Jak se mění domácnosti: generace pod jednou střechou
Ještě před několika desetiletími bylo běžné, že spolu žily tři generace – prarodiče, rodiče a děti. Dnes je takový model považován spíše za výjimku než za pravidlo. Skutečnost však ukazuje, že trojgenerační domácnost se nenápadně vrací. Důvody jsou různé – od ekonomických, přes péči o děti či seniory až po touhu zůstat v blízkosti rodiny.
Není to vždy snadné, ale pokud se pod jednou střechou sejde dobrá vůle a ochota spolupracovat, může vzniknout domácnost, kde si každý najde své místo.

Proč se domácnosti sdružují?
Hlavním důvodem je nejčastěji praktičnost. Rodiče s malými dětmi často uvítají pomoc prarodičů – a naopak starší členové rodiny ocení, když se mohou cítit užiteční a nejsou na svůj každodenní život sami.
Důležitou roli však hraje i ekonomický aspekt. Sdílení nákladů na bydlení, komunální služby nebo stravu může odlehčit rozpočtům všech zúčastněných stran. Navíc v době, kdy je bydlení stále dražší, může být společné bydlení generací rozumným řešením, jak se dostat k vlastnímu bydlení, aniž byste se výrazně zadlužili.
Výzvy, které přijdou
Zní to ideálně – ale jak už to tak bývá, jsou tu i výzvy. Rozdílné představy o pořádku, výchově dětí, soukromí nebo trávení volného času mohou pokazit i tu nejlepší rodinnou atmosféru.
Problémy nejčastěji vznikají, když nejsou jasně stanovena pravidla. Někteří lidé se cítí být pod kontrolou, jiní se cítí odstrčeni. V domácnostech, kde mladí lidé žijí společně s rodiči nebo prarodiči, je důležité, aby každý měl určitý prostor pro sebe – a zejména možnost dělat některé věci po svém.

Jak zvládnout trojgenerační domácnost bez zbytečného napětí?
Dobrá zpráva je, že to jde. Zde je několik jednoduchých tipů, které mohou fungovat i ve společné domácnosti:
– Dohodněte se na hranicích – kdo má jaký prostor, kdy se dodržuje ticho, jak se rozdělují úkoly.
– Otevřená komunikace – pravidelné rozhovory (bez výčitek) pomáhají řešit drobnosti dříve, než se z nich stanou vážnější problémy.
– Každý má svůj život – i když spolu žijeme, neznamená to, že musíme být stále spolu. Respektování osobních aktivit dělá hodně.
– Rozdělte si domácí práce – ne všechno musí být na jedné osobě. Soužití je jednodušší, když každý ví, jaká je jeho role.
– Sdílení, ne kontrola – starší by neměli vychovávat vnoučata místo rodičů, mladší by neměli „organizovat“ život babičky a dědy.

Je to pro všechny? Ne. Ale může to fungovat.
Trojgenerační domácnost není univerzální řešení. Ne každému tento typ blízkosti vyhovuje a ne vždy je možné nastavit pravidla tak, aby byli všichni spokojeni. Ale když se to podaří, může to být mimořádně obohacující soužití. Děti vyrůstají obklopené rodinou, starší členové se cítí užiteční a mladí se učí respektovat jiné názory nebo životní styly.
Klíčem je upřímnost, respekt a trocha trpělivosti.
V konečném důsledku nejde o to, kolik generací spolu žije, ale jak si dokáží nastavit bydlení tak, aby domov byl skutečně domovem – pro všechny.
Autor článku: Lucia Tobiaš
Zdroj foto: iStock




Dobrý den, kdo máte zkušenosti s nějakou inteligentní elektroinstalací, třeba Lo…