Cihla je ideální pro udržitelnou výstavbu a překvapivě vítězí nad dřevostavbou

14.08.2025

Při návrhu a výstavbě domu se dnes bere v úvahu celá řada aspektů, které je třeba zohlednit. Kromě hlavního požadavku na výstavbu budov s téměř nulovou potřebou energie (nZEB), což vede ke snižování jejich energetické náročnosti, hraje roli také faktor cirkulární ekonomiky. Ten sleduje zejména to, do jaké míry jsou materiály a stavby z nich ekologické a udržitelné. A přestože se v rámci „zelené“ politiky často vyzdvihují dřevostavby, je to právě moderní cihla, která se může pochlubit ještě lepšími ekologickými vlastnostmi.

cihlový dům s černou fasádou — *^{Zdroj: HELUZ}*

Pálená cihla má přírodní původ

Pálená cihla je materiál prověřený staletími. Je masivní, pevná, trvanlivá a vyrábí se z ekologických surovin bez přídavků škodlivých aditiv či chemických látek. Vytěžená zemina se navíc rekultivuje. Suroviny není nutné převážet na velké vzdálenosti, protože se získávají z domácích zdrojů.

Jedinou výraznější uhlíkovou stopu dnes představuje samotné vypalování cihlových bloků, avšak i v této oblasti se výroba snaží zátěž minimalizovat – například v závodech Heluz se vyprodukované teplo dále efektivně využívá. Faktem zůstává, že dobře navržená cihlová stavba se správně zabudovanými cihlami dokáže během svého životního cyklu uhlíkovou stopu výrazně snížit – a díky dlouhé životnosti má dokonce mnohem lepší bilanci než lehká panelová stavba.

Rozhodující je životní cyklus stavby

Vysvětlení nabízí například studie doc. Ing. Vladimíra Kočího, PhD., MBA, z Fakulty technologie ochrany prostředí na VŠCHT Praha. Ta porovnala životní cyklus dřevostavby a cihlového domu, které měly téměř shodné parametry z hlediska účelu i dispozice. Tzv. LCA (Life Cycle Assessment) je metodika, která hodnotí environmentální vlivy budov během celého jejich životního cyklu – od těžby surovin až po likvidaci. Jaké závěry studie přinesla?

Při výrobě a výstavbě má zděný dům sice o něco vyšší uhlíkovou stopu, pokud však do porovnání zahrneme i dopady celkového životního cyklu, včetně likvidace hrubé stavby, environmentální dopady se minimálně vyrovnají. Rozdíl mezi dřevostavbou a zděným cihlovým domem tedy z tohoto hlediska není významný.
Celkové výsledky environmentálních dopadů již po 50 letech výrazně ovlivňují zejména tepelněizolační vlastnosti vnějších stěn a střechy. Dřevostavby mají o 15 % větší potřebu vytápění, což se v dlouhodobém horizontu projeví jako výhoda pro zděný dům.
Cihlová stavba měla lepší výsledky až v 9 z 11 sledovaných parametrů než dřevostavba. Pojďme si to ale rozebrat na drobné.

Více dřeva v cihlovém domě než v „dřevostavbě“?

Vnímání domů ze dřeva je dnes velmi zjednodušené a zkreslené. Mezi tyto stavby se totiž nezařazují pouze domy, jejichž převážnou část konstrukce tvoří čisté dřevo. Patří sem i montované stavby z lehkých rámových konstrukcí, kde se ve skutečnosti používá maximálně 10–15 % dřeva. Zbytek obvodové stěny tvoří záklopové a izolační materiály, jako jsou OSB či dřevotřískové desky s pryskyřičnými pojivy. Navíc izolační materiály, které jsou nezbytné k dosažení požadovaných tepelněizolačních vlastností, často obsahují chemické látky zpomalující hoření, aby splňovaly požární odolnost.

Zděný dům s klasickou dřevěnou střešní konstrukcí, dřevěnými podlahami a částí tepelné izolace na bázi dřeva nebo izolací na dřevěném roštu tak může mít paradoxně čistší složení a větší podíl čistého dřeva než dřevostavba z lehké rámové konstrukce opláštěná sádrokartonem, izolacemi na bázi minerálních vláken a EPS a s lamináty.

Zásadní vlastnost zděných staveb

Výroba materiálu, výstavba a demolice (resp. recyklace) staveb tvoří přibližně 10 % podíl na produkci uhlíkové stopy. Proto je snižování energetické náročnosti domu během jeho provozu, zejména při vytápění a chlazení, důležitější než samotná materiálová základna. V tomto ohledu mají masivní cihlové stavby výhodu v klíčové vlastnosti – tepelné stabilitě a zotvačnosti.

Protože zděné stavby jsou velmi robustní, udrží si teplo i chlad nesrovnatelně déle než dřevodomy. Montovanou stavbu sice rychle vytopíte, ale stejně rychle vychladne – nedokáže si udržet teplo, a proto je třeba ji opakovaně vytápět. Cihlový dům naopak nahromaděné teplo tak snadno neuvolní. Stejný princip platí i obráceně při chlazení – během horkých dnů trvá teplu mnohem déle, než pronikne dovnitř přes masivní cihlové zdi, které v noci naakumulovaly chlad. Díky tomu dům spotřebuje mnohem méně energie na vytápění i chlazení a v dlouhodobém horizontu vyprodukuje méně emisí.

Bez zateplení – bez ekologické zátěže

Současným trendem zděných domů je jednovrstvá konstrukce, v níž samotné obvodové zdivo vykazuje dostatečné tepelněizolační vlastnosti na to, aby mohlo dlouhodobě fungovat i bez zateplení. Z tohoto hlediska se cihlám nevyrovnají ani jiné zdicí materiály, ani masivní betonové stavby. Heluz ve svém portfoliu nabízí cihly s nejlepšími tepelněizolačními vlastnostmi na trhu, z nichž lze postavit i pasivní dům v jednovrstvé konstrukci.

Výsledkem je nejen menší environmentální zátěž, protože po 20–25 letech není nutné měnit dosluhující zateplovací systém za nový, ale také zdravější vnitřní mikroklima. Jednovrstvá konstrukce zůstává difuzně otevřená, což umožňuje prostup vodních par, které by se jinak hromadily v interiéru a zvyšovaly riziko vzniku nadměrné vlhkosti a plísní.

Tenká spára – lepší recyklace

Dalším pozitivním trendem, který rovněž souvisí s nižší ekologickou zátěží, je zdění na tenkou spáru. To umožnily broušené cihly, které nevyžadují tolik pojiva, protože mají hladké a přesné ložné plochy. Potřeba vyrovnávat případné nerovnosti ve výškovém modulu se tak výrazně snížila.

Současně to omezilo mokré procesy, díky čemuž se zkrátila doba sušení a tzv. „vyzrání“ zděných domů. Snížil se také celkový podíl zabudované vlhkosti, takže i v případě zděných domů můžeme hovořit téměř o „suché výstavbě“. Ve finální fázi životního cyklu to zároveň usnadňuje demolici domu a recyklaci materiálů.

Zděný dům přežije dřevostavbu

Pokud vezmeme v úvahu celkovou životnost staveb, zděné domy svou uhlíkovou stopu opět snižují. Zatímco kvalitně postavená cihlová stavba dokáže fungovat stovky let, během její životnosti už jedna lehká montovaná stavba doslouží a musí být nahrazena novou. S tím souvisí opakovaná těžba, výroba, doprava a montáž – celková uhlíková stopa dřevostavby tak dramaticky roste, zatímco udržitelnost tohoto typu výstavby výrazně klesá.

Navíc recyklace montovaného domu na bázi dřeva se z velké části neobejde bez spalování, čímž se uvolní veškerý vázaný oxid uhličitý a tvorba nových emisí se prakticky pouze odloží do poslední fáze životního cyklu.

Cihlový dům naproti tomu nabízí opětovné využití velké části starého zdiva na stavbách, v zahradách nebo se může znovu uložit do země, protože neobsahuje žádné chemické látky. Pokud tedy vezmeme v úvahu celkové dopady na životní prostředí, lze dům z cihly právem považovat za ideální materiál pro udržitelnou výstavbu.

Autor článku: redakce Modré střechy
Zdroj foto: HELUZ