Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Volné diskuse

Rozčarování aneb stalo se vám?

nickijanicka nickijanicka

Autor diskuze

05.10.2015

Ahojte všichni ráda bych se zeptala jestli všichni co tu jste a už jste "dostavěli" a přestěhovali, jste spokojený? Jde mi o to, že s manželem jsme strašně moc chtěli baráček.Rok hledali pozemek, poté rok obíhali papíry ke SP a následně 2 roky stavěli.Pozemek byla láska na první pohled.Říkala jsem si vesnice no a co?Máme přeci dvě auta, kamkoliv si dojedu,navíc to mám k příbuzným asi kilák nebo dva a půlku vsi znám, jelikož to jsou lidi co semnou chodili do školy.Abychom mohli stavět přesthovali jsme se do města k manželovým rodičům na sídliště a ještě jsme stihli splodit potomka.O to víc jsme domeček chtěli.Teď je to měsíc co jsme se do baráčku přestěhovali.Ale já si to tý doby zvykla na ruch města , na super přístup na nákup, na ty lidi kolem sebe a pro prcka super hřiště na každým rohu,hodně dětských aktivit a spoustu dětí kam se podíváš.Prckovi jsou dva a půl a už lecos poví.V baráčku se mu nelíbí přestože jsme se mu s manželem snažili udělat co nejlepší podmínky.Nikde žádný děti,okolo baráku prozatím staveniště takže venku si legrace moc neužije.A mě popravdě taky chybí ten sociální kontakt.Nemám vůbec v plánu se znovu stěhovat a dům prodat.Ani naše finanční situace by nám to neumožnila,ale je to prostě pech a děsně mě to s...e.Tak dlouho jsme čekali na to až se budem moci nastěhovat a teď nás to nenaplňuje(teda mě a syna).Manžel jelikož má práce kolem baráčku dost tak toto nepociťuje.Malej začal teď aspoň chodil do miniškoličky,kterou máme asi 50m od baráčku tak má aspoň nějaké aktivity,ale pokaždý když přijedeme ke tchánovejm tak malej brečí že domů nechce že je doma tady a je nadšenej pokaždý když tu jdeme ven...A tak se ptám,stalo se vám někomu něco podobného?

Odpovědět

zdeenula zdeenula

05.10.2015

taky se máme stěhovat s prckem na vesnici a mám z tohoto obavy. A už dopředu počítám s tím, že na mateřské to na vesnici bude horší než ve městě( kamarádky, chození do obchůdků, hřiště). Ale beru to tak, že mateřská netrvá zas tak dlouho a až budu chodit do práce, budem ten čas trávit úplně jinak. Dělám s lidmi a po práci jsem ráda, že nikoho nepotkám. Každý druhý víkend pryč. A až bude zahrádka, vyhraje si tam malá s kamarády z vesnice aniž by se člověk musel o ni bát. U nás byla vesnice i z důvodu financí...Ale taky mě zajímají zkušenosti jiných... protože tohle jsou zatím spíš představy...

Odpovědět

mitote mitote

05.10.2015

nas to taky ceka a nebojim se, i ted jsme tam temer denne, ale jsme v nove ulici kde jsou same male deti, takze dcerka si tam s nimi hraje a je spokojena... naopak tady ve meste to mame za detma daleko, hriste tu je ale otresny a stejne vsude jezdime autem...

Odpovědět

bayt bayt

05.10.2015

Mně ano, rok jsme si zkusili bydlet na vesnici a myslela jsem, že tam umřu. Venku nikde nikdo, každý zalezlý doma u PC nebo na své zahradě. Pusto, prázdno. Žádná možnost někam zajít a místní cukrárna tě do půl roku omrzí. Dojíždění všude - ještě k tomu jsme neměli auto, takže jen MHD. Ráno mě budily cirkulárky, řev kohoutů, večer tuc tuc z aut místní "mládeže". Divadlo, hospůdky, to pro nás skončilo, nebylo jak se večer dostat domů. Pro děti jediná pořádná aktivita, když se rodiče uvolili jim koupit nějaké to zvířectvo. Nevermore, Eleanor

Odpovědět

u1230 u1230

05.10.2015

Já vás asi nepodpořím, že ve městě je líp. Ale ráda bych sem napsala pohled z druhé strany a to člověka z vesnice. Nyní bydlíme s manželem na vesnici a i stavíme dům na vesnici. Nic tu není, žádný obchod, jen hospůdka tu funguje večer, ale nikdy sem v ní nebyla. Funguje tu kadeřnictví a ještě tu je hasičárna pro dobrovolné hasiče. Jinak tu není nic. Jak jedna píše budí tě cirkulárky a řev slepic a ptáků. A to mě na tý vesnici baví. Znáš lidi kolem sebe. Pravda já je teda zrovna vidět nemusím. Zvládla bych bydlet i na samotě u lesa. V noci tu je klid, žádná auta, když je někde rámus spozorníš. Dojíždění mi nevadí. Nejblišší město 3km. To se dá dojít i pěšky. Ve městě (Hradec Králové) jsem bydlela půl roku, když jsem byla na vysoký. první týdny jsem se skoro nevyspala - auta - rušní sousedi - sanitky - žádný kohouti - všude samý beton a vysoký baráky. Nemohla jsem jít na zahradu, žádná tam nebyla. Park plný lidí není vlastní zahrada..Nic pro mě..Asi to bude tím, že jsem od malička žila na vsi a do města se jezdilo na úřad, za doktorem. Divadlo a kino jsme nepotřebovali, doma se umíme nasmát sami. Taky nemám ráda lidi, kteří jezdí na chalupu na vesnici a pak nadávají, že lidi sečou trávu a používají motorovky atd... a není tam klid. Asi by si měli uvědomit, že je to vesnice a že se tam žije jinak. Ve městě málokdo používá motorvku a cirkule, protože tam to nepotřebuje. Každý si musí uvědomit co má raději a zvážit pro a proti.

Odpovědět

veronickalongipes veronickalongipes

05.10.2015

My barak prodali a jdem zpatky na byt do mesta. Nezvykla jsem si ani za rok

Odpovědět

bayt bayt

05.10.2015

@u1230 mně vadilo asi nejvíce, jak sám je člověk na vesnici. Asi to záleží na lokalitě, ale na té naší se lidi moc nedružili. Každý koukal, aby po práci zapadl domů k TV....nebylo kam jít, kde se seznámit. Ale souhlasím, že nemá cenu si koupit chalupu a pak nadávat. Vesnice není relaxační středisko, lidi tam prostě žijí jak umí a to znamená i řezat si dříví na otop (je to levnější).

Odpovědět

slabici slabici

05.10.2015

My zase po 30ti letech ve městě utíkáme právě na tu vesnici, kde nic není, snad ani ti hasiči ;-) A hospoda. Zatím jsme tam cirkulárky a hluk nezažili, starostka a lidi jsou v pohodě, ale ještě tam nebydlíme. A už se těším, že po celým dnu v Praze a klientama věčně na telefonu vypadnu někam, kde nic a nikdo není :-) Ale máme už dospělé děti, kdyby byly malé, asi bychom tam nešli, protože bych dala přednost blízkosti škol, obchodů a kroužků. Měla jsem to tím pádem bez práce, děti se od 10ti let dopravně obsloužily samy ;-)

Odpovědět

soleilll soleilll

05.10.2015

@nickijanicka Jsem na tom hodně podobně snad s tím (podstatným) rozdílem, že my se do domu/pozemku/projektu nezamilovali, ale byl to velký kompromis našich tužeb a finančních možností. O to větší rozčarování nastalo, když jsem tu rok "seděla na řiti" na mateřské. Mám stejně starého syna, ale naštěstí z jeho pohledu není co řešit - na zahradě stihl vyrůst trávník, psa (středně velké plemeno) jsme měli už v bytě, odkud jsme se přestěhovali, vedle jsou sousedi, kteří mají taky malé děti, asi 400 m od domu mám školku, kde mi vzali 2,5 leté dítě a bylo místo (v Bně neslýcháno!),... Takže jde spíš o můj pocit, že jsem mimo civilizaci. Auto máme jedno, obchod tu v podstatě žádný není, všechny služby min. 15 km. To sice není tak daleko, ale spoj jeden jen 1x za hodinu a to je kámen úrazu. Chybí mi ta flexibilita, kdy jsem vyšla před dům a měla jsem na výběr 3 linky hromadné dopravy, které jezdí co 5 min., do města 10 minut, pěšky do čtvrt hodiny. No co už, ale jsme na čerstvým vzduchu. :-) Každpádně si nezoufej - uvidíš, že jakmile zkulturníte okolí domu a porozhlídneš se kolem, najdeš pozitiva. Malej za chvilku povyroste a částečně zapomene a částečně si zvykne. Vždyť jste si to takto naplánovali, none? ;-)

Odpovědět

nickijanicka nickijanicka

Autor diskuze

06.10.2015

No to jsem ráda, že to tak nemám jenom já.\Tady když čtu tu zeď jak je každej š\ťastnej že se přestěhoval, tak mě z toho klepne.Nejde mi o to vůbec že tu rachtá cirkule,řvou kohouti a vmém případě projížděj auta...zaplaťpánbůh za to,jinak bych si asi přišla ještě hůř.Horší je to asi fakt na tý mateřsaký a kor s prvním, druhý už mi snad tolik nepřijde a snad tu získám i nějaké nové známé...mladých v mém věku je tu dost...naštěstí.Jen je to fakt zklamání....když něco, co budejete tolik let a tolik let se těšíte a hlavně ještě tolik let budete splácet je najednou vlastně na nic a takové to "doma" tu prostě není...No nic jiného mi nezbývá než doufat že se to zlepší protože jak jsem psala,přestěhovat se nemůžem a shodli jsme se s mužem na tom, že vyhrát ve sportce tak to tu teď, po tý dřině přeci neopustíme...i když....no ale vyhrát ve sportce, koho by to potkalo, že? :-)))))

Odpovědět

majjjdam majjjdam

06.10.2015

Já z vesnice pocházím, zažila jsem co to je dojíždět bez auta, do školy, do práce a za zábavou. Těšila jsem se do Prahy, na možnost kdykoli si kamkoli dojít, na kulturní život, na volnost. Vydržela jsem tu 5 let, rozešli jsme se s bývalým přítelem a já se odstěhovala do malého města. Nesnášela jsem to tam, byla zalezlá doma a trpěla, pak ale přišla úleva. Konečně mě zdravili sousedi, zdravili mě lidi na procházce ze psem, mám tu všechno, co potřebuju, ale i tak je to pro mě už teď moc rušné. No a teď se chystáme s přítelem do domečku v místech mého dětství a já se už nemůžu dočkat, až budu pracovat na zahradě, dělat všechny ty vesnické činnosti a mít svůj klid. Je to hodně o životním nastavení, pocitu, ale i ten se časem dost mění. Takže já bych flintu do žita neházela.....:)

Odpovědět

ccelest ccelest

06.10.2015

Mně to trvalo 3 roky než jsem si zvykla po Praze na vesnici a byla jsem teda hodně nešťastná. Až letos o prázdninách jsem si uvědomila, že se tady konečně cítim jako doma a do Prahy už bych se stěhovat nechtěla. Máme dvě děti a konečně se už i ten náš dům dostává do nějakýho slušnýho stavu. Cítim tu s dětma mnohem větší volnost než ve městě. Myslim, že se mi často stýskalo po životě v Praze, ale byl to hlavně život před dětma - kamarádi, kina, večírky, nákupy, hudba, kavárny...... to už je prostě pryč. Dneska už jsem někde jinde a tohle by vrátit ani nešlo. Ale řikám trvalo mi to 3 roky a mám teda štěstí, že žiju sice na vesnici, ale je to vesnice kde se toho i dost děje a která je opravdu moc pěkná a udržovaná.