši 96.886,-Kč a smluvní pokuty ve výši 59.246,-Kč, a pohledávku č. 4 ve výši 106.991,-Kč, skládající se ze smluvní pokuty ve výši 100.000,-Kč a zákonného úroku ve výši 6.991,-Kč. Pohledávky č. 3 a č. 4 žalobce přihlásil z titulu uzavřené smlouvy o půjčce č. 433/07-100315 ze dne 16.03.2010 jako podmíněné pro případ, že by došlo k pravomocnému rozhodnutí o popření pohledávky č. 2. Žalobce uplatnil tyto pohledávky také u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kde je věc vedena pod sp. zn. 114 C 68/2013. Toto řízení je v současné době přerušeno podle ust. § 109 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ). Dle žalobce se zde nejedná o duplicitu, neboť pohledávky byly právě z tohoto důvodu přihlášeny jako podmíněné a není zde ani překážka litispendence. Žalovaná č. 1 se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 17.06.2015, kde navrhla soudu, aby určil, že žalobce v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 12666/2014 jako věřitel č. 4 přihlášené pohledávky P4 v rámci dílčí pohledávky č. 2 nemá pohledávku ve výši 376.510,-Kč, v rámci dílčí pohledávky č. 3 nemá pohledávku ve výši 156.132,-Kč a v rámci dílčí pohledávky č. 4 nemá pohledávku ve výši 106.991,-Kč. Žalovaná č. 1 jako insolvenční správkyně dlužníků popřela na přezkumném jednání dílčí pohledávku č. 2 z důvodu neexistence smlouvy o půjčce ze dne 16.03.2010, a tedy i z důvodu neexistence práva na zaplacení smluvní pokuty, když se jedná o akcesorický závazek ke smlouvě o půjčce. Smluvní pokuta navíc odporuje dobrým mravům a žalovaná č. 1 tedy ujednání o smluvní pokutě považuje za absolutně neplatné. Dílčí pohledávky č. 3 a 4 žalovaná č. 1 popřela z důvodu duplicitního přihlášení. Žalovaná č. 1 má za to, že smlouva o půjčce ze dne 16.03.2010 nebyla uzavřena platně, resp. nevznikla, neboť se jedná o reálný kontrakt a žalobce nedoložil reálné převedení finančních prostředků na účet spol. Ekonomické stavby s.r.o. Žalobce prokazuje svůj nárok výzvou ze dne 16.03.2010, kde jsou Ekonomické stavby vyzývány, aby z částky, kterou žalobce dříve převedl na společnost (8.000.000,-Kč), byla ve prospěch dlužníků zúčtována částka ve výši 250.000,-Kč. Avšak žalobce převedl finanční prostředky ve výši 8.000.000,-Kč již dne 08.03.2010, tedy před uzavřením smlouvy o půjčce. Vzhledem k neexistenci smlouvy o půjčce nemá žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná č. 1 rovněž považuje smluvní pokutu, která dosahuje 40 % poskytnuté půjčky, za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatnou. Již v dříve probíhajícím řízení mezi žalobcem a dlužníky, vedeném Krajským soudem v Plzni, krajský soud ve svém rozhodnutí č. j. 47 Cm 119/2011-303 uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že skutečná částka, která měla být na základě smlouvy o dílo zaplacena, činila 2.305.153,-Kč, nicméně dlužníci prostřednictvím hypotečního úvěru skutečně uhradili částku ve výši 2.310.000,-Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud žalobce poskytl dlužníkům půjčku ve výši 250.000,-Kč, musela být tato částka společností vrácena zpět žalobci poté, co dlužníci zaplatili společnosti celkovou cenu díla z hypotečního úvěru. ICM R Žalovaná č. 1 dále ve svém vyjádření odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/11 ze dne 13.11.2012, kde soud posoudil jednání žalobce jako jednatele spol. Ekonomické stavby s.r.o. při poskytování půjček jako ,,dvoudomé s cílem uvést spotřebitele v omyl. K dílčím pohledávkám č. 3 a č. 4 žalovaná č. 1 uvádí, že se jedná o shodné částky ze stejných titulů jako u pohledávky č. 2, a tedy o duplicitně přihlášené pohledávky. Žalobce na vyjádření žalované č. 1 reagoval ve své replice ze dne 12.10.2015, kde uvedl, že není podstatné, na jaký účet byly peněžní prostředky ve prospěch dlužníka poskytnuty, ale že peněžní prostředky byly poskytnuty ve prospěch dlužníka. Podmínka přenechání peněz je tak splněna již uskutečněním převodu či fyzickým předáním třetí osobě, pokud se na tom strany smlouvy dohodly. Smlouva o půjčce byla uzavřena svobodným, určitým a dostatečně srozumitelným projevem vůle obou smluvních stran. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu se zákonem a judikaturou vztahující se k problematice smluvních pokut. Smlouva tak byla uzavřena platně. Žalobce ve své replice dále odkázal na platby jednotlivých záloh na cenu díla. Žalovaní č. 2 a 3 se k žalobě vyjádřili ve svém podání ze dne 05.11.2015, kde navrhli soudu, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaní č. 2 a 3 tvrdili, že s žalobcem neuzavřeli smlouvu o půjčce č. 433/07-100315 ze dne 16.03.2010, na jejímž základě jim žalobce údajně poskytl peněžní prostředky ve výši 250.000,-Kč. Žalovaní celou cenu díla uhradili prostřednictvím hypotečního úvěru, jak vyplývá také z potvrzení vydaného spol. Ekonomické stavby s.r.o, ze kterého je zřejmé, že žalobci uhradili prostřednictvím hypotečního úvěru ve prospěch zhotovitele částku ve výši 2.310.000,-Kč, tedy částku vyšší, než byla celková cena díla. Důkaz žalobce o převodu částky ve výši 8.000.000,-Kč dne 08.03.2010 věcně ani časově nesouvisí s údajně poskytnutou půjčkou dne 16.03.2010. Nejednalo se o reálný převod peněžních prostředků, jednalo se pouze o fiktivní navýšení částky, kterou žalovaní viděli jako stav financí na internetových stránkách společnosti. Jelikož k uzavření smlouvy o půjčce nedošlo, není žalobce oprávněn požadovat ani zaplacení smluvní pokuty. Ke směnce žalovaní uvedli, že směnečná dohoda neexistuje pro nesvobodu vůle žalovaných č. 2 a 3 smlouvu o půjčce či směnku podepsat. Pokud by však směnečná dohoda existovala, byla by absolutně neplatná pro rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele. K pohledávkám č. 3 a č. 4 žalovaní uvádějí, že se plně ztotožňují s tvrzením žalované č. 1, že jsou tyto pohledávky uplatněny duplicitně. Žalovaní č. 2 a 3 ve svém vyjádření dále odkázali na judikaturu soudů, která se zabývá podnikáním žalobce. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013 jednání žalobce hraničí s obcházením zákona a výkon jeho práva je třeba považovat za rozporný s dobrými mravy. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 13.11.2012 sp. zn. I. ÚS 563/11 je jednání žalobce při poskytování půjček spotřebitelům ,,dvoudomé a jeho cílem je uvést spotřebitele v omyl a dostat je do prodlení s placením záloh dle smlouvy o dílo. Žalobce na vyjádření žalovaných č. 2 a 3 reagoval ve své replice ze dne 18.04.2016, kde tvrdil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o půjčce č. 433/07-100315 dne 16.03.2010. Z přehledu plateb vyplývá, že na účet spol. Ekonomické stavby s.r.o. byla dne 27.01.2010 připsána částka ve výši 33.505,-Kč a dne 24.08.2010 částka ve výši 480.000,-Kč, kdy obě platby byly v souladu s pokyny žalovaných č. 2 a 3 použity na zaplacení půjček poskytnutých žalobcem, a tedy nemohly být použity na úhradu záloh. Tvrzení žalovaných je ICM R účelové, poskytnuté finanční prostředky od žalobce představovaly pro žalované č. 2 a 3 nezbytný zdroj financí nutných k realizaci stavby. Žalovaní č. 2 a 3 ve svém vyjádření k žalobě odkázali také na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 36 ICm 3259/2013, proti kterému však podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, kde je řízení vedeno pod sp. zn. 29 ICdo 4/2016. K duplicitnímu uplatnění pohledávek č. 3 a č. 4 žalobce uvedl, že dle judikatury soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 nic takovému přihlášení pohledávek nebrání a žalobce byl oprávněn své pohledávky takto přihlásit do insolvenčního řízení. Krajský soud v Ostravě ve věci rozhodl svým rozsudkem z 20.04.2016 č. j. 36 ICm 3483/2014-129, jímž výroky č. I. a II. zmíněného rozhodnutí zamítl žalobu ve věci samé, rozhodl o odměně ustanoveného zástupce žalovaných č. 2 a 3 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že sice bylo prokázáno, že mezi žalobcem a dlužníky byla 16.03.2010 uzavřena formálně bezvadná smlouva o půjčce, přesto nebyla uvedená smlouva reálně naplněna a žalobce v souvislosti s ní neposkytl dlužníkům (a ani Ekonomickým stavbám) žádné plnění, které by se v souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce nově dostalo do sféry dispozice Ekonomických staveb jako plnění dlužníků. Již v žalobě bylo uvedeno (a toto zjištění soudu nedoznalo žádných změn), že žalobce poskytl peněžní prostředky v celkovém objemu 8.000.000,-Kč Ekonomickým stavbám coby společnosti, jejímž jednatelem byl, za účelem jejich budoucího případného využití Ekonomickými stavbami, avšak ve smyslu smlouvy o půjčce sjednané mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanými č. 2 a 3 jako dlužníky uvedená smlouva nebyla reálně naplněna. Prvním důvodem, pro který soud návrhu žalobce nevyhověl, je tak skutečnost, že bylo prokázáno, že písemně uzavřená smlouva o půjčce z 16.03.2010 nedošla svého reálného naplnění a reálně nebyla žalovaným č. 2 a 3 žádnou formou poskytnuta, nýbrž že toliko byly na základě pokynu žalobce jako statutárního orgánu s.r.o. Ekonomické stavby v rámci této společnosti přeúčtovány peníze, které žalobce o své vůli jako jednatel společnosti ve prospěch společnosti poskytl dříve, než vůbec s dlužníky uzavřel zmíněnou smlouvu o půjčce. Přitom ani objem peněz žalobcem coby jednatelem Ekonomických staveb této společnosti poskytnutých vůbec nekorespondoval s objemem půjčky, která byla sjednána mezi dlužníky a žalobcem. Smlouva o půjčce nebyla reálně naplněna a nejsou důvodné žádné požadavky, ať už vznášené z titulu existence zajišťovací směnky ke zmíněné smlouvě o půjčce, nebo z titulu existence samotné smlouvy o půjčce, resp. tvrzeného nesplnění závazků dlužníků vrátit jistinu a smluvené úroky z půjčky. Uvedený důvod soud prvního stupně ve svém předešlém rozhodnutí označil jako důvod primární, který obstojí zcela samostatně vedle důvodu druhého, dále uvedeného. Druhým důvodem, zcela neodvislým od výše uvedeného důvodu primárního, je skutečnost, že žalobce vystupoval ve dvoudomém postavení, jednak coby fyzická osoba, jednak coby jednatel společnosti Ekonomické stavby s.r.o., přičemž tohoto svého dvoudomého postavení zneužil a na základě smluvního instrumentaria dlužníkům jím předloženého uplatnil své nároky jednak coby fyzická osoba a jednak jménem společnosti Ekonomické stavby tak, jak specifičnost tohoto postavení shledal Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 563/2011 z 13.11.2012, který se týká téhož žalobce Davida anonymizovano a téže společnosti Ekonomické stavby s.r.o. Pro hypotetický případ, že by nebylo na místě žalobu zamítnout již z toho důvodu, že smlouva o půjčce nebyla reálně naplněna, tak soud uvedl, že smlouvu o půjčce shledává absolutně neplatnou dle § 39 občanského zákoníku 1964 (dále jen OZ ), neboť tato smlouva svým účelem odporuje zákonu a současně se příčí dobrým mravům. Smlouva o půjčce je přitom od samého počátku neplatná nikoli sama o sobě, ale ICM R právě v kontextu s ostatními smlouvami, jejichž obsah byl žalobci znám a kdy žalobce využil znalosti těchto ostatních smluvních instrumentů a jejich nedostatečného provázání a přiměl žalované č. 2 a 3 k podpisu zmíněné smlouvy o půjčce (ostatními součástmi zmíněného smluvního instrumentaria měl soud na mysli smlouvu o smlouvě budoucí o dílo a smlouvu o dílo, které dlužníci uzavřeli s Ekonomickými stavbami, a dále smlouvu o hypotečním úvěru, kterou dlužníci uzavřeli s Hypoteční bankou, a.s.). Z podnětu odvolání žalobce ve věci rozhodoval Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, který svým usnesením 12 VSOL 166/2016-177 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V samotném závěru svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů, neboť z jeho odůvodnění není zřejmé, jak soud prvního stupně věc právně posoudil. Soud prvního stupně totiž dospěl k právnímu závěru, že předmětná smlouva o půjčce je simulovaným právním úkonem, aniž by vysvětlil, jaký jiný právní úkon byl tímto právním úkonem zastřen a zda tento sám o sobě obstojí jako platný právní úkon, současně však uzavřel, že smlouva o půjčce platně nevznikla, neboť jako reálný kontrakt nebyla půjčka naplněna, že smlouva o půjčce je absolutně neplatným právním úkonem dle § 39 OZ, když odporuje zákonu, zákon obchází a příčí se dobrým mravům (tedy ze všech důvodů v něm uvedených), a že komplex jednání žalobce a nároky z něj odvozované nemohou být předmětem právní ochrany. Soud prvního stupně tak smlouvu o půjčce posoudil zcela rozporně, a proto je dle rozhodnutí odvolacího soudu jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. V souvislosti s uvedeným soud druhého stupně uložil krajskému soudu, aby ve věci opětovně rozhodl, rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil a přitom se neopomněl zabývat včasností žaloby. Po vrácení věci soudu prvního stupně tento především konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána včas, když přezkumné jednání ve věci se konalo 02.10.2014, vyrozumění o popěrném úkonu žalované č. 1 bylo doručeno žalobci 09.10.2014 a žaloba byla soudu doručena 15.10.2014. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. KSOS 36 INS 12666/2014 soud zjistil následující: -Soud z vyhlášky ze dne 07.05.2014 zjistil, že insolvenční soud zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníků č. 1 Viktorie anonymizovano , r.č.: 825512/5164, a č. 2 Dalibora anonymizovano , r.č.: 710323/4974. -Soud z usnesení insolvenčního soudu ze dne 20.06.2014 č. j. KSOS 36 INS 12666/2014-A9 zjistil, že byl zjištěn úpadek insolvenčních dlužníků č. 1 Viktorie anonymizovano a č. 2 Dalibora anonymizovano . Insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná č. 1 a soud povolil řešení úpadku formou oddlužení. -Soud z přihlášky pohledávky žalobce a z upraveného seznamu pohledávek zjistil, že žalobce přihláškou P4 přihlásil do insolvenčního řízení své 4 pohledávky ICM R v celkové výši 943.492,90 Kč, skládající se z jistiny ve výši 573.772 Kč a příslušenství ve výši 369.720,90 Kč. Přitom dílčí pohledávka č. P4/2 byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná v celkové výši 376.510,-Kč, představující jistinu ve výši 196.886,-Kč a příslušenství ve výši 179.624,-Kč, s právním důvodem vzniku směnka vlastní vystavená dne 16.03.2010 na částku 366.767,-Kč. Pohledávka byla insolvenční správkyní popřena z důvodu neexistence pohledávky, smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a insolvenční správkyně ji tak považuje za absolutně neplatnou. Dílčí pohledávka č. P4/3 byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná v celkové výši 156.132,- Kč, představující jistinu ve výši 96.886,-Kč a příslušenství ve výši 59.246,-Kč, s právním důvodem vzniku smlouva o půjčce č. 433/07-100315 ze dne 16.03.2010 na částku ve výši 250.000,-Kč. Insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 3 z důvodu neexistence pohledávky, duplicitně uplatněného nároku, kdy důvod vzniku pohledávky je již uplatněn v pohledávce č. 2. Žalobce dále do insolvenčního řízení přihlásil dílčí pohledávku č. P4/4 jako nezajištěnou a nevykonatelnou v celkové výši 106.991,-Kč, představující jistinu ve výši 100.000,-Kč a příslušenství ve výši 6.991,-Kč, z titulu smluvní pokuty dle čl. 2.4. smlouvy o půjčce č. 433/07-100315 ze dne 16.03.2010. Insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 4 ze stejných důvodů jako výše uvedenou pohledávku č. P4/3. Dlužníci pohledávky žalobce neuznali. -Soud z vyrozumění o popření nevykonatelné přihlášené pohledávky ze dne 03.10.2014 zjistil, že žalovaná č. 1 jako insolvenční správkyně informovala žalobce o popření jeho pohledávek v celé výši žalovanou č. 1 i žalovanými č. 2 a 3. Žalobkyně dále ve vyjádření uvedla důvody popření u pohledávek č. P4/2, č. P4/3 a č. P4/4 ve stejném znění, jako je uvedeno výše. Vyrozumění bylo žalobci odesláno dne 08.10.2014 a dle dodejky dodáno dne 09.10.2014. Již na tomto místě možno uvést, že žaloba byla podána včas. -Soud ze směnky založené v insolvenčním spise vystavené dne 16.03.2010 zjistil, že žalovaní č. 2 a 3 se zavázali zaplatit žalobci na směnku dne 16.08.2010 částku ve výši 366.767,-Kč. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku vedeného pod sp. zn. 114 C 68/2013 soud zjistil následující: -Soud z žaloby, založené ve spise na č. l. 1 a násl., zjistil, že zdejší žalobce podal žalobu proti dlužníkům-zdejším žalovaným č. 2 a 3 o zaplacení částky ve výši 242.202,-Kč s příslušenstvím. Žalobce se u soudu domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 96.886,- Kč spolu se smluvním úrokem z částky ve výši 96.886,-Kč ve výši 16 % p.a. ode dne 27.07.2013 do zaplacení, dále částku ve výši 45.316,-Kč a částku ve výši 100.000,-Kč. Žalobce dále navrhl soudu, aby bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení směnečné věci vedené před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 119/2011. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanými ICM R smlouvu o půjčce č. 433/07-100315, na základě které jim půjčil peněžní prostředky ve výši 250.000,-Kč. Smlouva o půjčce byla účelově vázána na financování 6. zálohy na cenu díla, které měla zhotovit spol. Ekonomické stavby s.r.o. Žalovaní žalobci zaplatili pouze částku ve výši 170.758,-Kč, a to tak, že požádali spol. Ekonomické stavby s.r.o., aby částku, která společnosti byla zaplacena z hypotečního úvěru, poukázala na účet žalobce. Částka byla nejdříve použita ve výši 17.643,80 Kč na úroky a poté ve výši 153.114,20,-Kč na jistinu. Žalobce tedy žalobou požadoval zaplacení zbývající částky půjčky, úroky a smluvní pokutu. -Soud z vyjádření žalovaných, založeného ve spise na č. l. 26, zjistil, že žalovaní navrhli soudu, aby žalobu zamítl. Žalovaní tvrdili, že se spol. Ekonomické stavby s.r.o., jejímž jediným jednatelem je žalobce, uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, která měla vést ke stavbě rodinného domu. Součástí smlouvy byla podmínka předání zálohy na tzv. přípravné práce ve výši 170.000,-Kč na účet společnosti. Stavba domu měla být žalovanými financována prostřednictvím hypotečního úvěru, který měla pro žalované obstarat sama společnost. Celková cena hypotečního úvěru měla být 2.690.000,-Kč. Protože žalovaní neměli dostatek finančních prostředků, společnost se zaručila, že záloha bude uhrazena prostřednictvím úvěru. Žalovaní se domnívali, že záloha bude uhrazena z hypotečního úvěru, avšak místo toho společnost žalovaným předložila k podpisu smlouvu o půjčce podmíněnou zajišťovací blankosměnkou. Žalovaní s podpisem smlouvy a směnky nesouhlasili, avšak po nátlaku společnosti podepsali. Dne 01.12.2008 uzavřeli žalovaní se společností, za kterou jednal žalobce jako její jednatel, smlouvu o dílo. Ve smlouvě bylo uvedeno, že jednotlivé etapy stavby domu budou hrazeny až po dokončení každé etapy. Společnost však toto ujednání nerespektovala a několikrát přerušila výstavbu domu s odůvodněním, že na její dokončení nejsou finance. Následně došlo k tomu, že žalovaní byli společností nuceni podepsat několik smluv o půjčkách zajištěných blankosměnkami. Po dokončení stavby žalovaní požadovali po společnosti konečné vyúčtování a vrácení směnek. Po naléhání na žalobce obdrželi žalovaní přehled plateb, z něhož vyplývá, že stavba byla přeplacena, nikoliv že žalovaní dluží společnosti, resp. jednateli další částky. Žalovaní ve svém vyjádření dále uvedli přehled soudních sporů probíhajících mezi stranami. -Soud z dopisu žalovaných č. 2 a 3 ze dne 14.02.2008 adresovaného společnosti Ekonomické stavby s.r.o., resp. Lucii Mečlové, založeného na č. l. 38, zjistil, že žalovaní č. 2 a 3 požádali Lucii Mečlovou, aby jim zaslala faktury a oni mohli včas uhradit zálohy prostřednictvím budoucího hypotečního úvěru, který jim společnost přislíbila. -Soud z přehledu plateb- anonymizovano 433/07, založeného ve spise na č. l. 41, zjistil, že Ekonomické stavby přijaly na svůj účet od banky celkem 2.310.000,-Kč. Půjčky činily: dne 30.11.2007 částka 380.000,-Kč-úvěr na pozemek (uhrazen dne 07.04.2009 z hypotečního úvěru), dne 30.11.2007 částka 170.000,-Kč- záloha dle smlouvy o smlouvě budoucí, dne 26.09.2009 částka 450.000,-Kč- půjčka ke smlouvě o dílo, dne 17.03.2010 částka 250.000,-Kč-půjčka k smlouvě ICM R o dílo. Celkem tedy půjčky (záloha a půjčky ke smlouvě o dílo) činily 87.000,-Kč. Platby převedené na základě žádostí klienta: dne 02.02.2010 částka 333.505,-Kč, dne 27.06.2010 částka 61.343,-Kč, dne 24.08.2010 částka 170.758,-Kč, dne 24.08.2010 částka 154.085,-Kč, dne 24.08.2010 částka 155.537,-Kč. Celková dlužná částka dle přehledu činila ke dni 30.04.2011 celkem částku ve výši 107.461,-Kč představující jistinu ve výši 96.886,-Kč a úroky ke dni 30.04.2011 ve výši 10.575,-Kč. -Soud z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25.08.2014 č. j. 114 C 68/2013-143 zjistil, že řízení je přerušeno z důvodu úpadku žalovaných č. 2 a 3 a jejich oddlužení. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 36 ICm 3641/2014 soud zjistil následující: -Soud z žaloby, založené ve spise na č. l. 1 a násl., zjistil, že zdejší žalovaná č. 1 podala žalobu na zdejšího žalobce o popření vykonatelné pohledávky. Žalovaná č. 1 se domáhala, aby soud určil, že zdejší žalobce nemá v insolvenčním řízení dlužníků přihlášené pohledávky P4, v rámci pohledávky č. 1 ve výši 303.859,90 Kč. Žalovaná č. 1 žalobu odůvodnila tím, že pohledávku č. 1 v celkové výši 303.859,90 Kč přihlásil žalobce do insolvenčního řízení jako vykonatelnou a jako důvod vzniku pohledávky uvedl ,,smlouva o půjčce ze dne 24.09.2009, zajišťovací směnka vlastní vystavená na částku 665.704,-Kč, pravomocný SPR Krajského soudu v Plzni sp. zn. 46 Cm 120/2011 ze dne 02.06.2011 . Na výzvu soudu žalobce doplnil svou přihlášku, když upřesnil, že pohledávka je přihlášena z titulu vystavené směnky vlastní na částku 665.704,-Kč ze dne 24.09.2009 a směnečná suma obsahuje i nárok na smluvní pokutu ve výši 180.000,-Kč, která byla sjednána dle smlouvy o půjčce ve výši 40 % z jistiny pohledávky ve výši 450.000,- Kč. Dle žalované č. 1 bylo ujednání o smluvní pokutě neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 OZ, neboť smluvní pokuta neodráží dobu případného prodlení dlužníků ani výši dluhu. Žalovaná č. 1 se dále domnívala, že je oprávněna uplatňovat kauzální námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, protože insolvenční dlužníci u jednání Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 46 Cm 120/2011 nenamítali neplatnost smluvní pokuty a neuplatnili ani žádné skutečnosti, které by zpochybnily právo na zaplacení směnečné sumy. Zdejší žalobce tak nebyl oprávněn požadovat směnečný peníz, směnečné úroky, náklady předcházejícího soudního řízení ani náklady exekučního řízení. -Soud z vyjádření zdejšího žalobce k tamní žalobě, založeného ve spise na č. l. 11, zjistil, že dle žalobce pohledávka č. 1 vznikla na základě smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009, na základě které půjčil dlužníkům částku ve výši 450.000,-Kč, účelově vázanou na financování 3. a části 4. zálohy dle čl. IV odst. 1 b) smlouvy o dílo č. 07/433 ze dne 10.12.2008. Přitom bylo dohodnuto, že zdejší žalobce finanční prostředky poskytne přímo ve prospěch spol. Ekonomické stavby s.r.o. Pro případ prodlení dlužníků byla sjednána smluvní pokuta ve výši 40 % z jistiny ICM R půjčky, která byla zajištěna také dlužníky vystavenou směnkou vlastní. Splatnost půjčky byla stanovena na den 24.03.2010. Dne 02.02.2010 dlužníci přípisem požádali spol. Ekonomické stavby s.r.o., aby platbu ve výši 333.505,-Kč, která byla zaplacena z jejich hypotečního úvěru na účet společnosti, poukázala zdejšímu žalobci na úhradu jeho pohledávky vůči dlužníkům s tím, že částka bude použita nejdříve na úroky a pak na jistinu. Dne 24.08.2010 dlužníci požádali spol. Ekonomické stavby s.r.o., aby platbu ve výši 154.085,-Kč, která byla zaplacena z jejich hypotečního účtu na účet společnosti, poukázala zdejšímu žalobci na úhradu jeho pohledávky vůči dlužníkům s tím, že částka bude opět použita nejdříve na úroky a pak na jistinu. Dlužníci tak po zaúčtování všech částek zaplatili svůj dluh dne 24.08.2010, tedy s pětiměsíčním prodlením. Zdejší žalobce tak u tamního soudu uplatnil svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 180.000,-Kč. Pohledávka byla zdejšímu žalobci přiznána pravomocným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni č. j. 46 Cm 120/2011-10 ze dne 02.06.2011, pravomocným rozsudkem téhož soudu č. j. 46 Cm 120/2011-82 ze dne 21.09.2011 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cm 428/2012-235 ze dne 12.03.2014. Zdejší žalobce tak nesouhlasil s popřením své pohledávky insolvenční správkyní, neboť dlužníci se proti směnečnému platebnímu rozkazu bránili námitkami, které byly tamním soudem shledány nedůvodnými. Přitom dlužníci v rámci své obrany nenamítali rozpor smluvní pokuty s dobrými mravy. Dále zdejší žalobce ve svém vyjádření odkázal na rozsáhlou judikaturu soudů týkající se smluvní pokuty a navrhl soudu, aby s ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobu zamítl jako nedůvodnou. -Soud z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 08.01.2016 sp. zn. 36 ICm 3641/2014 zjistil, že soud rozhodl, že se zamítá žaloba na určení, že dílčí pohledávka zdejšího žalobce č. P4/1, přihlášená jím ve výši 303.859,90 Kč do insolvenčního řízení Viktorie a Dalibora anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 12666/2014, není po právu. Rozsudek soudu vyšel zejména z toho, že ve věci již bylo pravomocné rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu a soud při posuzování daného incidenčního sporu musel respektovat limit zákazu odlišného právního posouzení věci. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 36 ICm 3439/2014 soud zjistil následující: -Soud z žaloby, založené ve spise na č. l. 1 a násl., zjistil, že spol. Ekonomické stavby s.r.o. podala proti insolvenční správkyni-zdejší žalované č. 1 a dlužníkům -zdejším žalovaným č. 2 a 3 žalobu na určení pohledávky ve výši 75.867,-Kč. Společnost do insolvenčního řízení přihlásila svou nevykonatelnou pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení s placením záloh na sjednanou cenu díla podle smlouvy o dílo č. 07/433. Insolvenční správkyně pohledávku popřela s odůvodněním, že nárok věřitele je promlčený. Společnost s popřením pohledávky nesouhlasí, neboť dle dodatku ke smlouvě měly být spory mezi stranami řešeny v rozhodčím řízení. Žalobce tedy podal návrh na vydání rozhodčího nálezu. ICM R Vydaný rozhodčí nález byl poté Okresním soudem v Kladně zrušen a rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze, který nabyl právní moci dne 06.01.2014. Od této právní moci tedy měla běžet 30denní lhůta k uplatnění nároku u soudu, v níž věřitel svůj nárok uplatnil vzájemným návrhem u Okresního soudu Plzeň-sever. -Soud z vyjádření žalované č. 1 k žalobě, založeného ve spise na č. l. 18, zjistil, že žalovaná navrhla soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl, jelikož rozhodčí doložka nebyla uzavřena ve smlouvě, ale v jejím dodatku. Společnost měla své právo uplatnit u příslušného orgánu, což však neučinila. Vzájemný návrh společnosti nemůže vyvolat přerušení běhu promlčecí doby, a promlčecí doba tedy uběhla. -Soud z vyjádření žalovaných č. 2 a 3, založeného ve spise na č. l. 70, zjistil, že žalovaní tvrdili, že společnosti nenáleží pohledávka ve výši 75.867,-Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s placením záloh na sjednanou cenu. Okresním soudem Plzeň-sever bylo naopak rozhodnuto, že žalovaným svědčí vůči společnosti právo na uplatnění smluvní pokuty z titulu pozdního dodání díla. Prodlení žalovaných nenastalo, neboť společnost při vyčíslování smluvní pokuty vycházela z termínů předání jednotlivých etap díla a nikoliv z termínů splatnosti jí vystavených faktur. -Soudu je dále známo, že ve věci sp. zn. 36 ICm 3439/2014 byl dne 20.04.2016, tedy téhož dne jako v této projednávané věci, rovněž vynesen rozsudek. Z podnětu odvolání insolvenčního věřitele byl tento rozsudek rovněž pro nepřezkoumatelnost zrušen. Ze smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 07/433 soud zjistil, že žalovaní č. 2 a 3 na straně jedné a spol. Ekonomické stavby s.r.o. na straně druhé uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem bylo ujednání, že strany dne 30.06.2008 uzavřou smlouvu o dílo s předmětem plnění zhotovení stavby rodinného domu dle dispozic a specifikace určené budoucím objednatelem za cenu díla v rozsahu cca 2.150.000,-Kč. Cena díla byla kalkulována včetně DPH s tím, že objednatelé berou na vědomí, že ode dne 01.01.2008 dojde ke zvýšení DPH na 9 %, a tedy dojde ke zvýšení cen díla. Podle bodu 3.2 měla být cena díla hrazena v přiměřených zálohách stanovených časovým harmonogramem prací a splátkového kalendáře, který měl být součástí smlouvy o dílo. Podle bodu 3.3 uhradí budoucí objednatel do 30 dnů od podpisu této smlouvy zálohu ve výši 170.000,-Kč, která bude vyúčtována ve smlouvě o dílo a z konečné ceny díla bude odečtena. Záloha měla být dle smlouvy uhrazena prostřednictvím úvěru. Za společnost jednal její jednatel-zdejší žalobce. Ze smlouvy o dílo č. 07/433 soud zjistil, že žalovaní č. 2 a 3 jako objednatelé uzavřeli se spol. Ekonomické stavby s.r.o., za kterou jednal žalobce, jako se zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu. V čl. II. bodu 3. smlouvy bylo sjednáno, že dílo bude provedeno v etapách, které jsou zároveň kontrolními termíny pro objednatele. Dále byly v bodě 3. rozepsány jednotlivé etapy a lhůty zhotovení. V čl. IV. smlouvy byla ICM R sjednána další ujednání, podle kterých měla být cena díla placena převodem na bankovní účet zhotovitele, a to tak, že zálohy měly být placeny vždy při dokončení určité etapy, např. záloha ve výši 263.000,-Kč při dokončení základové desky. Zálohové platby tak měly být placeny dle smlouvy, jakož i dle dodatku nacházejícího se za zmíněnou smlouvou ve spise, žalovanými č. 2 a 3 jako objednavateli nikoli po vystavení faktury zhotovitelem stavby, ale již při dokončení příslušné etapy díla, tedy i bez vystavení příslušné faktury. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo č. 07/433 soud zjistil, že dodatkem byla změněna cena díla a zálohové platby, a to tak, že cena díla nyní činila 2.618.524,-Kč a došlo k navýšení některých záloh na dílo. V bodě II. dodatku byla sjednána rozhodčí doložka, podle které měly být veškeré spory mezi stranami řešeny rozhodcem, kterého jmenuje předseda Rozhodčího soudu ve věcech majetkových. Doložka byla opět podepsána žalobcem jako jednatelem společnosti. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 10.03.2009 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi Hypoteční bankou, a. s. jako věřitelem a žalovanými č. 2 a 3 jako úvěrovými dlužníky. Úvěr měl být dle smlouvy poskytnut ve výši 2.690.000,-Kč a měl být použit k výstavbě nemovitosti, refinancování předhypotečního úvěru. Bylo sjednáno, že čerpání z hypotečního úvěru na úhradu výstavby bude umožněno sice průběžně, nicméně bylo dohodnuto tak, že banka uvolní prostředky k úhradě závazků dlužníků na základě dokladů vystavených dlužníkům k úhradě, kteréžto doklady musejí dlužníci předat bance spolu se svým písemným souhlasem s čerpáním úvěru podepsaným podle podpisového vzoru, načež banka provede čerpání úvěru nejpozději do 5 pracovních dnů. Ze smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena zdejším žalobcem jako věřitelem a žalovanými č. 2 a 3 jako dlužníky. Na základě této smlouvy měl věřitel poskytnout dlužníkům půjčku ve výši 450.000,-Kč, která měla být účelově vázána na financování části 3. zálohy a části 4. zálohy dle čl. IV odst. 1 b) smlouvy o dílo č. 07/433 ze dne 10.12.2008. Smluvní strany se dohodly, že finanční prostředky budou věřitelem převedeny přímo na účet Ekonomických staveb s.r.o. do 25.09.2009. Byl dohodnut úrok 16 % ročně ode dne odepsání zapůjčené částky z účtu věřitele do dne jejího připsání zpět na účet věřitele. Úroky byly splatné čtvrtletně ode dne 23.10.2009, jistina byla splatná dne 24.03.2010. K zajištění pohledávky věřitele byla sjednána mezi stranami smluvní pokuta ve výši 40 % z jistiny pohledávky. V bodě 2.6 smlouvy se smluvní strany dohodly, že půjčka bude zajištěna směnkou vlastní vystavenou dlužníky na řad věřitele na částku ve výši 665.704,-Kč. Přitom smluvní strany berou za nesporné, že směnečná suma v sobě zahrnuje jistinu půjčky, smluvní úrok ode dne 25.09.2009 do splatnosti půjčky a smluvní pokutu ve výši 180.000,-Kč. Dále bylo dohodnuto, že v případě, kdy dlužníci neuhradí řádně celou jistinu a úroky, stane se ze směnky zajišťovací směnkou platební. V bodě 2.8 smlouvy bylo sjednáno, že plnění dlužníků se započte nejprve na úroky a potom na jistinu, nedohodnou-li se strany jinak. Závazky plynoucí z této smlouvy byly řešeny v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 3641/2014. Ze smlouvy o půjčce ze dne 16.03.2010 soud zjistil, že zdejší žalobce jako věřitel uzavřel se žalovanými č. 2 a 3 jako s dlužníky smlouvu o půjčce, kterou se zavázal dlužníkům poskytnout půjčku ve výši 250.000,-Kč, která bude účelově vázána na financování části 6. ICM R zálohy dle čl. IV odst. 1 b) smlouvy o dílo č. 07/433 ze dne 10.12.2008. Smluvní strany se dohodly, že finanční prostředky budou věřitelem převedeny přímo na účet Ekonomických staveb do 16.03.2010. Byl dohodnut úrok 16 % ročně ode dne odepsání zapůjčené částky z účtu věřitele do dne jejího připsání zpět na účet věřitele. Úroky byly splatné čtvrtletně ode dne 31.05.2010, jistina byla splatná dne 16.08.2010. K zajištění pohledávky věřitele byla sjednána mezi stranami smluvní pokuta ve výši 40 % z jistiny pohledávky. V bodě 2.6 smlouvy se smluvní strany dohodly, že půjčka bude zajištěna směnkou vlastní vystavenou dlužníky na řad věřitele na částku ve výši 366.767,-Kč. Přitom smluvní strany berou za nesporné, že směnečná suma v sobě zahrnuje jistinu půjčky, smluvní úrok ode dne 17.03.2010 do splatnosti půjčky a smluvní pokutu ve výši 100.000,-Kč. Dále bylo dohodnuto, že v případě, kdy dlužníci neuhradí řádně celou jistinu a úroky, stane se ze směnky zajišťovací směnka platební. V bodě 2.8 smlouvy bylo sjednáno, že plnění dlužníků se započte nejprve na úroky a potom na jistinu, nedohodnou-li se strany jinak. Z žádosti žalovaných č. 2 a 3 ze dne 02.02.2010 soud zjistil, že žalovaní žádali Ekonomické stavby, aby společnost částku ve výši 335.505,-Kč, která byla na účet společnosti zaplacena z hypotečního úvěru, poukázala k rukám žalobce na úhradu jeho pohledávky zajištěné směnkou dle smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009 na úhradu II. a IV. zálohy dle smlouvy o dílo č. 07/433. Žalovaní dále žádali, aby byla částka nejdříve započtena na úhradu úroků a potom na jistinu. Z žádosti žalovaných č. 2 a 3 ze dne 24.08.2010 soud zjistil, že žalovaní žádali Ekonomické stavby, aby společnost částku ve výši 155.537,-Kč, která byla na účet společnosti zaplacena z hypotečního úvěru, poukázala k rukám žalobce na úhradu jeho pohledávky zajištěné směnkou dle smlouvy o půjčce ze dne 26.11.2007 na úhradu zálohy dle smlouvy o budoucí smlouvě č. 07/433. Žalovaní dále žádali, aby byla částka nejdříve započtena na úhradu úroků a potom na jistinu. Z žádosti žalovaných č. 2 a 3 ze dne 24.08.2010 soud zjistil, že žalovaní žádali Ekonomické stavby, aby společnost částku ve výši 154.085,-Kč, která byla na účet společnosti zaplacena z hypotečního úvěru, poukázala k rukám žalobce na úhradu jeho pohledávky zajištěné směnkou dle smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009 na úhradu části III. a části IV. zálohy dle smlouvy o dílo č. 07/433. Žalovaní dále žádali, aby byla částka nejdříve započtena na úhradu úroků a potom na jistinu. Z žádosti žalovaných č. 2 a 3 ze dne 24.08.2010 soud zjistil, že žalovaní žádali Ekonomické stavby, aby společnost částku ve výši 170.758,-Kč, která byla na účet společnosti zaplacena z hypotečního úvěru, poukázala k rukám žalobce na úhradu jeho pohledávky zajištěné směnkou dle smlouvy o půjčce ze dne 16.03.2010 na úhradu VI. zálohy dle smlouvy o dílo č. 07/433. Žalovaní dále žádali, aby byla částka nejdříve započtena na úhradu úroků a potom na jistinu. Žalovaný č. 2, tedy dlužník, u ústního jednání k výše uvedeným žádostem uvedl, že uvedené žádosti jim byly předloženy k podpisu pracovníky Ekonomických staveb s tím, že je musejí podepsat, jinak stavba nebude pokračovat a vystaví se různým sankcím, přičemž znění těchto listin jim předložených k podpisu nemohli jakkoli ovlivnit. ICM R Z kopií stavebního deníku včetně předávacího protokolu soud zjistil, že dne 24.04.2009 investor přebral základy a základovou konstrukci. Dne 21.07.2009 investor přebral stropní konstrukci. Dne 30.10.2009 investor přebral zdivo druhého nadzemního podlaží, příčky prvního nadzemního podlaží a druhého nadzemního podlaží a komín. Z potvrzení vydaného účetní Ekonomických staveb Alexandrou Lövyovou ze dne 25.05.2011 soud zjistil, že dlužníci uhradili 450.000,-Kč jako část 3. a 4. zálohy prostřednictvím půjčky poskytnuté od Davida anonymizovano -zdejšího žalobce a finanční prostředky byly poukázány přímo ve prospěch naší společnosti (spol. Ekonomické stavby s.r.o.) . Z fotokopie přílohy č. 12 výpisu z účtu Raiffeisenbank soud zjistil, že majitelem účtu jsou Ekonomické stavby s.r.o. a v bankovním výpise č. 11 za dobu od 08.03.2010 do 14.03.2010 je zřejmý údaj, že částka 8.000.000,-Kč (zmiňovaná žalobcem již v žalobě jako peněžní prostředky bez bližšího určení převedené pro potřeby Ekonomických staveb) se na účtu zmíněných Ekonomických staveb ocitla již dne 08.03.2010, tedy před sjednáním půjčky dne 16.03.2010. Z dopisu žalobce adresovaného spol. Ekonomické stavby s.r.o. k rukám Alexandry Lövyové ze dne 16.03.2010 soud zjistil, že žalobce dal příkaz společnosti a p. Lövyové k zaúčtování částky 250.000,-Kč ve prospěch dlužníků, a to na částečnou úhradu 6. zálohy dle smlouvy o dílo z platby ve výši 8.000.000,-Kč, která byla na účet společnosti převedena žalobcem dne 08.03.2010. Z rekapitulace splatnosti a skutečných úhrad sjednaných záloh ze smlouvy o dílo, kterážto byla vyhotovena dne 20.08.2013 právníkem Ekonomických staveb Mgr. Tomkem, soud zjistil, že záloha č. 1 ve výši 313.495,-Kč, splatná nejpozději dne 31.01.2009, byla uhrazena platbou ze dne 08.04.2009 ve výši 500.000,-Kč, která byla v částce 313.495,-Kč použita na úhradu zálohy. Záloha č. 2 ve výši 263.000,-Kč, splatná při dokončení základové desky dne 24.04.2009, byla uhrazena dne 08.04.2009 ve výši 500.000,-Kč, která byla v částce 186.505,-Kč použita na částečnou úhradu 2. zálohy, a dále platbou dne 12.08.2009 ve výši 148.500,-Kč, která byla v částce 76.495,-Kč použita na doplacení této zálohy. Záloha č. 3 ve výši 529.000,-Kč, splatná při dokončení obvodových a nosných stěn 1. nadzemního podlaží dne 23.07.2009, byla hrazena platbou ze dne 12.08.2009 ve výši 148.500,-Kč, která byla v částce 72.005,-Kč použita na částečnou úhradu této 3. zálohy, platbou ze dne 31.08.2009 ve výši 382.500,-Kč a půjčkou poskytnutou dne 25.09.2009 na základě smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009, která byla v částce 74.495,-Kč použita na doplacení této zálohy. Záloha č. 4 ve výši 452.702,-Kč, splatná při dokončení vodorovných konstrukcí a nadezdívek 2. nadzemního podlaží, byla hrazena dne 30.10.2009 na základě smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009, která byla v částce 375.505,-Kč použita na částečnou úhradu této zálohy, platbou ze dne 21.01.2010 ve výši 74.495,-Kč a platbou ze dne 21.01.2010 ve výši 391.000,-Kč, která byla v částce 2.702,-Kč použita na doplacení této zálohy. Záloha č. 5 ve výši 352.208,-Kč, splatná při provedení střešního pláště a osazení výplní otvorů obvodového pláště dne 05.01.2010, byla uhrazena platbou ze dne 21.01.2010 ve výši 391.000,-Kč, která byla v částce 352.208,-Kč použita na zaplacení této zálohy. Záloha č. 6 ve výši 298.649,-Kč, ICM R splatná při dokončení hrubých instalací vody, elektriky a kanalizace dne 06.01.2010, byla hrazena platbou ze dne 21.01.2010 ve výši 391.000,-Kč, která byla v částce 36.090,-Kč použita na částečnou úhradu této zálohy, půjčkou poskytnutou dne 16.03.2010 na základě smlouvy o půjčce ze dne 16.03.2010, která byla v částce 250.000,-Kč použita na částečnou úhradu této zálohy, a doplacena v částce 12.604,-Kč z přeplatku, který vznikl odsouhlasenými méněpracemi při předání díla dne 26.05.2010. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27.10.2015 č. j. 3 C 95/2012-259 soud zjistil, že ve věci žalobců Viktorie anonymizovano a Dalibora anonymizovano proti žalované spol. Ekonomické stavby s.r.o. Okresní soud Plzeň-sever rozhodl, že žalovaná společnost je povinna zaplatit žalobcům-zdejším žalovaným č. 2 a 3 částku ve výši 81.900,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. ode dne 26.04.2012 do zaplacení. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo č. 07/433 dne 10.12.2008 s dodatkem č. 1 ze dne 18.03.2010 na stavbu rodinného domu v termínu do 33 týdnů ode dne rozhodného pro běh lhůt k provedení díla. Dnem rozhodným pro běh lhůt byl den úhrady první zálohy, kterým byl den 08.04.2009, kdy byla žalobci-zdejšími žalovanými č. 2 a 3 uhrazena záloha ve výši 313.495,-Kč. K předání díla došlo na základě předávacího protokolu dne 26.05.2010. Žalobci-zdejší žalovaní č. 2 a 3 uplatnili proti žalované v žalobě nárok na smluvní pokutu ve výši 81.900,-Kč (450,-Kč x 182 dnů) za prodlení s dokončením díla. Žalobci-žalovaní č. 2 a 3 financovali výstavbu z půjček, které jim poskytl David anonymizovano -zdejší žalobce na základě smlouvy o půjčce ze dne 24.09.2009 ve výši 450.000,-Kč a smlouvy o půjčce ze dne 16.03.2010 ve výši 250.000,-Kč, dále z hypotečního úvěru od Hypoteční banky na základě smlouvy o poskytnutí předhypotečního úvěru ze dne 10.03.2009 ve výši 880.000,-Kč a na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 10.03.2009 ve výši 2.690.000,-Kč. Žalobci-žalovaní č. 2 a 3 zaplatili zálohy na cenu díla následovně: z půjčky od Davida anonymizovano -zdejšího žalobce ze dne 24.09.2009 částku 450.000,-Kč, z půjčky ze dne 16.03.2010 částku 250.000,-Kč, dále dne 08.04.2009 částku 500.000,-Kč, dne 12.08.2009 částku 148.500,-Kč, dne 21.01.2010 částku 74.495,-Kč, dne 21.01.2010 částku 391.000,-Kč, dne 27.01.2010 částku 333.505,-Kč a dne 24.08.2010 částku 480.000,-Kč, kdy podkladem pro placení těchto záloh byly faktury vystavené Ekonomickými stavbami s.r.o. Jednalo se o fakturu č. 200900395 ze dne 27.03.2009, splatnou dne 10.04.2009, na částku 500.000,-Kč zaplacenou dne 08.04.2009, fakturu č. 200901148 ze dne 23.07.2009, splatnou dne 06.08.2009, na částku 605.495,-Kč zaplacenou dne 12.08.2009, fakturu č. 200100015 ze dne 11.01.2010, splatnou dne 25.01.2010, na částku 391.000,-Kč zaplacenou dne 21.1.2010, fakturu č. 200902038 ze dne 18.11.2009, splatnou dne 15.02.2010, na částku 450.000,-Kč zaplacenou dne 25.09.2009 a fakturu č. 200100761 ze dne 22.06.2010, splatnou dne 06.07.2010, na částku 495.751,-Kč zaplacenou dne 26.05.2010. Údaje o datu zaplacení jednotlivých záloh a jejich zápočtech byly potvrzeny vyjádřením Ekonomických staveb s.r.o. ze dne 19.11.2012. Okresní soud ve svém právním hodnocení věci odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19.08.2015 č. j. 15 Co 265/2015-201, který se zabýval obdobným případem. Dle tohoto rozhodnutí lze přiznat žalobcům-zdejším žalovaným č. 2 a 3 ochranu v tom smyslu, že je třeba akceptovat jejich jednání spočívající v úhradě záloh na cenu díla ve lhůtách stanovených žalovaným-spol. Ekonomické stavby s.r.o. jako zhotovitelem v jím vystavených fakturách jako zcela respektující smluvní ujednání ve smlouvě o dílo. V důsledku prodlení společnosti se zaplacením jedné ze záloh ceny díla o 6 dnů se společnosti prodloužila lhůta k dokončení díla také o 6 dnů. Došlo tak k prodlení se ICM R zhotovením díla po dobu 176 dnů (182-6). Žalobcům-zdejším žalovaným č. 2 a 3 tudíž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 79.200,-Kč. Soud vzal dále za prokázáno, že financování smlouvy o dílo zajišťovala pro žalobce-zdejší žalované č. 2 a 3 spol. Ekonomické stavby s.r.o. jak prostřednictvím půjček od jejího jednatele Davida anonymizovano -zdejšího žalobce, které zprostředkovávala zaměstnankyně společnosti Lucie Mečlová, tak z hypotečního úvěru, který zprostředkovávala Radka Nováková. Úvěr pro žalobce-zdejší žalované č. 2 a 3 zpracovávali zaměstnanci společnosti na žádost obchodního partnera, Gepard Finance (pana Lebla); přitom jediným podkladem, na jehož základě bylo povoleno čerpat úvěr, byly faktury vystavované žalovanou spol. Ekonomické stavby s.r.o. Společnost tedy mohla ovlivnit jak obsah hypotečních smluv a smluv o půjčce s jejím jednatelem, tak obsah smlouvy o dílo a nastavit podmínky tak, aby to pro ni bylo výhodné. Okresní soud dále zjistil, že zdejší žalovaní č. 2 a 3 podepisovali společnosti na předem připravených tiskopisech žádosti, aby zálohy zaplacené z hypotečního úvěru byly poukázány Davidu anonymizovano -zdejšímu žalobci na úhradu jeho pohledávky zajištěné směnkou dle smlouvy o půjčce a započteny nejprve na úroky a pak na jistinu. Financování smlouvy bylo naprosto nepřehledné a zdejší žalovaní č. 2 a 3 se v něm nebyli schopni orientovat. Fakturované částky neodpovídaly zálohám sjednaným ve smlouvě ani co do výše, ani co do času. Teprve z přehledu uvedeného dne 19.11.2012 vyplynulo, kolik z částky vyfakturované společností bylo započteno na konkrétní zálohu podle smlouvy. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že smlouva o dílo č. 07/433 je v části čl. IV odst. 1 týkající se splatnosti záloh v návaznosti na dokončení jednotlivých etap díla neplatná podle § 39 OZ pro rozpor s ust. § 52 a násl. OZ o spotřebitelských smlouvách a pro rozpor s dobrými mravy. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.03.2016 č. j. 64 Co 27/2016-294 soud zjistil, že Krajský soud v Plzni rozhodl ve věci žalobců Viktorie anonymizovano a Dalibora anonymizovano proti žalované spol. Ekonomické stavby s.r.o. tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, z kterého vyplývá, že účastníci řízení uzavřeli dne 10.12.2008 smlouvu o dílo ve znění dodatku č. 1 ze dne 18.03.2010, v níž se spol. Ekonomické stavby s.r.o. zavázala provést pro žalobce-zdejší žalované č. 2 a 3 stavbu domu za cenu ve výši 2.618.524,-Kč do 33 týdnů ode dne úhrady první zálohy. V čl. II smlouvy se strany dohodly, že předmět díla bude proveden v etapách, které jsou zároveň kontrolními termíny pro objednatele. V čl. IV bodu 1 smlouvy ve znění dodatku č. 1 se strany dohodly, že cena díla bude placena převodem na bankovní účet zhotovitele či v hotovosti formou záloh a dohodly výši záloh a jejich splatnost v návaznosti na každou dokončenou etapu. Pro případ prodlení zhotovitele s dokončením díla o více než 30 dnů byla smluvena v čl. VIII odst. 1 písm. a) smlouvy pokuta ve výši 450,-Kč za každý den prodlení. Podle čl. IV bod 4 v případě prodlení objednatele s úhradou záloh se prodlužuje automaticky termín plnění díla a zhotovitel není po dobu prodlení objednatelem se splněním jeho závazků v prodlení s plněním svých závazků. Podle čl. IV. odst. 5 splatnost sjednaných záloh nastává dnem dokončení příslušné části stavby v souladu s ustanovením čl. IV odst. 1. Splatnost jednotlivých záloh podle čl. IV odst. 1 není dotčena splatností dílčích faktur, které zhotovitel vystaví pouze na žádost objednatele za účelem čerpání hypotečního úvěru . Za situace, že 1. záloha byla zaplacena dne 08.04.2009, jak bylo mezi účastníky nesporné, při řádném běhu událostí mělo k dokončení díla dojít dne 25.11.2009, ve skutečnosti se tak stalo až dne 26.05.2010. Spol. Ekonomické stavby s.r.o. si byla od počátku vědoma, že žalobci nemají žádné prostředky ke stavbě a ICM R dokonce ani ke koupi pozemku, a přesto s nimi i za takové situace spolupráci navázala a smlouvu o dílo uzavřela. Nelze rovněž přehlédnout personální propojení s podnikatelem Davidem anonymizovano -zdejším žalobcem, operativně a ochotně poskytujícím půjčky s vysokým úrokem nesolventním klientům společnosti. Pokud tedy zdejší žalovaní č. 2 a 3 byli v prodlení s úhradou záloh, stalo se tak v důsledku zavinění žalované společnosti, ať již úmyslného nebo nedbalostního, neboť žalobcům-zdejším žalovaným č. 2 a 3 ke včasnému splnění jejich závazku neposkytla součinnost. Tato součinnost spočívala v zabezpečení bezproblémového financování nákupu pozemku a stavby domu. Soud tak dospěl k závěru, že požadavek zdejších žalovaných č. 2 a 3 na zaplacení smluvní pokuty za 182 dní prodlení s předáním díla v trvání od 26.11.2009 do 26.05.2010 je oprávněný. Přestože podle čl. VIII bod 1 a) smlouvy nárok na smluvní pokutu začíná teprve 31. dnem následujícím po sjednaném termínu dokončení díla, považuje odvolací soud toto ujednání podle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 3 písm. b) OZ za absolutně neplatné. Ujednání totiž žalobce-zdejší žalované č. 2 a 3 omezovalo při uplatnění jejich nároku na smluvní pokutu a znamenalo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, když podle čl. VIII bod 1 c) smlouvy byla žalovaná společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu již od prvního dne prodlení s úhradou záloh. Za této situace tak žalobci mají nárok na smluvní pokutu také počínaje prvním dnem prodlení žalované s předáním díla, k němuž mělo dojít dne 26.11.2009, a tedy nikoli až 31. dnem. Ze sdělení Hypoteční banky adresovaného Policii ČR, Službě kriminální policie a vyšetřování v Plzni z 26.08.2013 (předloženého žalobcem!) soud zjistil, že dle sdělení Hypoteční banky byl úvěr osobám Dalibor a Viktorie anonymizovano poskytnut na základě smluv z 09.03.2009, kdy zprostředkovatelem úvěru byl Miroslav Lebl, Gepard Finance a.s. a úvěr dopracoval Ladislav Hejzek, pobočka Plzeň. Pro přehlednost na tomto místě soud uvádí souhrnný závěr o skutkovém stavu: Žalovaní č. 2 a 3 a Ekonomické stavby s.r.o., za kteroužto společnost jednal jako její jednatel žalobce, uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, kterou bylo ujednáno, že strany dne 30.06.2008 uzavřou smlouvu o dílo s předmětem plnění v podobě zhotovení stavby rodinného domu za cenu díla v rozsahu cca 2.150.000,-Kč. Cena díla měla být hrazena v přiměřených zálohách stanovených časovým harmonogramem prací a splátkovým kalendářem, který měl být součástí smlouvy o dílo. Žalovaní č. 2 a 3 měli dle smlouvy zaplatit do 30 dnů od podpisu smlouvy zálohu ve výši 170.000,-Kč, která měla být vyúčtována ve smlouvě o dílo a z konečné ceny díla odečtena. Záloha měla být uhrazena prostřednictvím úvěru . Žalobce a Ekonomické stavby byli informováni o tom, že dlužníci neměli významné peněžní prostředky. Stavba domu, prováděná Ekonomickými stavbami, tak měla být fakticky financována z hypotečního úvěru. Ekonomickým stavbám a žalobci bylo známo, jakým způsobem a jakým mechanismem banky uvolňují prostředky ze sjednaného hypotečního úvěru, neboť dle názoru soudu je notorietou, kterou netřeba prokazovat, že v případě poskytnutí hypotečního úvěru na stavbu (nikoli koupi) rodinného domu banky postupují tak, že dílo financují postupně, a to na základě stavebníky předložených dokladů o vyhotovení ucelené části rodinného domu (např. základová deska, obvodové zdivo 1. podlaží, obvodové zdivo 2. podlaží atd. apod.). Žalobce ve svém dvojjediném postavení fyzické osoby a jednatele Ekonomických staveb tedy přinejmenším rámcově věděl, jakým způsobem a jakým mechanismem budou uvolňovány prostředky z dlužníky sjednaného hypotečního úvěru (byť hypoteční úvěr byl sjednán až po ICM R uzavření smlouvy o dílo), a to při znalosti tohoto mechanismu získané v souvislosti s jinými případy zajišťování financování staveb. Při znalosti tohoto mechanismu (aniž by bylo nutné znát konkrétní obsah hypoteční smlouvy, v daném případě dlužníky sjednané s Hypoteční bankou a. s.) žalobce ve svém dvojjediném, resp. dvoudomém postavení předložil dlužníkům k akceptaci smlouvu o dílo. Dne 10.12.2008 uzavřely Ekonomické stavby, za které jednal opět žalobce, s dlužníky smlouvu o dílo, v níž se Ekonomické stavby zavázaly provést pro žalované č. 2 a 3 stavbu rodinného domu za cenu 2.618.524,-Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že dílo bude provedeno v etapách, které jsou zároveň kontrolními termíny pro objednatele. Dále byly ve smlouvě rozepsány jednotlivé etapy a lhůty ke zhotovení. Zálohy na cenu díla měly být placeny vždy při dokončení určité etapy (tedy v okamžiku dokončení příslušné etapy). Dne 10.03.2009 uzavřeli žalovaní č. 2 a 3 jako dlužníci s Hypoteční bankou a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru o objemu 2.690.000,-Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že čerpání hypotečního úvěru bude umožněno průběžně, nicméně čerpání bylo dohodnuto tak, že banka uvolní prostředky k úhradě závazků dlužníků na základě vystavených dokladů, kteréžto doklady musejí dlužníci předat bance spolu se svým písemným souhlasem s čerpáním úvěru podepsaným podle podpisového vzoru, načež banka uvolní finanční prostředky nejpozději do pěti pracovních dnů. V podstatě se tak okamžikem dokončení příslušné části stavby ocitli žalovaní č. 2 a 3 nevyhnutelně v prodlení, když na základě disproporce mezi obsahem hypoteční smlouvy a smlouvy o dílo muselo nutně dojít k situaci, že dlužníci nebudou schopni bez prodlení splnit své závazky k úhradě příslušné etapy stavby v okamžiku jejího dokončení. Žalobce ve svém dvoudomém postavení této disproporce využil tím, že dlužníkům nabídl smlouvu o půjčce zajištěnou smluvními pokutami a směnkou. Žalobce 16.03.2010 formálně uzavřel s dlužníky smlouvu o půjčce, kterou se zavázal poskytnout žalovaným půjčku ve výši 250.000,-Kč, účelově vázanou na financování části 6. zálohy dle čl. IV. odst. 1 b) smlouvy o dílo. Finanční prostředky měly být věřitelem převedeny přímo na účet Ekonomických staveb s.r.o. Dle smlouvy o půjčce byl dohodnut 16% roční úrok a k zajištění pohledávky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 40 % z jistiny pohledávky. Půjčka byla zajištěna směnkou vlastní vystavenou žalovanými č. 2 a č. 3 na řad věřitele na částku 366.767,-Kč. Při podpisu smlouvy o půjčce žalobce neposkytl žalovaným č. 2 a 3 reálně žádné finanční prostředky. Přímo z žaloby pak plyne, že žalobce již 08.03.2010, tedy přede dnem uzavření smlouvy o půjčce s žalovanými (16.03.2010), převedl své vlastní peníze v objemu 8.000.000,-Kč na účet Ekonomických staveb, převedl tedy zmíněnou částku 8.000.000,-Kč na účet Ekonomických staveb bez právního důvodu před podpisem smlouvy o půjčce. Následně pak pouze vytvořil coby statutární orgán Ekonomických staveb příkaz k tomu, aby z žalobcem předem poskytnutých peněz v objemu 8.000.000,-Kč byla následně v návaznosti na uzavření smlouvy o půjčce s dlužníky část tohoto objemu peněz ve výši 250.000,-Kč zaúčtována na vrub dlužníků. Dne 07.05.2014 zahájil soud insolvenční řízení ve věci žalovaných č. 2 a 3. Usnesením soudu ze dne 20.06.2014 č. j. KSOS 36 INS 12666/2014-A9 byl zjištěn úpadek žalovaných č. 2 a 3, insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná č. 1 a soud povolil řešení úpadku formou oddlužení. Žalobce přihláškou P4 přihlásil do insolvenčního řízení své 4 pohledávky. Přitom dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná v celkové výši 376.510,-Kč, představující jistinu ve výši 196.886,-Kč a příslušenství ve výši 179.624,-Kč, s právním důvodem vzniku směnka vlastní vystavená dne 16.03.2010 na částku 366.767,-Kč. Pohledávka byla insolvenční správkyní popřena z důvodu neexistence pohledávky a sjednání smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy. Dílčí pohledávka č. 3 byla přihlášena jako ICM R nezajištěná a nevykonatelná v celkové výši 156.132,-Kč, představující jistinu ve výši 96.886,-Kč a příslušenství ve výši 59.246,-Kč, s právním důvodem vzniku smlouva o půjčce ze dne 16.03.2010 na částku ve výši 250.000,-Kč. Insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 3 z důvodu neexistence pohledávky a duplicitně uplatněného nároku. Žalobce dále do insolvenčního řízení přihlásil dílčí pohledávku č. 4 nezajištěnou a nevykonatelnou v celkové výši 106.991,-Kč, představující jistinu ve výši 100.000,-Kč a příslušenství ve výši 6.991,-Kč, z titulu smluvní pokuty. Insolvenční správkyně popřela pohledávku č. 4 ze stejných důvodů jako výše uvedenou pohledávku č. 3. Dlužníci pohledávky žalobce neuznali. Žalobce na základě poučení insolvenční správkyně podal předmětnou žalobu. V době prvního rozhodování soudu o žalobě 20.04.2016 nebylo mezi účastníky žádného sporu o tom, že veškeré náklady stavby objednané dlužníky měly být zaplaceny z hypotečního úvěru dlužníků, tedy že financování nákladů na cenu stavby dle smlouvy o dílo bylo zajištěno prostřednictvím hypotečního úvěru, který byl za tím účelem dlužníky sjednán. Konstatování uvedené v předchozím odstavci žalobce zpochybnil obsahem svého souhrnného vyjádření z 06.06.2017, kdy v bodě 4. uvedl, že je nesprávný skutkový závěr, že žalovanými vyřízený hypoteční úvěr 2.690.000,-Kč postačoval na financování ceny díla 2.618.524,-Kč- k vyvrácení tohoto skutkově odporujícího závěru postačuje porovnat cenu díla (2.618.524,-Kč) a výši hypotečního úvěru (2.690.000,-Kč), jehož čerpání bylo zatíženo refinancováním půjčky na pozemek 380.000,-Kč a částkou 193.126,40 Kč, kterou žalovaní uhradili z hypotečního úvěru na sjednaný 16% úrok půjček poskytnutých od žalobce. Do stavby mohlo být z hypotečního úvěru použito toliko 2.116.873,60 Kč (2.690.000-380.000-193.126,40) . Je tedy zjevné, že dle tvrzení samotného žalobce úvěr 2.690.000,-Kč nepostačoval k financování ceny díla 2.618.524,-Kč mj. také z důvodu, že z hypotečního úvěru (v rozporu s účelovým vymezením hypotečního úvěru) byly uhrazeny na základě dokladů Ekonomických staveb s.r.o. také pohledávky žalobce v objemu 193.126,40 Kč z titulu úroku podle smluv o půjčkách, které žalobce ve svém dvoudomém postavení nabídl dlužníkům za účelem překlenutí nesouladu mezi termíny splatnosti jednotlivých etap díla dle smlouvy o dílo a termíny čerpání hypotečního úvěru použitého k (jakékoli) stavbě (nikoli koupi) objektu bydlení. Přitom bylo prokázáno, že žalobce ve zmíněném dvoudomém postavení přiměl dlužníky k podpisu žádostí , kterými dlužníci požádali o to, aby peníze, Hypoteční bankou vyplacené Ekonomickým stavbám coby účelově vázané prostředky určené na stavbu rodinného domu dlužníků, byly převedeny na úhradu závazků dlužníků vůči žalobci, které vznikly z titulu smlouvy o půjčce, a to nejprve na úroky a poté na jistinu. Z hlediska skutkového nutno dále uvést, že v době předchozího rozhodování soudu o věci samé 20.04.2016 soud ve věci provedl rozsáhlé komplexní dokazování a nezůstal žádný důkaz, který by nebyl proveden, ač jeho provedení účastníci navrhli. Ve svém souhrnném podání z 06.06.2017 žalobce navrhl provedení dalších důkazů, kdy tyto ovšem z podstatné části již byly provedeny v předchozím průběhu řízení, nicméně soud je zopakoval z těch stejnopisů listin, které žalobce přílohou svého podání učinil. Přitom nebylo zjištěno žádného rozdílu mezi zněním uvedených listin tak, jak byly čteny v předchozím průběhu řízení, oproti listinám žalobcem (znovu) aktuálně předloženým, kdy k výslovnému ICM R dotazu soudu žalobce ani netvrdil, že by se mezi uvedenými listinami jakékoli disproporce měly vyskytovat. Dále žalobce navrhl provedení následujících důkazů: a) Důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení. Zástupce žalobce k dotazu soudu u ústního jednání uvedl, že žalobce by měl být vyslechnut ve vztahu k těm závěrům značně překvapivým, ke kterým soud prvního stupně dospěl v předchozím rozsudku, tzn. že z jeho strany šlo o nepoctivé jednání. Aniž soud má potřebu v této souvislosti řešit, zda je přípustný důkaz účastnickou výpovědí k vyvrácení právního závěru soudu, soud především konstatuje, že tento důkaz ve věci nebylo možno provést, neboť jeho provedení samotný žalobce zmařil tím, že se k nařízenému ústnímu jednání, ke kterému byl osobně řádně a včas předvolán, bez důvodné a včasné omluvy nedostavil (předvolání bylo žalobci doručeno 18.05.2017, přičemž jeho omluva (č.l. 201) byla soudu doručena 09.06.2017 s textem: Omlouvám se tímto zdvořile z účasti na nařízeném jednání před nadepsaným soudem na den 13.6.2017 8:20 hodin a zdvořile žádám o výslech mé osoby prostřednictvím dožádaného soudu. Nařízeného jednání se nemohu zúčastnit z důvodu zahraniční cesty. Ve vztahu k uvedené omluvě soud konstatuje, že nebyla soudu doručena včas, tedy v návaznosti na okamžik doručení předvolánky, a vůbec tedy není zřejmé, zda uvedená překážka vznikla až dodatečně, nebo existovala již před doručením předvolání. Dále není uveden žádný konkrétní důvod omluvy a konečně není omluva doložena ani žádnými listinami. Uvedenou omluvu tedy soud hodnotí jako nedůvodnou a navíc nikoli jako včasnou, a to s ohledem na časový odstup od doručení předvolání do vyhotovení a následného doručení omluvy soudu. Uvedený důkaz tedy proveden nebyl, neboť samotný žalobce zmařil možnost jeho provedení a v tomto řízení provedení důkazu výslechem žalobce naprosto není podstatné pro dále uvedené právní posouzení věci, resp. ani případná další skutková tvrzení žalobce by nebyla jakkoli způsobilá změnit závěr o skutkovém stavu a zejména níže uvedené právní hodnocení věci. b) Důkaz výslechy svědků Miroslava Lebla, Ladislava Hejzka-hlavního úvěrového analytika Hypoteční banky v Plzni-a Olgy Nováčkové, úvěrové analytičky Hypoteční banky, vše k prokázání tvrzení, že v době sjednávání smlouvy o dílo žalobce neznal konkrétní obsah smlouvy o hypotečním úvěru, kterou dlužníci sjednali s Hypoteční bankou. Provedení těchto důkazů soud považuje za zcela zřejmě nadbytečné, neboť již z faktu, že smlouva o dílo byla účastníky sjednána dříve, než následně byla sjednána smlouva o hypotečním úvěru, plyne, že žalobce skutečně nemohl znát konkrétní obsah konkrétní smlouvy dlužníky s Hypoteční bankou uzavřené, neboť je zjevné, že v době podpisu smlouvy o dílo smlouva o hypotečním úvěru ještě neexistovala, resp. nebyla dlužníky sjednána. Jak již uvedeno výše, sekundární právní posouzení soudu není odvislé od toho, že by žalobce ve svém dvojjediném postavení fyzické osoby a statutárního orgánu Ekonomických staveb znal konkrétní obsah hypoteční smlouvy sjednané dlužníky s Hypoteční bankou, ale je obecně známou skutečností (až snad notorietou, kterou netřeba prokazovat), že v případě sjednávání hypotečních smluv nikoli na koupě, ale na výstavbu objektů bydlení pro fyzické osoby je čerpání hypotečního úvěru uvolňováno postupně v návaznosti na předložení dokladů o ICM R dokončení příslušné etapy stavby. Platí tedy, že níže uvedený závěr soudu o nepoctivém jednání žalobce není nikterak odvislý od toho, že by žalobci musel být znám konkrétní obsah smlouvy o hypotečním úvěru, kterou dlužníci sjednali až v době po podpisu vlastní smlouvy o dílo; postačuje totiž rámcová znalost toho, jakým způsobem kterákoli banka poskytující hypoteční úvěry na výstavbu objektů bydlení postupuje při uvolňování peněžních prostředků ze sjednaného úvěru. Z uvedeného rezultuje závěr, že výslechy svědků Lebla, Hejzka a Nováčkové jsou zcela nepotřebné pro zjištění skutkového stavu, resp. okolnosti, jež měly být prokázány jejich výslechem, jsou pro níže uvedené právní posouzení věci zcela nepodstatné. Žalovaní č. 2 a 3 ve své replice k souhrnnému vyjádření žalobce z 06.06.2017 navrhli provést důkaz rovněž účastnickým výslechem žalobce, přičemž tento důkaz nebylo možno provést z důvodu již výše uvedeného. Dále žalovaní č. 2 a 3 soudu předestřeli k úvaze, zda nevyslechnout svědky Lucii Mečlovou (pracovnice žalobce), Radku Novákovou (pracovnice žalobce), Tomáše Radolfa (pracovník žalobce) a rovněž žalobcem navržené svědky Nováčkovou a Hejzka. Bez ohledu na to, zda svědci Mečlová, Nováková a Radolf jsou zaměstnanci žalobce, či spíše jsou zaměstnanci Ekonomických staveb, soud považuje jejich výslech za nadbytečný, neboť rovněž tito měli být vyslechnuti především k okolnostem financování díla ze strany dlužníků, přičemž v tom rozsahu, v jakém soud vzal za prokázané příslušné okolnosti, se jejich výslech jeví nepotřebným pro níže uvedené právní posouzení věci. Ve vztahu k důkaznímu návrhu na výslech svědků Nováčkové a Hejzka soud odkazuje na již výše uvedené v souvislosti s obdobným důkazním návrhem ze strany žalobce. Z hlediska skutkového soud konečně dodává, že vědom si zásady bezprostřednosti dokazování, pro účely tohoto rozhodnutí nečiní žádná skutková zjištění z protokolů o jednáních před Okresním soudem Plzeň-sever z 23.07.2015 a 31.07.2014 o výslechu svědků Hejzka, Mečlové a Radky Novákové. Skutková zjištění z těchto protokolů se podávající totiž pro závěr o skutkovém stavu a tomu přiléhající adekvátní právní hodnocení nejsou potřebné, a to z těchže důvodů, které byly soudem vyjeveny v souvislosti s odůvodněním, proč neprovedl důkaz výpověďmi zmíněných svědků přímo v tomto řízení k návrhu účastníků. Soud zhodnotil všechny důkazy každý jednotlivě a následně je pak všechny zhodnotil v jejich vzájemném souhrnu a komplexní souvislosti a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je uveden u jednotlivých zmíněných dílčích důkazních prostředků a následně pak i shrnut uceleným způsobem výše. Pokud není výše uveden některý důkazní prostředek, kterým byl u jednání proveden důkaz, není zmíněný důkazní prostředek citován v tom případě, kdy soud jeho obsah neshledal podstatným pro učinění závěru o skutkovém stavu tak, jak je uveden výše. Dle § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních ICM R soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Soud aplikoval na výše uvedený zjištěný skutkový stav právní úpravu ve stavu do 31.12.2013, neboť veškerá právní jednání a nároky z nich vzniklé byly realizovány za účinnosti právní úpravy platné před rekodifikací soukromého práva k 01.01.2014 a podle přechodných ustanovení občanského zákoníku 2014 tak nutno podrobit zjištěný skutkový stav aplikaci norem platných a účinných do 31.12.2013. V rámci právního hodnocení věci nutno na prvním místě zdůraznit, že ust. § 657 OZ upravující smlouvu o půjčce tak, jak je dlouhodobě vykládáno teorií i praxí, stojí zcela jednoznačně na závěru, že se jedná o reálný kontrakt. Z uvedeného konstatování o reálnosti kontraktu plyne, že zmíněná smlouva nabude účinnosti a svého naplnění nikoli v okamžiku akceptace zmíněného ujednání smluvními stranami, ale až v okamžiku reálného plnění smlouvy, tedy v okamžiku, kdy věřitel přenechá dlužníkovi věci druhově určené, zejména peníze. Účinnosti tedy nabývá smlouva o půjčce až okamžikem reálného přenechání smluveného plnění věřitelem do dispozice dlužníka. Podstatou reálnosti zmíněného kontraktu je tedy to, že dojde k přesunu držby půjčených věcí od věřitele k dlužníkovi za současného vzniku závazku dlužníka druhově určené věci po uplynutí smluvené doby vrátit věřiteli. Již přímo z žalobních tvrzení uvedených v žalobě plyne, že v daném případě nebyla mezi účastníky reálně uzavřena smlouva o půjčce, neboť nedošlo k reálnému přesunu peněz od Davida anonymizovano jako věřitele do sféry dispozice či jinak ve prospěch dlužníků. Již v žalobě je totiž uvedeno, že žalobce vždy převede jednorázově určitou větší finanční částku (např. v tomto případě 8.000.000,-Kč) za účelem poskytnutí takových půjček na účet společnosti Ekonomické stavby s.r.o., která je pak v účetnictví společnosti Ekonomické stavby vedena na účtu č. 379 účetní osnovy. Na základě pokynů žalobce, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce s konkrétním zákazníkem, pak účetní Ekonomických staveb zúčtuje z tohoto účtu č. 379 konkrétní finanční částku, kterou žalobce zákazníkovi půjčil (v daném případě 250.000,-Kč). V průběhu dokazování pak vyšlo najevo, že zatímco částka 8.000.000,-Kč byla na účet Ekonomických staveb přesunuta z účtu jednatele Ekonomických staveb Davida anonymizovano 08.03.2010, zmíněná smlouva o půjčce mezi Davidem anonymizovano a dlužníky byla uzavřena až 16.03.2010. Byť účastníci smlouvy byli zajedno v tom, že půjčka má být realizována poskytnutím uvedených peněz žalobce přímo Ekonomickým stavbám, k tomuto poskytnutí nedošlo. Již v době sjednání smlouvy o půjčce totiž předmětné peníze ležely na účtu Ekonomických staveb v celkovém objemu 8.000.000,-Kč a v souvislosti se sjednáním půjčky dne 16.03.2010 nedošlo k přesunu žádných dalších peněz od žalobce na účet Ekonomických staveb. Fakt pouhé účetní operace dle názoru soudu nelze přiléhavě interpretovat jako poskytnutí peněz ve smyslu naplnění reálnosti kontraktu coby definičního znaku naplněné smlouvy o půjčce. Jiná situace by nastala v okamžiku, kdy žalobce by Ekonomickým stavbám poskytl zmíněných 8.000.000,-Kč až poté, co mezi žalobcem a dlužníky byla uzavřena smlouva o půjčce, za současného pokynu žalobce Ekonomickým stavbám z převedené částky zaúčtovat příslušnou část ve prospěch splnění závazků dlužníků vůči Ekonomickým stavbám. V daném případě však takto nebylo postupováno-bylo naopak prokázáno již výše zmíněné (a s ohledem na zmíněné žalobní tvrzení o tom není ani žádného sporu), že žalobce jako jednatel Ekonomických staveb poskytl této společnosti finanční obnos 8.000.000,-Kč bez ICM R konkrétního určení a teprve následně, poté, co žalobce jako fyzická osoba uzavřel s dlužníky smlouvu o půjčce, dal pokyn k účetnímu převodu již předem poskytnuté částky na vrub dlužníků, resp. jinak (synonymně) vyjádřeno: z hlediska Ekonomických staveb ve prospěch dlužníků, aniž ovšem v souvislosti s uzavřením půjčky jakoukoli reálnou hodnotu žalobce jako fyzická osoba dlužníkům anebo společnosti Ekonomické stavby poskytl. Soud tedy stojí na závěru, že žalobce jako fyzická osoba poskytl společnosti, ve které byl jednatelem, 08.03.2010 bez jakéhokoli bližšího určení částku 8.000.000,-Kč s tím, že pro využití této částky se bude hledat důvod až později. Naopak v souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce mezi žalobcem a dlužníky 16.3.2010 k žádnému přesunu peněz od žalobce ke dlužníkům, ale ani od žalobce k Ekonomickým stavbám nedošlo. Lze tedy shrnout, že ačkoli bylo prokázáno, že mezi žalobcem a dlužníky byla 16.03.2010 uzavřena formálně bezvadná smlouva o půjčce (resp. smlouva, v níž nebyly samy o sobě shledány důvody její absolutní neplatnosti), přesto nebyla uvedená smlouva reálně naplněna a žalobce v souvislosti s ní neposkytl Ekonomickým stavbám jako odlišnému subjektu ani dlužníkům (coby dlužníkům jak insolvenčním, tak dlužníkům obligačním ze smlouvy o půjčce) žádné plnění, které by se nově dostalo do sféry dispozice Ekonomických staveb jako plnění dlužníků. Pouhý fakt účetní operace založené na tom, že k pokynu žalobce coby jednatele Ekonomických staveb byla část ladem ležících peněz žalobce 8.000.000,-Kč na účtech jím ovládané společnosti účetně zaúčtována na vrub dlužníků jako jejich plnění dle smlouvy o dílo, není reálným plněním reálného kontraktu upraveného ust. § 657 OZ vykládaného dlouhodobě ustáleným a nerozporným způsobem. Nutno tedy dojít k závěru, že smlouva o půjčce jako reálný kontrakt nikdy platně nevznikla, neboť nedošlo k reálnému převodu zapůjčené částky. Jsou-li tedy přihláškou P4/3, 4 podmíněně přihlášeny pohledávky žalobce pro případ, že by přihláška P4/2 (kterou bylo přihlašováno ze směnky) byla účinně popřena, nelze než konstatovat, že přihlášení pohledávek P4/3 a P4/4 je nedůvodné, neboť dlužníkům vůbec nevznikl dluh, který zmíněnými přihláškami žalobce do insolvenčního řízení dlužníků přihlásil (podmíněně pro případ účinného popření pohledávky ze směnky, kdy tato pohledávka je evidována pod č. P4/2). Pod přihláškou P4/3 je přihlášena částka 96.886,-Kč jako zůstatek jistiny dle zmíněné smlouvy o půjčce a smluvní úrok ve výši 59.246,-Kč. Pod P4/4 je pak přihlášena smluvní pokuta v celkové výši 100.000,-Kč a zákonný úrok z uvedené částky 6.991,-Kč. Je-li přitom z výše uvedeného zřejmé, že smlouva o půjčce v daném případě nebyla reálně poskytnuta, je zjevné, že dlužníkům nikdy nevznikl závazek žalobci údajně půjčenou jistinu vrátit. Není-li závazku k vrácení jistiny, protože tento závazek nikdy nevznikl, nemůžou být důvodné ani nároky vznášené z titulu smluvní pokuty uplatněné pro případ včasného nevrácení jistiny a ani nároky z titulu úroků z prodlení, ať už smluvních ve vztahu k jistině, či zákonných ve vztahu ke smluvní pokutě. Lze tedy uzavřít, že z titulu nenaplnění smlouvy o půjčce, resp. důvodu, že smlouva o půjčce nebyla reálně naplněna, nevznikly žalobci nároky uplatněné jím pod přihláškou P4/3 a P4/4 a z tohoto hlediska tedy popření zmíněných pohledávek žalovanou insolvenční správkyní bylo v plném rozsahu důvodné. Soud se ztotožňuje i s důvodem popření pohledávky, který je stručně formulován především jako neexistence pohledávky. ICM R Dílčí přihláškou pohledávky P4/2 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku z titulu směnky zajišťovací, znějící na částku 366.767,-Kč, zajišťující zmíněnou smlouvu o půjčce z 16.03.2010 účelově určenou na financování 6 části zálohy dle smlouvy o dílo 07/433. Na uvedenou směnku bylo dle tvrzení žalobce plněno 170.758,-Kč, z toho 153.114,20 Kč na jistinu a 17.643,80 Kč na úrocích. Přihláškou P4/2 je tak přihlášeno 96.886,-Kč jako zůstatek nevrácené jistiny půjčky a 100.000,-Kč jako smluvní pokuta za včasné nevrácení jistiny dle zmíněné smlouvy o půjčce. Byť směnka je charakterizována jako dlužnický dokonalý cenný papír nekauzální povahy, kdy v případě směnky zajišťovací je její právní osud dokonce nezávislý na právním osudu zajišťované pohledávky, v daném případě nelze přehlédnout, že bylo prokázáno, že žádný závazek žalovaným č. 1 a 2 jako dlužníkům uvedeným ve smlouvě o půjčce nevznikl, neboť žalobce nesplnil svůj závazek dlužníkům či s jejich souhlasem a v jejich prospěch jiné osobě poskytnout sjednaný objem půjčky. Bylo-li prokázáno, že reálně dlužníkům žádný závazek nevznikl, je zjevné, že ani směnka nemůže zajišťovat neexistující závazek, a soud tuto skutečnost v daném případě nemůže pominout přes to, jaké charakteristické vlastnosti směnka má. Ani směnkou totiž nelze zajistit neexistující dluh, resp. směnkou nelze zajistit nedluh. S ohledem na uvedené tedy soud konstatuje, že rovněž pohledávky přihlášené pod č. P4/2 dle názoru soudu nebyly přihlášeny důvodně a že je tedy insolvenční správkyně důvodně popřela z důvodu neexistence zajišťované pohledávky (vedle namítané nepřiměřené výše smluvní pokuty). V souvislosti s uvedeným soud konstatuje, že jestliže bylo prokázáno, že nevznikl dluh, který měl být zajištěn zajišťovací směnkou, není možno považovat za důvodně přihlášenou pohledávku z titulu zmíněné zajišťovací směnky, byť směnka je nekauzálním cenným papírem. Opačný závěr by byl dle názoru soudu příkře formalistický a jako takový by nemohl obstát v testu ústavně konformní aplikace práva, neboť není-li na základě komplexního dokazování žádných pochyb o tom, že závazek nevznikl, nemůže vzniknout ani samostatný nekauzální závazek ze zajišťovací směnky vztahující se k zajištění onoho neexistujícího závazku. Výrokem č. I. tohoto rozhodnutí tedy soud zamítl žalobu na určení, že je pohledávkou po právu dílčí pohledávka žalobcem přihlášená pod č. P4/2 z titulu zajišťovací směnky z 16.03.2010. Výrokem č. II. tohoto rozhodnutí pak soud s ohledem na uvedené zamítl návrh, aby byly určeny jako pohledávky po právu dílčí pohledávka č. P4/3 a dílčí pohledávka č. P4/4, přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení dlužníků z titulu smlouvy o půjčce z 16.03.2010. Vedle výše uvedeného důvodu spíše právně technické povahy, který soud uvedl jako primární a který pro zamítnutí žaloby v plném rozsahu obstojí zcela sám o sobě, je zde i druhý zcela samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, zcela nezávislý na prvním uvedeném, a to důvod vycházející spíše z hledisek právně etických, současně však rovněž navýsost právních. Pro případ, že by snad důvod pro zamítnutí žaloby uvedený jako primární nemohl obstát (byť způsob interpretace a aplikace ust. § 657 OZ je notoricky znám), a rovněž s ohledem na ICM R uvedený druhý rozměr věci odrážející se v nálezu Ústavního soudu I. ÚS 563/2011 je soud prvního stupně toho názoru, že je na místě zmínit i uvedený důvod druhý. Jak již uvedeno výše, mezi společností Ekonomické stavby, s.r.o. a dlužníky byla dne 10.12.2008 z hlediska formálních náležitostí uzavřena platně smlouva o dílo 07/433, a to v té podobě, v jaké ji vypracoval a dlužníkům předložil k akceptaci zhotovitel stavby, tj. Ekonomické stavby, s.r.o. Podle obsahu zmíněné smlouvy bylo ujednáno, že další zálohy (po zaplacení první zálohy-viz bod IV. zmíněné smlouvy) budou splatné při dokončení ve smlouvě jmenovitě uvedené části stavby. Splatnost dílčích záloh v uvedené smlouvě je sjednána tak, že zálohy jsou splatné v okamžiku dokončení základové desky či dokončení obvodových nosných stěn či dokončení jiných ve smlouvě uvedených ucelených částí stavby, což možno interpretovat z hlediska jazykového jednoznačně tak, že splatnost uvedených záloh nastává v okamžiku dokončení příslušné etapy stavby, a to i tehdy, aniž by se dlužníci jako objednatelé vůbec o existenci dokončení příslušné etapy stavby dozvěděli. Uvedené ujednání vykládáno ryze jazykově a mechanicky tedy zakládá v podstatě možnost, že dlužníci se ocitnou v prodlení s platbou zmíněné zálohy, aniž by se o jejím dokončení dozvěděli či o ní byli vyrozuměni. Dovedeno ad absurdum-dlužníci by se jako objednatelé vyhnuli prodlení jedině tehdy, byli-li by po celou dobu stavby přítomni a v okamžiku dokončení příslušné části stavby (nehledě na jakýkoli právní či administrativní úkon zhotovitele) začali plnit své platební povinnosti. Netřeba snad rozebírat, že ve smlouvě takto stanovená splatnost je nerealizovatelná, a to sama o sobě a bez zřetele k tomu, že zhotoviteli připravujícímu smlouvu bylo zřejmé, že financování stavby bude probíhat z hypotečního úvěru. S ohledem na jiné obdobné realizované stavby financované hypotečním úvěrem totiž zhotovitel i jeho jednatel (žalobce) museli mít o způsobu financování a podmínkách uvolňování peněz kteroukoli úvěrující bankou v případě výstavby objektu bydlení přesnou představu (a to aniž by Ekonomické stavby či žalobce museli znát konkrétní obsah dlužníky uzavřené hypoteční smlouvy, která byla uzavřena až následně po podpisu smlouvy o dílo). Výše uvedené ujednání o splatnosti záloh na úhradu ceny díla soud hodnotí tak, že toto ujednání je velmi neobvyklé a dlužníky jako objednatele stavby staví do velmi obtížné situace pro dodržení všech závazků ze smlouvy o dílo tak, jak byla tato smlouva sjednána. Uvedené dle názoru soudu nutně neznamená, že by z uvedeného důvodu sama smlouva musela být od samého počátku absolutně neplatná z hlediska právní úpravy na ochranu spotřebitele dle smyslu ust. § 52 a násl. OZ, byť by zmíněné ustanovení ve zmíněné smlouvě (či obdobné v jejím dodatku) mohlo vést k úvaze o aplikaci ust. § 56 a násl. OZ. Soud dospívá k názoru, že pokud by uvedená smlouva měla být hodnocena sama, jednotlivě bez zřetele na dále uvedené, toto ujednání by při preferování jiného než striktně jazykového výkladu zmíněné smlouvy samo o sobě nezakládalo neplatnost uvedené smlouvy. Hodnoceno izolovaně, bez zřetele na další skutečnosti níže uvedené tak soud dospěl k závěru, že samotné sjednání smlouvy o dílo v této podobě není možno chápat jako dvoustranný právní úkon stižený neplatností, neboť i takové ujednání ve smlouvě o dílo by bylo lze překonat rozumným výkladem nepreferujícím striktní jazykový výklad. Soud má přitom na paměti, že nutno preferovat takový výklad právního úkonu, který umožňuje učinit závěr o jeho platnosti, před výkladem, který vede k závěru o neplatnosti zmíněného právního úkonu. ICM R Soud tak konstatuje, že byť zmíněné ujednání je velmi neobvyklé a samo o sobě zakládá úvahu o možnosti aplikace ust. § 56 OZ, zakazujícího k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech, samo o sobě toto ujednání nezakládá dle názoru soudu neplatnost celé smlouvy, resp. jejího obdobného dodatku. Hodnocena pro účely tohoto odůvodnění ryze samostatně nevykazuje ani smlouva o půjčce z 16.03.2010 žádné takové znaky, které by soud vedly k jednoznačnému závěru o neplatnosti této smlouvy. Tento závěr platí toliko a pouze pro hypotetické samostatné posuzování zmíněné smlouvy jako dvoustranného právního úkonu bez zřetele na ostatní právní úkony mezi dlužníky a Davidem anonymizovano , resp. Ekonomickými stavbami učiněné. Na uvedenou smlouvu nelze aplikovat ani právní předpisy na ochranu spotřebitele (v době sjednání zák. č. 321/2001 Sb.), neboť-hodnoceno ryze formálně-zde David anonymizovano jako věřitel vystupoval nikoli jako podnikatel, ale jako fyzická osoba poskytující půjčku jiným fyzickým osobám-dlužníkům. Sjednaný úrok není zjevně nepřiměřený, zajištění směnkou rovněž není vyloučeno a sjednaná smluvní pokuta ve výši 40 % z jistiny pohledávky je sice vysoká, ale rovněž nikoli zcela nepřiměřená. I tuto smlouvu o půjčce tak soud hodnotí jako ryze formálně uzavřenou platně v souladu s ust. § 657 OZ, resp. v souladu s právní úpravou smluvních pokut coby prostředku zajištění závazků a v souladu s právní úpravou zákona směnečného a šekového. V návaznosti na výše konstatované ovšem soud dospěl k závěru, že ačkoli žádná ze zmíněných smluv sama o sobě není stižena důvodem absolutní či jiné neplatnosti, s ohledem na dvoudomé postavení žalobce coby fyzické osoby na straně jedné a současně jednatele Ekonomických staveb na straně druhé nutno posuzovat zmíněné smluvní instrumentarium ve svém komplexu jako nástroj k realizaci nepoctivého záměru žalobce v jeho dvoudomém postavení fyzické osoby poskytující dlužníkům půjčku a statutárního orgánu zhotovitele stavby objednané dlužníky. Je zjevné, že soud by se v daném případě mohl zaměřit na pouhý formální přezkum formálních náležitostí smluv dlužníky uzavřených jak s žalobcem, tak s Ekonomickými stavbami a při izolovaném posuzování jednotlivých částí tohoto komplexního právního instrumentaria dospět k závěru, že z hlediska ryze formálně právního si žalobce počíná formálně důvodně, uplatňuje-li na základě zmíněného právního instrumentaria své nároky vůči dlužníkům (samozřejmě za hypotetického předpokladu reálnosti poskytnuté půjčky). V daném případě má však soud za to, že nelze odhlédnout od dvoudomého postavení žalobce jednak coby fyzické osoby a jednak coby statutárního orgánu Ekonomických staveb tak, jak to ostatně ve vztahu k téže fyzické i téže právnické osobě učinil Ústavní soud v již zmíněném nálezu I. ÚS 563/2011 z 13.11.2012 a znovu v nálezu III. ÚS 1293/2016 z 24.01.2017. Je-li prokázáno, že smlouvu o dílo dlužníci akceptovali v podobě připravené Ekonomickými stavbami, navenek jednajícími žalobcem, přičemž Ekonomickým stavbám jako zhotoviteli i žalobci jako fyzické osobě a současně statutárnímu orgánu bylo zřejmé, že výstavba rodinného domu bude financována prostřednictvím hypotečního úvěru, přičemž splatnost záloh na úhradu ceny díla byla dle smlouvy o dílo sjednána tak, že dlužníci se museli ocitnout v prodlení, a je-li současně zjevné, že tohoto nevyhnutelného prodlení žalobce využil k tomu, aby dlužníky přiměl ke sjednání smlouvy o půjčce, má soud za to, že zmíněné formálně bezvadné právní instrumentarium v uvedené podobě je zjevným nástrojem zneužití ICM R práva žalobcem ve vztahu k dlužníkům. Mechanická aplikace zákona může být zdrojem nespravedlivého posouzení a odepření přístupu ke spravedlnosti tak, jak ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně uvedl a jak z této premisy nepochybně vycházejí soudem zmíněné nálezy Ústavního soudu I. ÚS 563/2011 a III. ÚS 1293/2016. Dle názoru soudu prvního stupně nelze odhlédnout od toho, že dlužníci si objednali u Ekonomických staveb vybudování rodinného domu na klíč, aniž měli významnější finanční hotovost, kdy hodlali výstavbu financovat hypotečním úvěrem a tyto skutečnosti byly žalobci i Ekonomickým stavbám známy. Žalobce ve zmíněném dvoudomém postavení využil nesouladu v ujednání o splatnosti záloh zhotoviteli díla s obecně známým mechanismem uvolňování záloh hypoteční bankou a přiměl dlužníky k podpisu smlouvy o půjčce, kterou jim měl poskytnout jako fyzická osoba. Vrácení půjčky žalobci coby fyzické osobě ze strany dlužníků přitom bylo významně sankcionováno. Při zmíněném nesouladu v technice financování stavby ze strany kterékoli úvěrující banky oproti mechanismu sjednanému ve smlouvě o dílo připravené Ekonomickými stavbami pak bylo lze reálně očekávat, že dříve či později dojde k nedodržení splatnosti jistiny dle sjednané smlouvy o půjčce, v důsledku čehož vznikne dlužníkům povinnost uhradit sjednané smluvní sankce; to vše přesto, že financování stavby (nikoli pořízení pozemku, ale pořízení pozemku nebylo ani podstatou smlouvy o dílo) bylo zajištěno hypotečním úvěrem. Přestože tedy bylo zajištěno financování stavby v celém objemu prostřednictvím hypotečního úvěru, postup žalobce vyústil v to, že jednak sám zhotovitel (s.r.o. Ekonomické stavby) v jiném řízení nárokuje sankce za opožděné provádění plateb (v řízení 36 ICm 3439/2014), jednak v daném řízení z uvedeného profituje žalobce coby fyzická osoba z titulu jí sjednané smlouvy o půjčce, přičemž zdejší žalobce je osobou totožnou s osobou jednatele Ekonomických staveb. Uvedené skutečnosti a vztahy mezi těmito skutečnostmi soud hodnotí jako natolik významné, že je nutno je zohlednit při řešení sporu mezi účastníky bez ohledu na to, že smluvní instrumentarium výše podrobně rozebrané nevykazuje žádné známky zjevných vad, resp., že žádná ze smluv takto posuzovaná samostatně nevykazuje podstatné vady právního úkonu. Potlačením tohoto komplexního pohledu a naopak zdůrazněním formálně bezvadných jednotlivých smluv účastníky sjednaných by dle názoru soudu došlo k odepření práva na spravedlivý proces spočívajícímu ve formalistickém posouzení jednotlivých právních úkonů, které-hodnoceny všechny ve vzájemné souvislosti-zakládají pro dlužníky nevýhodnou a z hlediska obecného pocitu spravedlnosti neakceptovatelnou situaci, kdy by mělo být využito situace, do které byli žalobcem (v dvoudomém postavení coby fyzické osoby i jednatele Ekonomických staveb) v podstatě vmanévrováni. Soud má za to, že žalobce, ať už jako osoba fyzická či v postavení jednatele Ekonomických staveb, vytvořil (byť zřejmě nikoli přímo individuálně pro zdejší dlužníky, ale pro všechny dlužníky v obdobné situaci) zcela nepřehlednou a nesrozumitelnou situaci, kdy se míjela práva a povinnosti dlužníků ze smluv, které v souvislosti s výstavbou rodinného domu uzavřeli, a kdy uvedené technické nesrovnalosti musely být Ekonomickým stavbám i jejich jednateli zřejmé. V návaznosti na uvedené žalobce začal dlužníky ekonomicky ovládat a přiměl je tak i ke sjednání zmíněné smlouvy o půjčce. Hodnoceno přitom z hlediska ekonomického-pro sjednání smlouvy o půjčce Ekonomické stavby neměly a nemohly mít ICM R žádný hospodářský důvod. Před sjednáním smlouvy o půjčce totiž žalobce jako jednatel společnosti této společnosti poskytl částku mnohonásobně převyšující objem půjčky sjednané mezi žalobcem a dlužníky. Za této situace soudu naprosto uniká hospodářský účel uzavření takové smlouvy o půjčce, neboť je zjevné, že Ekonomické stavby, s.r.o. jako právnická osoba disponovaly takovými prostředky, které umožňovaly ve stavbě rodinného domu dlužníků pokračovat, přičemž s ohledem na to, že jim bylo známo, že stavba je zafinancována hypotečním úvěrem, nebylo na místě mít důvodné pochybnosti o solventnosti dlužníků. Koneckonců v dané souvislosti nelze přehlédnout ani to, že v případě zjevné nesolventnosti dlužníků by patrně nebylo na místě s dlužníky uzavírat smlouvu o půjčce, nebylo-li ovšem skutečným ekonomickým důvodem smlouvy o půjčce na straně žalobce něco jiného. To vše je umocněno faktem, že i ve smlouvě o dílo byly sjednány sankce pro případ opožděného placení jednotlivých záloh na úhradu ceny díla. Soud tedy hodnotí sjednání zmíněné smlouvy o půjčce ze strany žalobce jako jednoznačný důsledek jeho dvoudomého postavení, kdy se jako fyzická osoba nepochybně snažil ekonomicky využít neprovázání technikálií při financování stavby domu dlužníků v jednotlivých smluvních instrumentech jimi sjednaných ve svůj vlastní prospěch coby fyzické osoby, ačkoli Ekonomické stavby pro sjednání takové smlouvy o půjčce neměly žádný hospodářský důvod, neboť-jak už opakovaně uvedeno-žalobce coby fyzická osoba poskytl Ekonomickým stavbám již před sjednáním konkrétní půjčky s dlužníky podstatně větší objem finančních prostředků, a to ryze za účelem poskytnutí takových půjček na účet společnosti Ekonomické stavby, s.r.o. , jak je ostatně tvrzeno již přímo v žalobě. Z uvedeného rezultuje dle názoru soudu prvního stupně nevyhnutelný závěr, že je zde dán i další-druhý-důvod pro zamítnutí žaloby, a to důvod zcela samostatný a nikterak neodvislý od důvodu uvedeného jako primárního, přičemž tento druhý důvod by se uplatnil toliko v hypotetickém případě, že by bylo prokázáno, že smlouva o půjčce byla reálně naplněna. V rámci onoho druhého (sekundárního) důvodu, pro který nelze žalobě vyhovět, soud hodnotí s ohledem na výše popsané skutkové okolnosti smlouvu o půjčce z 16.03.2010 jako od samého počátku absolutně neplatnou dle § 39 OZ, neboť v případě komplexního posuzování této smlouvy a okolností jejího sjednání v souvislosti s existencí smlouvy o dílo je zjevné, že tato smlouva o půjčce se zjevně příčí dobrým mravům. Neplatnost uvedené smlouvy o půjčce byla tedy soudem shledána nikoli z důvodu nedostatku jejích formálních náležitostí předepsaných pro právní úkon obecně či smlouvu o půjčce zvláště, ale z toho důvodu, že uvedená smlouva byla uzavřena jednatelem zhotovitele a současně žalobcem v jedné osobě zcela bez ekonomického důvodu jak na straně dlužníků, schopných zajistit financování stavby z hypotečního úvěru, tak bez existence ekonomické potřeby Ekonomických staveb s.r.o., kterážto společnost měla dostatek finančních prostředků mj. z titulu jejich poskytnutí právě žalobcem tak, jak je ostatně uvedeno přímo v žalobě. Smlouva je od samého počátku absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy nikoli sama o sobě, ale právě v kontextu s existencí předchozí smlouvy o dílo, jejíž obsah byl žalobci znám a kdy žalobce nutně musel mít (stejně jako jím ovládané Ekonomické stavby) povědomí o způsobu uvolňování peněz z hypotečního úvěru sjednaného pro účely financování výstavby (nikoli koupě) objektu bydlení. ICM R Uvedené lze shrnout také tak, že sjednání uvedené půjčky ze strany žalobce coby fyzické osoby s klienty společnosti, jejímž statutárním orgánem současně žalobce byl, soud považuje za projev nepoctivého záměru, resp. za jednání rozporné s dobrými mravy, pročež je plně odůvodněn závěr, že takovéto právní jednání žalobce (právní úkon žalobce) je od počátku absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 OZ a nároky z takového právního úkonu odvozované tak nemohou být důvodné a požívat právní ochrany. Uvedené v poměrech tohoto řízení platí jak ve vztahu k přihlášce pohledávky P4/3, 4, tedy z vlastní smlouvy o půjčce, tak i ve vztahu k přihlášce P4/2, kde tam přihlášené nároky jsou uplatněny z titulu zajišťovací směnky vztahující se k zajištění nároků ze smlouvy o půjčce. S ohledem na to, co v řízení bylo prokázáno, by soud opět vnímal jako přepjatě formalistické, pokud by v daném případě akcentoval směnku jako nekauzální dlužnický dokonalý cenný papír, kdy s ohledem na tyto vlastnosti by mělo být přiznáno plnění, ohledně něhož je při komplexním pohledu zřejmé, že bylo dosaženo nepoctivým jednáním. Z hlediska práva na spravedlivý proces je žádoucí také podotknout, že výše uvedené zjištěné skutkové okolnosti soud neshledával a nezjišťoval na základě svévole, ale právě v souvislosti s tím, že vedle nároků ze směnky byly duplicitně žalobcem přihlášeny i nároky přímo ze smlouvy, takže skutkovými okolnostmi vzniku nároku odvozovaného od zajišťovací směnky se soud musel zabývat právě s ohledem na to, co bylo přihlášeno přihláškami P4/3, 4. Kauzální námitky ve vztahu k pohledávkám uplatňovaným přímo ze zmíněného právního úkonu jsou v plném rozsahu přípustné (na rozdíl od specifické situace při posuzování kauzálních námitek ve vztahu k závazkům směnečným a šekovým). Shledáním sekundárního důvodu pro zamítnutí žaloby soud nikterak nepřiměřeně nepreferuje ochranu dlužníků-naopak zastává názor, že je zapotřebí, aby všichni dlužníci řádně plnili smluvně převzaté závazky. Na stranu druhou považuje soud prvního stupně za neakceptovatelné, aby na nižší právní znalosti či nižší zodpovědnosti dlužníků (potenciálních dlužníků) parazitovaly subjekty poskytující půjčky a pomocí důmyslného a nepřehledného smluvního instrumentaria dlužníky zatížily dalšími významnými závazky ve prospěch poskytovatelů takových půjček. Závěrem tedy soud shrnuje, že primárně žalobě nebylo lze vyhovět z důvodu, že bylo jednoznačně prokázáno, že smlouva o půjčce, byť byla formálně uzavřena platně, nebyla reálně jako reálný kontrakt naplněna a půjčka tak nebyla poskytnuta. Jakékoli nároky žalobcem odvozované z titulu reálně existující smlouvy o půjčce či jejích zajišťovacích instrumentů jsou tak nedůvodné a z tohoto titulu přihlášené pohledávky nejsou po právu. Druhým důvodem, který by rovněž obstál sám o sobě v případě, že by hypoteticky bylo prokázáno reálné poskytnutí plnění dle smlouvy o půjčce, je pak skutečnost, že komplex právních jednání, jichž se žalobce zúčastnil sám jako fyzická osoba či která byla učiněna jménem společnosti, ve které je statutárním orgánem, je nutno hodnotit v celém komplexu jako jednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ust. § 39 OZ, což se konkrétně projevilo právě ve sjednání zmíněné smlouvy o půjčce z 16.03.2010. Pro úplnost soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že smlouva byla v rámci zmíněného druhého důvodu pro zamítnutí shledána jako od samého počátku absolutně neplatná, nemohlo ICM R dlužníkům vzniknout ani bezdůvodné obohacení, neboť současně bylo prokázáno, že žalobcem tvrzená a formálně uzavřená smlouva o půjčce nebyla reálně naplněna a smlouva o půjčce tak nebyla poskytnuta. Plně procesně úspěšným žalovaným vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 7 IZ a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ). Žalovaná č. 1 nárokovala na nákladech řízení odměnu za 4 úkony právní pomoci dle v penězích vyjádřené hodnoty sporu a k tomu se vztahující 4 režijní paušály a náhradu DPH, a to za 4 úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, účasti u dvou nařízených jednání a vyjádření k žalobě. V souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. soud konstatuje, že incidenční spor je věcí rozhodovanou v insolvenčním nebo obdobném řízení a hodnota 1 úkonu právní pomoci je tak stanovena pevnou částkou ve výši 3.100,-Kč. Výše odměny za 4 úkony právní pomoci tak činí 12.400,-Kč a k uvedenému náleží připočíst 1.200,-Kč jako náhradu režijních paušálů. DPH z uvedeného činí 2.856,-Kč. Výrokem č. III. tohoto rozhodnutí proto soud uložil žalobci zaplatit žalované č. 1 na nákladech řízení 16.456,-Kč k rukám zástupce žalované č. 1. Žalovaným č. 2 a 3 byl zástupce z řad advokátů ustanoven rozhodnutím soudu, je tedy povinností státu v souladu s ust. § 142 odst. 2 OSŘ nahradit odměnu advokáta za zastupování žalovaných č. 2 a 3. Výše odměny za 1 úkon činí 3.100,-Kč, přičemž vzhledem k ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží advokátovi za každou ze zastupovaných osob mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Současně vzhledem k ust. § 12a cit. vyhl. nutno přiznanou odměnu snížit o 20 %, tedy na částku 3.968,-Kč za 1 úkon právní služby poskytnutý současně dvěma osobám (4.960-20 %). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných č. 2 a 3 nárokoval u ústního jednání odměnu za 6 úkonů právní služby poskytnutých dvěma osobám (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u dvou ústních jednání, vyjádření k odvolání a vyjádření z 12.6.2017 k vyjádření žalobce ze 06.06.2017), náleží zástupkyni žalovaných č. 2 a 3 na odměně celkem 23.808,-Kč (6 x 3.968). K uvedenému náleží připočíst (výslovně) náhradu 6 požadovaných režijních paušálů po 300,-Kč, tedy 1.800,-Kč. Vzhledem k tomu, že v době opětovného rozhodování soudu o věci samé byla zástupkyně žalovaných č. 2 a 3 plátkyní DPH, náleží navýšit odměnu včetně režijních paušálů o 21% DPH, což v daném případě představuje 5.377,70 Kč. Výrokem č. V. tohoto rozhodnutí proto soud přiznal zástupkyni žalovaných č. 2 a 3 na odměně za jejich zastupování v průběhu celého dosavadního řízení částku 30.985,70 Kč (23.808,-Kč odměna + 1.800,-Kč na režijních paušálech + 5.377,70 Kč DPH). Rovněž žalovaní č. 2 a 3 byli ve vztahu k žalobci plně procesně úspěšní a náleží jim tedy náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že náklady řízení žalovaných č. 2 a 3 v podobě nákladů právního zastoupení hradí stát (viz výrok č. V. tohoto rozhodnutí), uložil soud výrokem č. IV. tohoto rozhodnutí žalobci zaplatit žalovaným č. 2 a 3 na náhradě nákladů řízení státu na účet Krajského soudu v Ostravě částku 30.985,70 Kč. ICM R Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Ostravě dne 13. června 2017 JUDr. Aleš Palkovský v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Mgr. Jana Válková ICM R
Odpovědět
Profilova fotka
Hypoteku tomuhle paru vyrizovala pani Lucie Meclova...
Odpovědět
Profilova fotka
@alfajan to je jejich taktika :-(
Odpovědět
Profilova fotka
@7tomas7 zdravim,uz jste nekoho nasel?
Odpovědět
@jakuda Proč opakovat, co bylo jednou napsáno. Nepotřebuji vytvářet další příspěvky a žádný dotaz vznesen nebyl. Nebo by bylo potřeba i uvádět, jak je důležité najmout si vlastní kvalitní stavební dozor (když už se klienti doklopýtají do této fáze) ? Možná ano, možná ne. Stále platí: chytrému nepověz...
Odpovědět
@petull77 napište sem nějaký email a pokecáme ;-)
Odpovědět
@karel8080 nejaknechapu :-D a o cem chcete pokecat?
Odpovědět
@karel8080 můj dotaz byl z roku 2014, dávno už není aktuální...
Odpovědět
@petull77 Aha tak toho jsem si asi nevšiml nebo jsem něco popletl :)
Odpovědět
ES jsou vynikajici. Maji na FB stranky obdivovatelu https://www.facebook.com/ekonomickest...
Odpovědět
My jsme se díky ES dostali do velkých finančních problémů a pomohla nám paní advokátka Alexandra Juráčková. Má s touto kauzou hodně zkušeností a ví, jak na to. Klidně se na ni obraťte, je moc milá a ochotná (606 806 889 email: akjurackova@gma­il.com) Tímto jí moc děkuji!
Odpovědět
@helena1987 Ještě někam napište Vaší reklamu. Myslím že není ještě v každé diskuzi ;-)
Odpovědět
Ty bláho, ať dneska vlezu na jakejkoliv web, tak tam jste se stejným příspěvkem. :-D @helena1987
Odpovědět
Profilova fotka
@cihla2 Tyto rozsudky znám. Tady se vylučovala pohledávka z insolvence. Rovněž uplatňují směnky s návrhem na směnečné platební rozkazy u Krajského soudu v Plzni. Docela dlouho je soudy zamítaly, teď vydal Nejvyšší soud ČR stanovisko, že je vše v pořádku a směnečné platební rozkazy potvrzují. Mám podané dvě ústavní stížnosti za klienty, zatím Ústavní soud nerozhodnul, ráda budu o rozhodnutích informovat. Zítra mám jeden spor u Krajského soudu v Praze a jeden u Vrchního soudu v Praze. Ráda se podělím o zkušenosti :)
Odpovědět
Profilova fotka
@ak_jurackova hodně štěstí zítra,budu ráda za info,my už si s nimi rok dopisujeme,máme třetího advokáta.
Odpovědět
Profilova fotka
@cihla2 Tak Vrchní soud, směnka se mi podařilo snížit částku o 68000,-Kč což považuji celkem za úspěch. Krajský soud v Praze odročeno, pokud ES nedoloží, že klientům připravily finanční studii, zřejmě vyhrajeme. Držím Vám ve Vašem sporu palce.
Odpovědět
1
2
3
…
6
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?